Zima v Kalendáriu

Jinovatka třpytící se na posledních zelených lístcích nebo už v holé koruně stromu přesvědčivě hlásí, že i krásnou zimu můžeme mít rádi.

Je zima, mrzne, a přesto rozkvétají rostliny pro radost všem, jež těší krása prosince. K jedinečnosti flóry pomůže stylistka z nejpovolanějších – jinovatka.

Jakmile přijdou silnější mrazy, přikryjeme chvojím ty stálezelené rostliny a dvouletky, které ještě nemáme chráněny.

Mnohé ovocné a okrasné dřeviny dokončily na podzim vývoj, při kterém znovu získaly schopnost kvést. Díky tomu si nyní můžeme nařezat do vázy oblíbené barborky.

Okrasné keře, které zmlazují větším či menším počtem výhonů z kořenového krčku, lze nyní připravit k jarnímu rašení a vysazení.

Jednoduchou metodou rozmnožení mnoha zahradních rostlin se stal odběr a výsadba kořenových řízků. Snadno tak získáme trvalky.

V prosinci začíná období vhodné pro odběr roubů. Kdo se chystá přeroubovat ovocné stromy, měl by si být jist, že vybere rouby v perfektnímu zdravotnímu stavu.

Rouby révy o délce 30 cm odebíráme z jednoletého dřeva. Lehce zvlhčené je zabalíme do igelitového sáčku. Skladujeme v chladničce, sklepě apod.

Začátkem zimy nastává období vhodné pro tvarovací řez a zmlazování některých okrasných opadavých stromů, živých plotů a keřů.

Nově zasazené a choulostivé rostliny bráníme před promrzáním mulčem z listí. Aby listí zůstalo funkční ochranou, zakryjeme ho chvojím.

Obecně platí, že dlouhověkost nebo krátkověkost trvalek ovlivňuje jak genetika, tak půdní a klimatické podmínky a rovněž vhodná péče.

Důkladně očistíme a nakonzervujeme všechno nářadí, zajistíme proti vlhku hnojiva, pesticidy a další přípravky a pomůcky, které by mohla zima a mráz poškodit.

K výsevům vybíráme z různých skupin druhů, které klíčí v rozdílných podmínkách. Některé pod sněhem, jiné v bezmrazém prostoru a další ve tmě.

Skupina trvalek, jejichž semena potřebují pro dobré vyklíčení přemrznout, prochází přirozeným procesem, který umožní rostlině klíčit, až se oteplí.

Koncem roku vybereme z pařeniště zeminu, kterou jsme používali během sezony pro pěstování, a postaráme se o ni v zahradě.

Blíží se vánoční a novoroční svátky, mnozí si i letos uděláme radost něčím hezkým ze své zahrádky, nebo koupenou řezanou či hrnkovou květinou.

Pokojové rostliny zastavují během podzimu svůj růst. Aby později nezačaly chřadnout, dbáme na několik základních pěstitelských pravidel. Připomeňme si je:

Přezimující ptáci většinou vyhledávají jako hlavní přirozený zdroj zimní potravy plody různých keřů a stromů, semínka trav a vytrvalých bylin.

Plánujeme-li treláž či jiné konstrukce pro okrasné rostliny a zeleninu, využijeme zimu k jejich zhotoven. Nebo připravíme jen díly, které na jaře sestavíme.

Přezimující ptáky můžeme krmit také zásypem na bezpečné volné prostranství v místě, kde nežijí kočky. Takový zdroj potravy ocení především pěnkava a strnad.

Některým druhům zpěvného ptactva můžeme přichystat hostinu na míru, například s rozinkami nebo ořechovými jádry, jiné potěšíme bobulemi z keřů a stromů.

Nejčastějším krmivem pro přezimující ptáky jsou energeticky bohatá semínka slunečnice. Energetickou bombou pro strakapoudy, žluny a sýkorky je pak hovězí lůj.

Ovoce v přepravkách nebo na policích prohlížíme v pravidelných intervalech. Odstraňujeme nahnilé a méně kvalitní plody.

Mezi zvířata, která potřebují v zimě dostatek krmiva, patří i veverky. Už od konce léta a během podzimu si dělají zásoby potravy v různých skrýších.

Pro pečlivé zahrádkáře se laboratorní rozbor půdy stává východiskem ke správnému hnojení. Nabízíme několik tipů na firmy a organizace, kde půdní rozbory provádějí.

Pokud to jde, ovoce uchováváme v jediné vrstvě. Sice k tomu potřebujeme víc přepravek, ale ty nám zase usnadní pravidelnou kontrolu.

Abychom si obohatili jídelníček o čerstvou zeleninu, můžeme rychlit některé druhy zeleniny. Zejména listová zelenina nám bude v našem úsilí nakloněna.

Dvouletky chráníme netkanou textilií nebo chvojím proti chladu a ochranu občas zkontrolujeme. Podle možností rostliny i zavlažujeme.

Sněží-li v prosinci v nížinách, většinou tam sníh dlouho nevydrží. V ovocné zahradě tak lze dodělat, co jsme nestihli. Horské zahrady už většinou odpočívají.

Koncem prosince si můžeme připravit lednový nebo únorový výsev vybraných letniček. Některé druhy vykvétají až po několika měsících vývoje.

Ryby přezimující v zahradním jezírku potřebují kyslík, který do vody proniká hladinou. Během zimy je třeba dávat pozor, aby nezamrzla.

Vegetace je v útlumu, půda zpravidla promrzlá v celé orniční vrstvě. Leden sice prodlužuje den, slunce však svítí v průměru jen 3 % z celoročního úhrnu.

I lehký sněhový poprašek vykouzlí půvab zimní zahrady. Vyniknou stálezelené rostliny, jehličnany, koruny stromů, keře i ploty. Krásu odpočívající flóry umocní jinovatka či mráz.

Letničky, které vyžadují předpěstovat s velkým předstihem a ve vytápěném skleníku, můžeme nyní vysévat. Patří k nim například gazánie.

Každá, i ta nejmenší zahrádka se stává místem setkávání člověka s přírodou. Najdou-li tu ptáci potravu během zimy, oblíbí si ji a během vegetace zde možná i zahnízdí.

Kompost, který jsme založili teprve na podzim, v zimě nepřehazujeme. Příliš bychom tím snížili teplotu optimální pro rozkladné procesy. Na jaře by dlouho trvalo, než by v předčasně promíchaném kompostu bakterie obnovily svou užitečnou činnost.

Půda má mít dobrou strukturu, dlouhodobý a živný humus, vyváženou zásobu živin, kyprou ornici. Potřebuje být dobře provzdušněná, udržet vláhu a výživu pro kořeny.Cíleně ovlivňovat růst a vývoj rostlin lze nejlépe minerálním hnojením. To by však mělo být pouze doplňkem základního organického hnojení. V půdách bohatých na humus je potřeba jen minimum minerálního hnojení. K tomu nám poskytne nejpřesnější informaci rozbor půdy, který je vhodné opakovat po 4–5 letech.

Trávník považujeme za jeden z nejdůležitějších prvků rodinné zahrady. Před jeho založením si ujasníme, který typ bude vyhovovat našim představám.

Některé zahradní nářadí bývá potřebné už od února. V lednu máme ještě čas na jeho údržbu. Můžeme také vylepšit uložení nástrojů, abychom je měli hned po ruce.

Nejchladnější měsíce roku se nehodí pro řez vinné révy. Neořezaný keř révy totiž snáší zimní mrazy lépe, než keř, který bychom ořezali.

Bezsemennost révy vinné patří mezi významné vlastnosti stolních odrůd a je v celosvětovém měřítku velkým cílem všech šlechtitelů.

V mírných zimách mohou zahrady v nižších polohách závidět zahradám v horách sněhovou pokrývku. Sníh je cenným přírodním materiálem.

Pravidelný řez je důležitý také pro zachování tvaru okrasných dřevin, k prosvětlení korun stromů a pro bohatou násadu květů.

Po celou zimu, vždy, když přijde obleva, je dobré kontrolovat trvalkové záhony a odstraňovat odumřelé rostlinné zbytky nebo větší vrstvy navátého listí.

Ovoce ze zahrady si právem ceníme. Zejména na počátku cesty k vlastní úrodě je dobré se zaměřit na osvědčené druhy. S jak velkou výsadbou a úrodou bychom pak mohli počítat?

Lednový plán celosezonního pěstování zeleniny, v němž si ujasníme, jak budeme střídat druhy a doplňovat živiny do půdy, nám může přinést novou zkušenost i pěknou úrodu.

Ještě před nákupem semínek zeleniny a květin prohlédneme osiva z minulých let, která máme doma. Vyplácí se nové sáčky s osivy výrazně popsat datem  nákupu.

Zelenina z volné půdy může být k dispozici po celou zimu. Nejčastěji to je kapusta růžičková a kapusta kadeřavá.

Pokud jsme hvězdník ještě neprobudili z vegetačního klidu, v polovině ledna je na to nejvyšší čas. Cibuli přeneseme do místnosti s pokojovou teplotou.

Poměrně velkému zimnímu nedostatku světla, které je důležitým růstovým a vývojovým faktorem pro pokojové rostliny, přizpůsobíme především zálivku.

S delším dnem a případně se zvyšující se teplotou v chladných prostorách, kde máme uloženy zimující rostliny, kontrolujeme, zda nic neruší jejich vegetační klid.

Zajíci, králíci nebo srnky mohou poškodit kmínky mladých stromů do té míry, že bývá problematické dřeviny zachránit.  Ožerky je třeba co nejrychleji ošetřit proti vysychání.

Teplé slunné dny, které přicházejí uprostřed zimy a trvají až týden, mohou způsobit mírné proudění mízy a to hlavně na osluněných a ohřátých stranách kmenů.

Ovocné stromy můžeme začít prořezávat již v prvním měsíci roku. Podmínkou je však teplota nad bodem mrazu, které trvá aspoň několik dní po sobě.

Mnohé exotické rostliny pocházejí z oblastí, kde zima nemá podobné výkyvy jako u nás. A pro ně je oteplení a roztání sněhu znakem jara.

Nejrůznější škůdci, ale i spory původců chorob ovocných stromů přezimují v kůře kmenů. Lze je mechanicky odstranit a zlikvidovat.

Jabloně a hrušně trpí za déletrvajícího vlhkého počasí strupovitostí. Padlí jabloňové se šíří zejména za teplého počasí a v nižších polohách.

Kdo zvažuje nákup nových stromků, měl by volit raději některou z rezistentních odrůd jabloní. Zpravidla mají výraznější odolnost ke strupovitosti, odolnost k padlí nebývá tak výrazná. Rezistentní odrůdy jabloní, kterým bychom měli dát při výběru přednost, je možné rozdělit do dvou skupin.

Přeroubováním řešíme zpravidla nevhodnou odrůdu ovocného stromu, která nesplňuje naše požadavky na ovocný strom.

Závažná houbová choroba hnědé padlí angreštové se v posledních letech velice rozšířila jak vinou klimatických změn, tak i pěstitelských chyb.

Při několikadenním mírném počasí bez mrazů lze řezem tvarovat a usměrňovat v růstu všechny popínavé rostliny.

Trávník bez sněhu včas pohrabeme a zbavíme zbytků listí, aby mohly později vykvést drobné cibuloviny v něm vysazené: sněženky, ladoňky a krokusy.

Únor bývá nejstudenějším měsícem, často mrazivějším než leden. Klimaticky jde o poslední zimní měsíc, ač do začátku jara chybí tři březnové týdny. Slunce sílí, zem studí.

Květem a nezvyklou krásou nás mohou v tomto období zaujmout otužilci, kteří ovšem nepatří mezi skutečné posly jara.

Kdo na zahradě používá pařeniště, v únoru z něj zpravidla vybírá listí, které tam uložil v prosinci, a zvenku jím zateplí bočnice.

Do konce února řežeme – prosvětlujeme – méně bujně rostoucí staré jádroviny. Vhodná doba jejich řezu začíná již v prosinci.

Angrešt a rybíz můžeme stále ještě prosvětlovat, ale řez do starého dřeva je nutné ukončit do poloviny února, neboť po tomto termínu již obyčejně začíná proudit míza.

Předjaří se hodí pro plánování úprav či oprav zahrady, ať už se týkají zahradních staveb nebo výsadby. Pamatujeme i na děti, které rády pomáhají se zaléváním, sklizní a dalšími činnostmi.

Stálezelené keře a trvalky chráníme v předjaří za silných mrazů před intenzivními slunečními paprsky. Z promrzlé půdy nemohou dostatečně přijímat vodu.

Do konce února dokončíme prosvětlovací nebo zmlazovací řez odolných okrasných stromů, keřů, popínavých dřevin a těch, které jsme vysadili na podzim, ale neseřezali jsme je

Nehrozí-li silnější mrazy, upravíme řezem jednoleté výhony keřů a polokeřů kvetoucích v létě a časně na podzim. Též hortenzie latnaté.

Vegetační klid dřevin se přehoupl do druhé poloviny. Je čas zmlazovat a prosvětlovat keře, které nekvetou časně zjara. Které řežeme v zimě?

Koncem zimy nastává doba vhodná pro seřezání okrasných stromů na hlavu. U keřů se pro obdobný postup používá termín na pařez nebo na pahýl a to podle výšky řezu.

Do českých zahrádek se rozšířila Salix caprea Kilmarnock – otužilý, kompaktní pomalu rostoucí strom s deštníkovitou korunou a velkým množstvím samčích jehněd v jarním období.

Řez révy: V místech klimaticky příhodných pro pěstování révy bývá v únoru – s ohledem na aktuální počasí – nutné keře silně zkrátit.

Dobré místo v zahradě, vhodná odrůda a správně načasovaný řez vytvářejí předpoklady pro to, aby plaménky kvetoucí ukázaly naplno, co umějí.

Princip hnojení spočívá v obohacení půdy, ze které rostliny čerpají minerální látky. V duchu tohoto faktu bychom měli hnojit a výživu i správně dávkovat.

Hnojit průmyslovými hnojivy bychom měli na základě půdního rozboru ještě před osetím a osázením záhonů.

Balkonové trvalky uložené přes zimu ve studeném suchém sklepě – pelargonie, fuchsie, libora, kopretina polokřovitá – se probouzejí rašením výhonů.

Krátce před novým vegetačním růstem nastává nejvhodnější období pro přesazování pokojových květin. S prodlužujícím se dnem se aktivují do nové sezony.

Klejotok, zejména na kmenech peckovin - třešní, meruněk a dalších – vzniká občas i na odřeninách, které může způsobit vázací materiál nebo ochranné pletivo.

Při silném promrznutí půdy může dojít k nadzvednutí kořenových balů, ztrátě kontaktu s okolní půdou a postupnému vyschnutí.

V únoru až březnu je možné vyhubit klíčící semena a mělce kořenící drobné plevele přibližně do stadia vyvinutého čtvrtého listu. Pomůže dusíkaté vápno.

Na mnoha zahradách lze pěstovat rané brambory. Pro vysoký výnos s výsadbou již v dubnu je vhodné jejich předklíčení. Pokud je navíc i zakořeníme, urychlíme jejich sklizeň o 1 až 2 týdny.

Každý kdo pěstuje na své zahrádce zeleninu, usiluje o kvalitu. O té však nemůže být řeč, obsahuje-li zelenina dusičnany v nadměrném množství.

Doplňovat živiny do půdy minerálními hnojivy na základě půdního rozboru má značný význam také kvůli přiměřenému obsahu dusičnanů v zelenině.

Přelom února a března se hodí pro výsev letniček s dlouhou dobou předpěstování. Potřebují však teplý skleník nebo jiný prosvětlený prostor s teplotami 20–22°C. Po vzejití a přepikýrování je možné teplotu snížit na 18 °C.

Od konce února lze začít s přípravou lehkých půd na slunných stanovištích pro venkovní výsevy zeleniny. Některé druhy už vyséváme.

Koncem února a hlavně v březnu přeroubujeme starší peckoviny. Jako první jsou na řadě třešně a višně, pak meruňky, poté švestky a slivoně, nakonec jabloně a hrušně.

Při slabším zimním řezu révy se nám sice urodí víc hroznů, ale budou drobné s nekvalitními bobulemi.

„Až poté, co vykvétají první cibuloviny, odstraníme loňské zbytky rostlin,“ popisuje Adam Baroš svou zkušenost s pěstováním vybraných trvalek v mulčovaném záhoně.

V teplejších oblastech rozkvétají první jarní květy zpravidla koncem února. Při aktuálně chladnějším počasí se květy objeví v březnu.

Kdo rostlinám na zahradě setrvale přilepšuje, předchází starostem s ošetřením nemocných rostlin nebo vlastnímu zklamání z neúrody.

Rok co rok se alternativní ochrana rostlin snaží vylepšovat zásahy proti škůdcům tak, aby plodiny byly lépe chráněny a živočichové nestrádali vedlejšími účinky přípravků.

Jedná se o jednoduchý a laciný způsob vypěstování nových rostlin, jímž rostou výhony blízko u země a často také při dotyku s půdou samy zakořeňují.

Výskyt drobných obratlovců v zahradě je zpravidla odrazem toho, v jak čistém prostředí žijeme, a dokladem toho, že se obejdeme bez chemie.

Za suchého mírného počasí čistíme trvalkové záhony a postupně podle nároků rostlin odstraňujeme zimní ochranu. Pro snadný přístup položíme do záhonů ploché kameny.

Na jaře vysazujeme živé ploty, ovocné stromy a růže založené přes zimu k jarní výsadbě Bez balu vysazujeme jen některé opadavé stromy a keře. 

V teplejších oblastech můžeme začít s výsevy kořenové zeleniny – mrkve, petržele, černého kořene, dále špenátu, kozlíčku polníčku a posléze i dalších druhů.

Určitého zpoždění reakce stromu na vývoj počasí dosáhneme tak, že chráníme kmen stromu proti mrazům a co nejdéle udržujeme sníh pod stromem.

Jakmile půda rozmrzne a trochu se oteplí, odkrýváme růže. Nejdřív chvojí, s odhrábnutím zeminy počkáme, až začnou rašit očka. Obvykle raší koncem března.

V boji proti plzákům španělským lze použít dusíkaté vápno podobně jako na hubení plevele. Ideálně na konci zimy a v předjaří, dříve než vyraší dřeviny.

Vedle časně jarních cibulovin patří koniklece k tomu málu trvalek, které kvetou brzy zjara, často po odtání sněhu. Hlavní dobou kvetení pak bývá první polovina dubna.

Jakmile půda rozmrzne, na vhodném místě přikryjeme několik trsů pampelišky většími květináči tak, aby zakryly listy.

Klíčící rostliny potřebují optimální podmínky, aby se zdárně vyvíjely. Připomeňme, že jde hlavně o dostatek světla, odpovídající teplotu a po vzejití rovněž o vzdušnost prostředí.

Bříza, habr, okrasné třešně, katalpa (Catalpa), pajasan (Ailanthus), magnolie a další rostliny v předjaří a na jaře intenzivně rostou díky silnému mízovému toku. Poranění by pro ně znamenalo oslabení v podobě ztráty životodárné tekutiny. Pokud je řez u těchto dřevin potřebný, odložíme ho raději na letní termín.

Pěkné jarní dny nás lákají ven, a tak se konečně můžeme věnovat činnostem, které jsme si naplánovali. V ovocné zahradě máme co dělat klidně od rána do večera.

Jakmile půda oschne, ostřiháme staré listy jahodníku. Nikdy listy nevytrháváme; uvolnili bychom tím středy rostlin, poškodili bychom kořeny a úroda by byla nižší.

Do konce března můžeme vápnit a hnojit ovocné stromy a keře kompostem, fosforem a draslíkem v minerálních hnojivech.

Korunku meruňky tvarujeme před rašením jen 2–3 roky po výsadbě. Pak ve stadiu červeného poupěte nebo raději v květu jako prevenci mrtvice.

S osázením nádob a truhlíků nemusíme čekat až po ledových mužích. Řadou květin můžeme krášlit balkon či terasu už během března. Trvalky lze přemístit do zahrady.

Klejotok je slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou, žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin.

Doma pěstované květiny nyní přesazujeme, podle jejich potřeby zvyšujeme zálivku. Můžeme začít pomalu s přihnojováním. Pokud se přes zimu vytáhly, seřízneme je a případně i množíme.

Řezem ovlivníme velikost růžových květů: Při hlubším řezu naroste sice méně výhonů, ale budou silnější a květy větší.

Jarní řez bývá někdy označován jako řez základní, protože je rozhodující pro velikost keře a množství květů během celé sezony. Stříháme kolmo 5 až 8 mm nad očkem.

Pod sklo čili do skleníku, pařeniště nebo na jiných vyhovujících místech, můžeme začít vysévat letničky, které vyžadují kratší dobu předpěstování:

Výhodné je předklíčení begonií a to na sucho při teplotě 15–20 °C, ve tmě. Zhruba po jednom týdnu se na plošší straně hlízy objeví malé puky.

Ze skalky postupně odstraníme zimní kryty rostlin. Na podzim vysázené skalničky bývají mrazem povytažené, a tak je třeba je přitlačit.Skalku vyčistíme a vyplejeme. Ptáci by si mohli všimnout mělce kořenících rostlin a začít je vytahovat; proti tomu se hodí položit na skalku králíkářské pletivo.

Většině cibulových květin vyhovují středně těžké, propustné a humózní půdy, které nebyly přímo hnojeny čerstvým chlévským hnojem. Narcisy mají rády těžší půdu, hyacinty naopak lehčí.

Řez broskvoní se liší od řezu jiných ovocných druhů. Každoročně u nich provádíme hluboký řez. Nikdy je neřežeme během vegetačního klidu.

Dobré pro řez broskvoní je umět rozlišovat různé druhy výhonů této ovocné dřeviny. Nejlepší z broskví se tvoří na pravých plodných výhonech.

Nastává aprílové počasí: vyšší teploty, deštivo, slunečno, větrno, chladno, přeháňky. Počasí ovlivňují časté vpády arktického vzduchu.

Proti plzákům lze použít chemické přípravky i různé návnady včetně piva. Připomeňme, že v dubnu začínáme s bojem, který se leckde stal každoroční pěstitelskou činností.

Ze zdravotních a hygienických důvodů skleník nikdy nepoužíváme jako místo pro ozdravování pokojových rostlin.

Známá věc, přesto dobrá k připomenutí: Humus a minerální látky z kompostu zvyšují úrodnost a přispívají ke zdravému růstu rostlin.

Pro zahrádku a dům si můžeme vybrat různé modely kompostérů. Rozdíly v konstrukci ovlivňují dobu kompostování i umístění.

Za normálního průběhu jara se můžeme radovat ze vzcházejících březnových výsevů. Na zahradě ve vyšší poloze však první výsevy a výsadby teprve dokončujeme.

Ve stadiu rašení pupenů do doby před rozkvětem je třeba ovocné stromy chemicky ošetřit proti všem přezimujícím vývojovým stádiím škůdců – mšic, svilušek, mer, puklic, štítenek, píďalek.

Pokud jsme ještě nerozvezli po zahrádce kompost k ovocným dřevinám, máme na to v dubnu nejvyšší čas. Přidáme ho nejen k drobnému ovoci, ale i ke stromům a vinné révě.

Letničky, které vyséváme do skleníku nebo do pařeniště, abychom je chránili před chladem, přemístíme na záhon až po ledových mužích.

Mnoho letniček je možné vysévat přímo na stanoviště – na letničkový záhon nebo mezi trvalky. V klimaticky nepříznivých oblastech se však vyplatí předpěstování letniček v poloteplých podmínkách.

Sázíme všechny liány, které jsou k mání s hrnkovým balem. Popínavkami zkrášlíme zdi, stěny, loubí, ploty, kmeny, pergoly a další zahradní konstrukce nebo dekorace.

Během dubna sázíme trvalky, které kvetou v létě a na podzim. Trvalky kvetoucí na jaře vysadíme v období po odkvětu. Pamatujeme i na rozmnožení trvalek.

Nově zakoupenou broskvoň vysazujeme co nejdříve. Při výsadbě provedeme srovnávací řez koruny, aby nadzemní část rostliny odpovídala kořenové části.

Od poloviny dubna se v teplejších oblastech začíná na humózních půdách s výsadbou narašených a předklíčených hlíz brambor.

Nastala ideální doba pro výsadbu stálezelených listnáčů. Ceněny jsou díky své zeleni během zimy. Druhy okrasné i květem a plody nás navíc budou těšit celý rok.

Stanoviště pro stálezelené rostliny vybíráme pečlivě. Řada okrasných stálezelených listnatých rostlin vyžaduje ochranu proti větru a polostín. V zimě je pro ně nebezpečné prudké slunce.

Vhodná je pro ně středně těžká půda s pH podle nároků zvoleného druhu, dostatečně vlhká a bohatá na živiny. Půdu na stanovišti hluboce zpracujeme (do hloubky 50 cm) a vrchní vrstvu obohatíme humusovými látkami – prosetým listnatým kompostem a zahradnickým substrátem. Vřesovištním rostlinám dodáme dostatečné množství kyselé rašeliny. (Výjimkou je vřesovec – Erica carnea).

Před výsadbou namočíme kontejnerované rostliny na několik hodin do vody. Rostliny s balem postačí máčet tolik minut, kolik měří průměr balu v cm. Po výsadbě dřeviny řádně zalijeme, případně namulčujeme hrubým kompostem.

Podle účelu výsadby dělíme stálezelené dřeviny na

• půdopokryvné,
• dřeviny pro skalky,
• vhodné pod stromy,
• vřesovištní se skupinou kvetoucích pěnišníků.

Foto Shutterstock

Stálezelené živé ploty mají řadu vítaných funkcí. Mimo jiné chrání prostor proti větru a prachu. Vysazovat můžeme v dubnu i květnu.

Během dubna je již nutné první sečení. Sečeme hodně nízko, podpoříme tím odnožování trav. S přihnojováním okrasných trávníků je však lepší počkat.

Hlíznaté květiny vysazujeme v teplejších oblastech koncem měsíce. Zohledníne i vývoj počasí. Jiřinky a další květiny pak krášlí zahradu po celé léto až do podzimních mrazíků.

Zahrádka ožívá květy jarních cibulovin, stromů a keřů. Pamatujme na jarní pastvu včel, díky které včelstva zesílí a užitkové rostliny budou lépe plodit.

Přírodní srážky a spodní voda nestačí pro zásobování zahradních rostlin, které k životu potřebují hodně vody. Nedostatek vody omezuje jejich vitalitu, růst, kvetení i výnos.

Připomeňme si nejdůležitější zásady pro řez ořešáku. Týkají se vhodného termínu a omezených možností řezu daných špatnou hojivostí stromu.

Do volné půdy vyséváme druhy zelenin, které jsme ven v této sezoně zatím neseli. Vedle toho opakovaně vyséváme zahradní řeřichu, špenát, ředkvičky, saláty a další.

Zejména v zeleninové zahradě je výhodné využívat menší volnou záhonovou plochu pro průběžné pěstování sazeniček vybraných odrůd.

Také ve vyšších nadmořských výškách jaro už obvykle dovoluje vysévat na záhony kořenovou i jinou zeleninu. Za příznivých podmínek lze pod netkanou textilii sít i okurky nakládačky.

Zejména jaro, na které se všichni tolik těšíme, může být pro alergiky obávaným obdobím. Na vině je senná rýma a nadměrná citlivost na pyly.

Skleník během vegetace stíníme různými způsoby: nátěry, rákosovými rohožemi, maskovacími sítěmi nebo vnitřními závěsy.

Naše zahrady mají většinou mírné mikroklima, je proto snadné pěstovat hroznové víno i mimo vinařské oblasti.

Začínáme se intenzivně starat o truhlíkové květiny. Buď rostliny do truhlíků koupíme, nebo zasadíme své přezimované.

Keře kvetoucí na loňských výhonech nemůžeme řezat v období vegetačního klidu, neboť bychom odstranili ty části, na nichž se květy tvoří.

Převažují pranostiky, které pokládají vlhký a chladnější začátek měsíce za lepší, než kdyby byl suchý a větrný. Chladno a vlhko rozběhnou vegetaci, jak je třeba.

Našli jsme zalíbení v máji především díky přírodě, která je najednou pestrá a plná květů. Také listy mají mnoho příjemných odstínů.

Vysazujeme hlávkový salát, štěrbák, kedlubny, růžičkovou kapustu, pór pro letní a podzimní sklizeň.  Na výsevném záhonu si vypěstujeme sadbu póru pro přezimování. Pro vypěstování sadby vyséváme dále brokolici, kapustu máslovou a kadeřavou, pozdní kedlubny.

Po zimě má půda ideální drobtovitou strukturu a postupně během vegetace dochází ke slehávání vlivem gravitace.

Prohlédneme keřové i stromkové růže, neraší-li na nich výhony z podnože – vlky. Pokud  ano, odřežeme vlky co nejblíže starého dřeva.

Kromě dalších příjemných zážitků nám květen umožňuje začít  s pěstováním různých zelenin od výsevu až po sklizeň na jednom stanovišti.

V květinových záhonech se objevují první prázdná místa po odkvetlých trvalkách a především po cibulovinách. Můžeme je zaplnit letničkami.

Semena vyséváme do substrátu pro květiny nebo do kvalitního zahradnického substrátu a to podle požadavků té které skupiny trvalek.

Nejdůležitější je pro dřeviny dobré zakořenění. Ani po vyrašení nemají ještě vyhráno. Čím můžeme stromům usnadnit život v novém prostředí?

Padlí jabloňové lze úspěšně potlačovat kombinací řezu a postřiků. Rovněž je třeba znát podstatu choroby, abychom dokázali infekci účinné bránit v rozvoji.

Po odkvětu je nutné se zaměřit v ovocné zahradě zejména na škůdce a houbové choroby limitující množství a kvalitu sklizeného ovoce. Na pořadu květnových dní je ochrana rostlin.

Žížaly se živí organickými látkami a přetvářejí je v jemnou zeminu bohatou zejména na humus. Půdu současně provzdušňují a umožňují vydatné zasakování srážkové vody.

Hlavní doba květu jahodníků připadá na květen. Co dělat s rostlinou v případě, že počasí připomene existenci ledových mužů? 

Co potřebuje trávník, aby vytvořil hustý, temně zelený, odolný a bezplevelný porost? Výživu s dostatkem dusíku, ale i stopové prvky, hlavně železo.

Mezi vysloveně nevhodná hnojiva trávníku patří rychle působící dusičnanové a čpavkové formy minerálních jednoduchých či plných (bezchloridových) přípravků.

Po ledových mužích vysazujeme ven všechny choulostivé předpěstované letničky.

Nastal čas pro rozmnožování rostlin měkkými – bylinnými – řízky. Můžeme tak množit například i okrasné listnaté keře pro živé ploty.

Zkušení pěstitelé často radí vyčkat s výsadbou teplomilné zeleniny na venkovní záhon až do začátku června – až se zvýší teplota půdy.

Po ledových mužích a koncem května přichází čas přestěhovat velké kbelíkové květiny ven na terasy, zápraží a do zahradních zákoutí.

K oživení nejrůznějších míst zahrady se hodí rostliny v rozměrných nádobách. Čím pečlivěji je zasadíme, tím lépe se jim bude dařit.

Vyberte raději nižší druhy, neboť v podmínkách opečovávané zeleninové zahrádky porostou výborně a nebudou zelenině konkurovat.

Letničky lze vypěstovat ze zakoupených semínek, ale ne každý k tomu má podmínky, a tak mnozí dáváme přednost sazenicím.

Zahradu na venkově bychom měli upravovat tak, aby odpovídala místním pěstitelským tradicím, klimatickým poměrům i okolní přírodě.

Méně časté, ale známé druhy zeleniny, jako je rebarbora nebo chřest, mají sezonu na jaře. Naopak křen vyžaduje drobné pěstitelské postupy na podzim.

Stromky, které jsme vysadili na podzim nebo na jaře a které do konce května ještě nevyrašily, zkusíme oživit následujícím postupem.

Obavy z chemické ochrany rostlin před škůdci mají své opodstatnění: Ve sklizených výpěstcích mohou zůstat škodlivé látky. 

V zahradě mají netkané textilie široké využití. Chrání rostliny před mrazy i před škůdci. Mohou však přilákat hlodavce, plže i spory.

Od jara vzniká na zahradě a v domácnosti množství odpadu využitelného pro kompostování. Dobu přeměny organické hmoty ovlivňují i maličkosti.

U ovocných stromů je žádoucí menší množství plodů. Jabloně, hrušně a broskvoně se příliš velkým nasazením plodů oslabují.

Broskvoně, které jsme nestihli dříve prořezat, můžeme upravit do konce května – po opadu neoplodněných, ve vývoji opožděných či nemocných plůdků.

Dvouletky, které mají kvést příští jaro, vysejeme na konci května nebo v červnu nejlépe na výsevný záhon, do pařeniště či na podobnou pěstební plochu.

Do 21. června se prodlužuje den, po slunovratu se začíná krátit. Nastává astronomické léto. Červen považujeme za první letní měsíc.

Ve středoevropském podnebí ukusuje červnový sluneční svit 13 % z celoročního slunečního koláče. Teplota půdy s malými výkyvy stále stoupá a všechny rostliny prospívají, mají-li dostatek vláhy. Zimní a předjarní zásoby vody jsou z půdy vyčerpány. Tím důležitější pak bývá déšť.

Prvních květů letniček si užijeme právě v červnu, růžím se postaráme o dobrou kondici a trvalkám pomůžeme k elegantnímu vzhledu.

Ke hmyzu, který požírá mj. mšice, patří také larvy dlouhososek a lumků. Dospělci obou druhů se však živí pylem a nektarem z květů.

Také v červnu vyséváme v intervalu 2–3 týdnů malé dávky osiva hlávkového salátu, kedlubnů a květáku.

Připomeňme si, že

Plody jahodníku se v noci vychladí a sklizené časně ráno si déle zachovají lesk, chuť a vůni. V zahradě si tak naplno vychutnáme výhodu sklizně vlastních, zcela zralých jahod.

Začátkem léta truhlíkové a nádobové květiny spotřebovaly většinu  živin v substrátu, do kterého byly na jaře přesazeny. V červnu jim začneme přilepšovat.

Na dobrou chuť jahod má velký vliv i zálivka. Při nadměrném zalévání, stejně tak v deštivém období, plody přerůstají a jejich chuť je mdlá.

Na začátku června lze ještě vysévat karotku, červenou řepu, černou ředkev, vodnici, keříčkové fazolky a od poloviny měsíce i čínské zelí.

V červnu je čas na doplňkový řez růžových keřů. Odstraníme plané výhony, vlky, které poznáme podle odlišné barvy a tvaru listů a ostnů.

Vyzvedneme proto některé cibuloviny z půdy. Počkáme do chvíle, kdy květinám úplně zežloutnou listy. Předčasným zásahem bychom cibulovinám brali sílu ke kvetení v příštím roce.

Zpravidla začátkem června se na prvních výhoncích révy objevuje násada květů. Těsné před kvetením nastává příhodný čas k podlomu, k vylamování výhonů.

Na tažních vylamujeme neplodné hlavní letorosty a podlomem odstraňujeme i neplodné vedlejší výhony, které se tvoří na kmínku nebo u paty kmene. Vylomením jednak šetříme révě energii na tvorbu hroznů a jednak bráníme zahustění keře listy. Ty v této době mohutně narůstají.

Mezi rozmanitými pěstitelskými tvary jabloní se také v zahrádkách objevují ovocné stěny, tedy stromy s tvarovanou korunou omezené šířky.

Přirozený červnový propad plodů ovocných stromů má nejčastěji příčinu v nedostatečném oplodnění, v aktuálním výskytu škůdců, v nepříznivém počasí během kvetení nebo v nedostatku výživy a vláhy.

Během června mohou v zahradě na ovocných plodinách postupně přibývat příznaky přítomnosti různých škůdců a chorob. Pokud nám zkušenosti a znalosti dovolí, reagujeme na ně.

Stromkům v prvním roce po výsadbě zkrátíme během června letorosty, které prodlužují vybrané kosterní výhony a to na 20-30 cm délky.

Mnohé odrůdy meruněk velice špatně rozvětvují a tvoří málo plodonosného obrostu. Sadaři proto doporučují posílit plodnost koruny a provést Šittův řez.

Stále oblíbenější jsou dnes listové formy čekanky, tedy zelenolisté a červenolisté čekanky hlávkové neboli salátové.

Během června bychom měli pamatovat na řadu drobných úkonů. Vylepšíme jimi kondici ovocných dřevin: keřá a stromů  různých druhů včetně kiwi

Aby živý plot dobře vypadal, potřebuje řez během vegetace ve dvou termínech. Koncem června, když už z něj vylétli hnízdící ptáci, a podruhé v srpnu.

V letních měsících zelenina potřebuje zejména závlahu, okopávku, mulčování, pletí, hnojení, ale také jednocení, přihrnování a ochranu.

Zatímco plané trvalky žijí skromně, ty zahradní očekávají naši péči. Odstřižením vadnoucích květů dodáme trvalkám sílu k dalšímu kvetení, nevyčerpá je tvorba semen.

Květiny k sušení sklízíme v termínu, který se nejlépe hodí pro uchování  pěkného vzhledu, barvy i kvality květů. K sušení použijeme dobře větraný, tmavý prostor.

Teplé a deštivé počasí během června ovlivňuje výskyt houbových onemocnění zeleniny. Své příčiny má i aktuální přítomnost škůdců a ochrana zeleniny.

Ovocné stromy obtěžkané obzvláště bohatou úrodou vydatně zavlažujeme, aby mohly své plody uživit. V období sucha přidáváme do závlahové vody i vícesložkové hnojivo.

Po vyrašení prospívá hlíznatým květinám voda, přísun živin a další péče. Mečíky přihnojujeme roztokem plných hnojiv po vytvoření třetího listu.

Na zahradě nikdy nekončí boj s plevelem. Pravidelně kontrolujeme i různá zahradní zákoutí, abychom plevele omezili a včas zabránili rozmnožení nevítaných rostlin.

Na mnoha stanovištích můžeme z bujného výskytu některých druhů plevelů usuzovat na vlastnosti půdy, které je třeba znát a zohlednit při péči o zahradu i při pěstitelských plánech.

Při používání chemických přípravků proti škůdcům postupujeme pečlivě podle návodu. Důležitá je například i aktuální venkovní teplota.

Zejména mnohokvěté a miniaturní růže se daří množit zelenými řízky. Metodu však můžeme s úspěchem použít také u velkokvětých čajohybridů.

Ze záznamů meteorologických měření v pražském Klementinu, které tu shromažďují zhruba čtvrt tisíciletí, vyplývá, že červenec je nejteplejším měsícem roku.

Pestrými barvami svých květů zdobí zahradu nejrůznější druhy letniček. Jejich krása nás může těšit až třeba do prvních podzimních mrazíků.

V období bujné vegetace můžeme na zahradě vidět řadu užitečných živočichů, hmyz, ptáky i savce, kteří žijí ve svých přirozených úkrytech.

Při vysoké násadě stolních hroznů můžeme jejich množství regulovat, tím zvýšíme nejen jejich kvalitu, ale i vyzrálost.

Záhony uvolněné po rané zelenině připravíme v červenci pro podzimní sklizeň salátů, endivie, ředkviček, ředkve, pekingského zelí, špenátu a dalších.Půdu očistíme od rostlinných zbytků, které zkompostujeme. Na záhony rozhodíme rychle působící minerální vícesložkové hnojivo nebo do půdy přidáme menší množství kompostu. Kypříme do hloubky 15 cm, urovnáme povrch, důkladně zalijeme a můžeme vysévat nebo vysazovat.

Cibuli ze sazečky a zimnímu česneku svědčí, když dozrají v sušší půdě. Zlepší se tím jejich skladovatelnost. Proto před sklizní končíme se zavlažováním.

Po sklizni pečujeme o jahodník podle stáří porostu. Buď odstraňujeme šlahouny, plevel i nastýlku, nebo záhon rušíme, případně plánujeme nový. 

Vyčerpanou zahradní půdu můžeme plnohodnotně doplnit kompostem, zarytím dobře rozloženého chlévského hnoje a přítomnost živin podpořit zeleným hnojením.

Očkování růží je poměrně snadné, mnoho zahrádkářů jej považuje za jednu z nejzajímavějších činností. Důležité je, aby podnož byla dobře zakořeněná.

Během léta můžeme vidět okrasné rostliny v celé jejich kráse, nejen kvetoucí, a třeba i podle toho vybírat druhy pro podzimní nebo jarní výsadbu.Při výběru budeme jistě brát v úvahu řadu kritérií počínaje typem zahradní půdy a konče estetickým souladem s okolními rostlinami. Dobré je myslet i na to, jaká míra oslunění vyhovuje tomu kterému druhu dřeviny.

V červenci sečeme trávník s ohledem na aktuální srážkovou vláhu a teploty. Za sucha a horka snižujeme výšku opatrněji.

Během letních veder patří kypření a okopávka půdy k nejdůležitějším zahradním činnostem. Při správném mulčování kypření odpadá; snížíme i objem zálivky. Po každém větším dešti nebo zálivce kypřením půdy zajistíme potřebné přerušení kapilarity půdy. Je-li půda chráněna vhodnou vrstvou mulčem, nevznikne krusta omezující přístup vzduchu ke kořenům, nezvýší se odpařování vody.

V červenci znovu raší stromy a keře. Tato tzv. druhá míza je však slabší než jarní. Podle druhu trvá do konce srpna, případně do poloviny září.

V červenci pečujeme o půdu také na bylinkových záhonech. Současně sklízíme, sušíme, případně zamrazujeme a bylinky používáme. Stále je i vyséváme.

Třešně nevyžadují velký a pravidelný řez, ale je dobré držet jejich tvar nižší, abychom neměli problémy se sklizní.

Ovocné stromy obtěžkané plody tak, že hrozí odlomení větví, včas opatříme oporami. Konce podpěr zakryjeme kusem pryže či hadice.

Keře popínavých ostružiníků by neměly být příliš husté. Všechny postranní výhony narostlé na nových výhonech proto už během léta krátíme.

Na venkovních záhonech jsme začali se sklizní teplomilné zeleniny: rajčat, okurek a cuket. Sklízíme i fazolové lusky, letní salát, karotku a další zeleninu.

Odkvetlé květy čajové růže odstraňujeme zpravidla se stonkem k prvnímu plně vyvinutému pětičetnému listu. U mnohokvětých odstřihneme celé květenství.

Listnáče reagují na sucho předčasným opadem listů. V příštím roce se však zpravidla a bez větší újmy znovu zazelenají. V nejteplejším letním období, které je bez srážek, se zejména stálezeleným dřevinám snažíme zajistit dostatek vláhy.

Od konce července do konce září se můžeme věnovat dělení a sázení kosatců (Iris). Měli bychom však vědět, kdy kosatec kvetl.

Cibule vysazujeme nejlépe do malých skupin po několika kusech. Tak jsou nejhezčí. Ty, které vyzvedneme z půdy, očistíme a skladujeme jen krátce. 

Vysoké denní teploty a chladno v noci podporují rozvoj padlí. Najdeme ho na listech nejrůznějších okrasných rostlin.

Škvoři patří v zahradách k užitečnému hmyzu. Živí se mšicemi či jiným drobným hmyzem, vajíčky a larvami. Ale jsou také hmyzem všežravým.

Vyskytují se zpravidla jen na některých trávnících. Jsou to malé drobné hnědé houby – jedlé špičky nebo částečně jedovaté strmělky.

Ráčku podobný, hnědý asi 5 cm dlouhý hmyz žije v teplejších oblastech, hlavně na lehkých humózních půdách a působí velké škody na rostlinách.

Z výraznějšího výskytu některých druhů plevelů můžeme vyčíst, jak je na tom půda se zásobami výživných látek a kterých.

Před sklizní ovoce a v jejím průběhu pravidelně kontrolujeme dozrávající jádroviny a peckoviny, zda plody neohrožují choroby nebo škůdci.

Všechny trvalky, které se příliš rozrostly a na vyčerpané půdě přestávají kvést, můžeme dělením zmladit nebo rozmnožit.

Pelargonie patří do čeledi kakostovitých (Geraniaceae). Ve světě je proto častěji označují souhrnným názvem geranie.

Staré přehoustlé keře angreštu a rybízu je možné po sklizni prořezat. U keřů olistěných navíc snáze odhadneme, který je přehoustlý a co odstranit.

Ustálenost srpnového počasí je příslibem pohody a vyrovnanosti druhé poloviny prázdnin. Pravděpodobnost relativně klidného počasí je vysoká.

Zahrádka bývá během srpna nejpestřejší z celého roku. Barvami se v ní podepisuje vrcholící léto a začínající podzim. Kvetou letničky i trvalky, zrají plody.

Kvalitu hroznů, mrazuvzdornost čili vyzrálost réví a dobrou tvorbu spících oček příznivě ovlivňuje i to, zda umíme odstraňovat zálistky.

Také v létě lze roubovat. V tomto období řežeme rouby bezprostředně před použitím. Chybí-li nám dostatek materiálu k roubování, můžeme očkovat.

Choroba se projevuje hnědou hnilobou a soustřednými kruhy světlejších výtrusnic na povrchu plodů. Uskladněná jablka rychle zčernají.

Rané kedlubny, saláty a štěrbák vysadíme začátkem srpna, abychom stihli podzimní sklizeň. S dalšími druhy budeme počítat až napřesrok.Pro příští sezonu můžeme vysévat kozlíček, špenát, ozimou cibuli a černý kořen.

Jak se postarat o letničky a dvouletky, aby nás těšily, jak to nejdéle půjde?  Naposledy je přihnojíme a šetříme jim síly, které by potřebovaly na tvorbu semen.

Dlouhá stébla a místy i plevel prozrazují, že jsme se trávníku nevěnovali tak často, jak by v létě potřeboval. Teplu i suchu přizpůsobíme sečení i závlahu.

Na letní řez meruněk a broskvoní si najdeme čas od června do srpna. Pozdější termín řezu může snížit odolnost ovocného stromu vůči mrazu.

Mezi slivoně pěstované v českých zahradách patří vedle pravých švestek také pološvestky, slívy, renklódy a mirabelky. Ale nejen ty.

V létě tvarujeme živé ploty a to zásahem do mladého letošního dřeva. Zmlazení nebo hlubší řez necháme na začátek vegetační sezony.

Vyjma borovic, jedlí a sloupovitých jalovců lze velké jehličnany přesadit po předchozí roční přípravě. Nejvhodnější čas nastává v druhé půlce srpna.

Stěny živého plotu z jehličnanů tvarujeme tak, aby dole byly širší a směrem vzhůru se mírně zužovaly. Bráníme tím vyholování spodních větví.Sloupovité jalovce, cypřišky a zeravy je možné v tomto měsíci sestřihnout, abychom dostali husté rozvětvení a kompaktní keře. Z poléhavých jalovců je možné odstranit rušivé větve, které vyřezáváme v méně nápadných místech.

Uprostřed srpna vývoj letorostů révy vinné ustává. Letorosty, které jsme dosud nezkracovali, nyní osečkujeme.

U růže očkované v červenci se očko ujímá asi do poloviny srpna. Ujaté očko poznáme podle odpadlého řapíku a svěží zelené barvy. 

Mezi prvními cibulovinami, které vysazujeme během srpna, jsou i takové, které na podzim vytvoří první listy, nebo stihnou vykvést.

K účinné obraně záhonů před slimáky přispívá, když omezujeme jednotlivé fáze jejich rozmnožování. Největší efekt přináší likvidace vajíček.

Čemeřici bychom měli mít v zahrádce především kvůli květu, který se objevuje už v zimě. Trvalka s vitálním stálezeleným olistěním kvete v únoru i dřív.

Od konce srpna a během září vysazujeme stálezelené a jehličnaté druhy dřevin. Opatrně zacházíme zejména s těmi, které mají kořenový bal uložen jen v obalu.

V současnosti lze pěstovat v domácích podmínkách více druhů hub. Přibývají i varianty pěstebních substrátů, které se v srpnu očkují houbovým myceliem. 

K pěstování raných jarních zelenin zpravidla využíváme rychlení ve skleníku, fóliovníku nebo pařeniště. Pokud takové vybavení nemáme, můžeme pěstovat ozimé odrůdy.

Prázdniny mají na kahánku, ovoce dozrává a sládne. Můžeme ochutnávat a sklízet hned několik druhů naráz. Je dobré sledovat zdravotní stav plodů a pamatovat na letní řez.

Slunéčka, pestřenky, včely samotářky, čmeláci, motýli, zlatoočky si v zahradě dokážou najít dutiny a jiné skrýše k zahnízdění. Můžeme jim v tom však pomoci.Hmyz, jak známo, opyluje i ovocné stromy a keře. Proto ho na zahradě rádi vidíme. A také kvůli přirozené zdobnosti drobných živočichů, která zejména ke kvetoucím rostlinám patří.

Pavouci se v zahradě živí převážně mouchami, komáry a mšicemi. Obavy z jejich přemnožení nejsou na místě, protože sami jsou potravou ptáků.

K posklizňové úpravě prázdného záhonu se vyplatí přidat výsev rostlin, které použijeme jako zelené organické hnojivo. Některé zapravíme do půdy na podzim, další na jaře. Zelené hnojení prospívá pěstitelským plochám hned několikrát. Porost vytvoří přirozený mulč, který chrání půdu před vysycháním, vyplavováním, před větrnou erozí a omezí i uchycení plevele. Pokud rostliny vykvetou, stanou se potravou pro křídlatý hmyz.

Mezi prvními sklízíme odrůdy révy vinné Vostorg, Arkadia a Diamant. Všechny jsou určené k okamžité spotřebě a nelze je dlouhodobě skladovat.

Odstřihujeme odkvetlé květy trvalek mimo těch, z nichž potřebujeme semena, a těch, které ještě i po odkvětu dlouho do zimy zdobí záhony.

Pro lidský organismus mají přínosné výživné a zdravotní účinky díky obsahu vitamínů a dalších látek. Při plánování výsadby si můžeme vybrat právě ty.

Chceme-li v zimě přilepšit ptáčkům i potravou, kterou najdou jinde než na krmítku, můžeme v zahradě nechat některé rostliny i se semeníky. Přirozený způsob ptačí obživy do zahrady patří. Dáme však pozor na druhy rostlin, které se úspěšně samy vysévají; mohou se snadno stát obtížným plevelem. Patří k nim hlavně zlatobýl (Solidago), líčidlo americké (Phytolaca americana) a také plamének plotní (Clematis vitalba).

Po dubnu a květnu je srpen a září druhým nejvhodnějším obdobím pro založení trávníku výsevem. Nejlépe se trávníkové druhy trav ujímají v hlinitém písku. Protože trávník koření poměrně mělce, jen asi do hloubky 10 cm, potřebuje vrstvu dobré humusovité půdy. Pro jemnější druhy travin je navíc výhodnější slabě kyselá půdní reakce pH 5,6–6,5.

Pro obsah vitamínů, zejména vitaminu C a provitamínu A (karotenu), patří ostružiník mezi cenné ovocné druhy. Pěstování navíc usnadňují beztrnné odrůdy.

Beztrnné ostružiníky jsou však trochu citlivější na mráz a snadněji namrzají ve dřevě.

Průměrná denní teplota během září klesá. Koncem měsíce bývá citelně chladněji. Na září připadá 10 % slunečního svitu z celoročního úhrnu. Pokud je podzim vlídný, čeká nás koncem září až začátkem října období suchého, slunného, málo větrného a přes den příjemně teplého počasí - babího léta, které se ve střední Evropě může protáhnout i na několik týdnů.

Září nám jako první podzimní měsíc nabízí čas na rozloučení s létem. Čekají nás teplé a příjemné dny, začátkem měsíce ještě kvete velké množství květin.

Koncem měsíce se však mohou objevit první mrazíky.

Září je hlavním obdobím pro podzimní výsadbu a přesazování trvalek a bylinek. Rostliny stihnou do zimy dobře zakořenit. Současně můžeme rostliny množit – dělením trsů.

Podzim a září zvlášť se hodí pro výsadbu cibulových květin. Za několik měsíců nás první jarní květy potěší tím víc, čím lepší podmínky rostlinám vytvoříme.

Vysazujeme většinu cibulovin a hlíznatých rostlin: narcisy, tulipány, hyacinty, cibulové kosatce, také drobné cibuloviny, jako jsou modřence nebo ladoňky.

Fyziologickou skvrnitost neboli hořkou pihovitost jablka poznáme na slupce podle tmavších, 2–6 mm velkých, mírně propadlých hnědavých skvrnek. Jejich vinou plod hořkne.

Správná sklizňová zralost jádrového ovoce nastává zpravidla při snadné odlučitelnosti stopky od větévky. Jsou však odrůdy u kterých to neplatí.

Po delším období letního sucha, zhruba ve druhé polovině srpna nebo nejpozději v září začínají v tuzemských podmínkách opět růst trávníky. Pěstěné trávníky nyní můžeme začít sekat na krátko: na 2–3 cm. Užitkové trávníky sečeme na větší délku: na 3–4 cm.

Asi metr vysoká s jednoduchými nebo i plnými květy velkými v průměru 4 až 5 cm. Většinou v jemných růžových odstínech.Sasanka japonská (Anemone japonica = A. hupehensis) vyžaduje polostinné slunné stanoviště, půdu přiměřeně vlhkou, dobrou a živnou s dostatečným obsahem humusu, lépe nealkalickou.

Ve druhé polovině září se již běžně objevují noční mrazíky. Pamatujeme proto na všechny choulostivé rostliny a včas je umístíme do bezpečnějších míst.

Mezi volně rostoucími nebo pěstovanými rostlinami najdeme množství nebezpečných a problematických druhů. Můžeme se s nimi setkat ve veřejné zeleni, v parcích i soukromých zahradách.

Rajčata, papriky, cukety a další zeleninové plody sklízíme průběžně tak, aby je nepoškodily první mrazíky.

Uvolněnou půdu vyčistíme, prokypříme a můžeme sít rané odrůdy ředkviček, polníček, zimní špenát, šruchu zelnou, jarní cibulku, roketu a saláty pro sklizeň mladých lístků.

Pro letničky vysévané v září volíme chráněná stanoviště. Květiny přezimují ve stadiu mladých rostlin, nebo vzejdou v předjaří s velkým vývojovým náskokem.

Na podzim překontrolujeme technický stav zahradních staveb: podezdívek, plotů, treláží, konstrukcí. Podle situace je opravíme a připravíme na zimu.

Ořechy v pevné nenarušené skořápce můžeme krátce proprat například ve vaně se studenou vodou. Rýžákem nebo koštětem je zbavíme zbytků slupek a nečistot.

Většinu cibulnatých rostlin necháváme celý rok na svém místě. Jen jiřinky, mečíky, dosny, většinu tulipánů a další druhy z půdy vyjmeme a chráníme před mrazy.

Plody rajčat mohou být skladovány až několik týdnů, je však třeba zohlednit teploty vhodné pro různá stadia zralosti. Dozrávání lze urychlit i zpomalit.

Na českém území jsou rozšířeny všechny kmeny šarky švestky, které napadají všechny druhy modrých peckovin, meruněk a broskvoní.

Připravujeme jámy a záhony pro podzimní výsadbu opadavých listnatých stromů, keřů, růží. Vysazené dřeviny stíníme tkaninou. Za sucha zaléváme i ty starší.

Příprava pelargonií na příchod zimy a na stěhování pod střechu začíná kontrolou. Rostliny musí být zdravé bez chorob, plísní a škůdců.

Potěšení z prvních jarních květů začíná vlastně už na podzim. V září a říjnu hledáme na svých zahradách nejvhodnější místa pro výsadbu cibulovin. Možností je dost.

Volným záhonům prospěje podzimní vysévání plodin na zelené hnojení. Ozimé žito chrání povrch půdy před zamokřením a vytvořením škraloupu.

Zejména u mladších stromků, které mají ještě hladkou kůru, kontrolujeme na podzim, zda ve spodní části kmenů ovocných stromů nejsou stopy po hraboších. Mladá kůra kmenu je ohrožena okusem více než tvrdá a hrubá kůra starších stromů. Zjistíme-li přítomnost hrabošů, měli bychom hlodavcům zabránit v tom, aby pod stromem našli úkryt. Hraboši se neukládají k zimnímu spánku a mohou tedy i pod vrstvou mulče nebo napadaného sněhu celou zimu okusovat kmeny a způsobit nenapravitelné škody.

Pozdní hlávkové a čínské zelí, kapusta kadeřavá, celer bulvový, zimní mrkev, zimní ředkev i tykve se při mírném počasí, dostatku vody a živin stále ještě vyvíjejí. Těžkou půdu se sklonem k tvorbě škraloupu každý týden prokypříme, plevel potlačíme okopávkou, pletím a mulčováním. Na konci září je vhodné použít kryt netkanou či perforovanou fólií, která rostliny ochrání i před prvními mrazíky. Fóliový tunel lze použít u vyšších druhů zeleniny.

Ozdobné plody okrasných dřevin krášlí zahrady dlouho do chladného podzimu, dokonce i během mrazivé zimy.

Samičky píďalky kladou na podzim na větve a větvičky vajíčka, ze kterých se zjara líhnou housenky. Požírají rašící pupeny, květy, později poškozují listy, plody, jádra i pecky.

Mnohé z trvalek a letniček se na podzim dají využít k sušení. Můžeme si tak doma vytvořit inspirativní zásobu materiálu pro tvoření suchých vazeb.Pro suché kytice a aranžmá jsou nejvděčnějšími rostlinami v zahradě: žlutě kvetoucí řebříček (Achillea filipendulina), máčka alpská (Eryngium alpinum), bělotrn (Echinops), štětka (Disipace), plesnivka perlová (Anaphalis margaritacea), šáter (Gypsophila), paznehtník (Acanthus), okrasné česneky (Allium), makovice (Papaver), měsíčnice roční (Lunaria annua), mochyně zahradní (Physalis alkekengi) a všechny traviny.

Přestěhujeme choulostivé vodní rostliny do zimovišť, z jezírek odstraníme veškeré odumřelé nebo odumírající rostliny a listy. Agresivní rostlinné druhy omezíme a zajímavé pobřežní a bahenní rostliny množíme dělením trsů.

Ve srovnání s létem stoupá v podzimní zelenině obsah dusičnanů. Pěstitelé mohou dodržením některých zásad snížit množství dusičnanů.Nízký obsah dusičnanů v zelenině požadují i zdravotní a hygienické normy. Vhodné pěstitelské postupy a opatření mají smysl také kvůli významu zeleniny pro zdravou výživu.

Vysazujeme jak dřeviny s balem, tak po opadu listů i prostokořenné. První půlka měsíce nás potěší barevností listí. Mráz a vítr podívanou ukončí.

V říjnu naposledy v roce mohou zahradu zdobit rozkvétající rostliny. Brzy však odkvetou kvůli rychle se snižujícím teplotám. Poslední květy pak zničí první podzimní mrazíky.

Ve vyšších polohách dokončíme sklizeň pozdních odrůd: Sklízíme slivoně, jako je Domácí velkoplodá, pozdní jablka (Luna, Topaz aj.) a hrušky (Erika aj.).

Pro podzimní výsadbu ovocných dřevin připravíme jámu odpovídající velikosti kořenů stromku. Zatlučeme opěrný kůl.

Jabloně v zahradách a sadech patří mezi cizosprašné ovocné stromy, které se opylují navzájem. Potřebují kvést v téže době a také hmyz.

Pro skladování jablek a dalšího ovoce vybíráme jen kvalitní plody. Vyhneme se jejich uložení v sousedství brambor, řepy a další kořenové zeleniny. Právě tak nevhodné je skladovat společně s jablky i celer, pór a podobnou jinou zeleninou výraznou svou vůní, protože jablka tyto pachy snadno přijímají.

Ovocné stromky zakoupené nejlépe u dobrých pěstitelů a v nejbližší ovocné školce postavíme před výsadbou na několik hodin do vody. Pak ošetříme kořeny – hladce odstřihneme všechny poškozené a nemocné (nahnilé) a to až na zdravé dřevo tak, aby mírně šikmý řez směřoval po výsadbě směrem dolů do země.

Před výsadbou vyhloubíme dostatečně velkou jámu, do níž zatlučeme kůl, který je zároveň možné využít jako ochranu před sluncem. Stromek proto umístíme na severní stranu kůlu. Délka kůlu má být taková, aby u nižších tvarů zasahovala do korunky, u polokmenů a vysokokmenů končila 10 cm pod korunkou.

Také při podzimním uskladňování hlíz jiřinek začínáme s přípravami na příští květinovou sezonu. Na jaře postačí, aby v teple narašily, a koncem dubna je můžeme vracet do země.

Odpad ze zahrady lze zkompostovat tak, že ho použijeme jako rostlinný mulč a pokryjeme jím záhon. Půda si s materiálem překvapivě rychle poradí.

Řadu vytrvalých květin můžeme během podzimu namnožit dělením nebo řízkováním a vysadit tak, aby trvalky stihly zakořenit.

Pro okrasné dřeviny a růže je stejně důležitá příprava půdy před výsadbou a ošetření při výsadbě jako pro ovocné stromy a keře.

Ač se to díky mlhám a občasnému mrholení nezdá, v říjnu může být poměrně sucho. Vláha v půdě se po horkém létě obnovuje jen pomalu.

Jabloně mají pro člověka velký zdravotní význam a zejména zimní odrůdy si ceníme pro jejich dlouhou dobu skladovatelnosti.

Lískové keře někdy zazmatkují a ohlásí jaro, jakmile se koncem zimy vyskytnou teplejší dny. Jejich jehnědy pak studí sníh.

V říjnu začneme s rytím a vyhnojováním prázdných záhonů. Hrubé hroudy usnadní mrazu a srážkám cestu do ornice.

Při podzimní péči o zahradu nakypříme vrchní vrstvu půdy kolem ovocných stromů tak, abychom nepoškodili tenké kořeny.

Pokud podzimní vysazení keřových růží nestihneme nebo přijde zima dříve, je pak vhodnější růže založit na chráněném místě a vysadit je až na jaře.

Během října nebo listopadu připravíme růže na zimu. Důkladně je zalijeme a po prvních mírných mrazech nakopčíme.

Příznaky strupovitosti se objevují zejména na stromech ve vyšších a uzavřených polohách, v údolích. Častěji za vlhčího počasí a v přehoustlých korunách.

Jak poznat, kdy začít se sklizní kořenové zeleniny? Například polehlé a popraskané spodní řapíky listů celeru bulvového značí, že můžeme začít.

Říjnový termín výsadby se hodí zejména pro všechny prostokořenné dřeviny. Ovšem půdu bychom měli zrýt na hloubku dvou rýčů v předstihu až několika měsíců.

Zeleninové záhony osiřely, aby odpočívaly, nejlépe pod mulčem, a posilovaly kondici organickým či jiným doplňkem půdní výživy: hnojem nebo hnojivem.

Před koncem měsíce uklidíme závlahovou techniku a vypustíme vodu ze závlahového systému. Postřikovače rozebereme, vysušíme a ošetříme vazelínou či olejem.

Jakkoliv prostě zní botanický název a lidové označení této rostliny – štětka soukenická, jednoduše bodlák, do vzpomínkové vazby patří.

Bramboříky jsou hezké, velmi oblíbené hlíznaté květiny. Pěstují se často ve vřesovištích, poblíž nižších jehličnanů nebo na skalkách.Bramboříky lze s úspěchem pěstovat na zahradě také v okrasných nádobách nebo v okenních truhlíčcích.

Černá ředkev vydrží v půdě po celou dobu zimy pod silnou vrstvou listí. Celer bulvový naopak patří k zeleninám, které nemá mráz nikdy zasáhnout.

Na podzim se na zahrádkách hromadí množství organické hmoty dobře využitelné ke kompostování. Díky tomu můžeme mít k dispozici čerstvě kompostovanou zeminu už na jaře.

Ptačím obyvatelům zahrady připravíme krmítko, aby si na něj zvykli, a aby ho rychle našli, až bude třeba. Už nyní můžeme do krmítka občas nasypat něco na zobání.

S ochranou plodin před škůdci celoročně pomáhají různé druhy ptáků. Do zahrady je přilákáme jak zimním krmením, tak hnízdními budkami.

Chryzantémy jsou sice spojovány s tradicí Památky zesnulých, ale jejich obliba v zahradách stoupá díky čím dál tím početnějšímu sortimentu odrůd.

Listopadem končí podzim, dále se snižuje průměrná teplota a zkracuje den. Slunečního svitu bývají v průměru jen 3 % z celoročního úhrnu. Není divu, listopad je v Česku nejoblačnějším měsícem.V listopadu málokdy vidíme slunce ve dne nebo hvězdy v noci. Je to spíše nostalgický, zachmuřený a trochu smutný měsíc, kdy je už většina stromů bez listí.

Zahrada se ukládá k zimnímu odpočinku. Okrasné stromy a keře střídají podzimní odstíny barev, které se tu a tam rády vykoupou v odlivu slunečních paprsků.

Počátkem listopadu vyzvedáme z půdy rostliny pro rychlení - pukovou čekanku. Později na podzim to může být i reveň.

Jahodník na záhoně, kam na zimu přemístíme i převislé rostliny z nádob, je třeba připravit na zimu tak, aby mu neublížil mráz, vítr, ani slunce.

Na jaře jsme jednoduchým hřížením postranních větví okrasného nebo ovocného keře přiměli do země ponořenou část rostliny zakořenit.

Se správným zazimováním choulostivých rostlin pomůže i přikrývka z listí, především z bukového. Bukové listí se velmi pomalu rozkládá.

Nádobové vytrvalé mrazuvzdorné rostliny chráníme přes zimu především proti promrznutí kořenového balu v květináči.

Jarní výskyt šedého až mírně narůžovělého mycelia sněžné světlorůžové plísňovitosti trav (Monographella nivalis) má několik příčin.

V době opadu listů tvoří všechny dřeviny na svých kořenech velké množství nových savých kořenů. Dřeviny si tak na zimu zajišťují přísun živin do zásobních buněk.

Hortenzii to sluší v létě v zimě. Vedle krásy má i výhodu materiálu. Zatímco kamenná slečna studí, hortenzie rostlina se umí zachumlat do tepla.

Vypěstovat pěkné velké pelargonie ze semene trvá zhruba šest měsíců. Proto začneme s výsevem v předstihu, optimálně v prosinci a lednu nebo i dřív. 

Už na podzim si můžeme promýšlet, kam v příští sezoně vysejeme okrasné zelí. Pěstujeme ho stejně jako kterékoliv jiné zelí.

Okenní truhlíčky a přenosné nádoby v zahradě a na balkonech osiřely a ani zapomenutý květ růže, listopadky nebo fialky už nedávají naději, že by se zima ještě o den dva kdesi zdržela. Snad už jen statečné sedmikrásky doufají, že z trávníku budou vystrkovat hlavičky i během prosince.

Bobuloviny, jako je angrešt, rybíz a další, velmi dobře prospívají a plodí v půdě dobře zásobované organickým hnojením. 

Již v listopadu můžeme odebírat řízky dřevin: Z jednoletých silnějších rovných prutů nařežeme asi 20 cm dlouhé řízky se třemi až čtyřmi listovými pupeny.

S výsadbou česneku nespěcháme. Včas připravíme záhon, ale stroužky zapustíme do půdy co nejpozději, aby vzešly až na jaře.

Pokud není půda ještě zamrzlá, vysazujeme kontejnerované okrasné stromy a keře, opadavé prostokořenné i stálezelené s kořenovým balem.

S příchodem mrazů sestřihneme květní stvoly pampové trávy a během suchého slunného dne svážeme pevně do snopu horní třetinu listů.

Místo každoročního hrabání listí lze do některých polostinných míst vysadit dřeviny a trvalky, které ve svém hustém koberci nechají listí zmizet přirozenou přeměnou v půdní živiny.

S blížící se zimou kontrolujeme, zda jsme choulostivé keře dobře zajistili před zimou a mrazy. Je třeba, aby vrstva mulče byla dostatečně vysoká a kompaktní.

Z ovocných stromů odstraňujeme plody, které neposlouží jako potrava pro ptáky, tedy především plody mumifikované a shnilé.

Abychom koruně ovocného stromu dali správný tvar a vhodný úhel rozvětvení, během řezu kontrolujeme s potřebným odstupem, zda se nám daří korunu dobře modelovat.

S blížící se zimou instalujeme nebo kontrolujeme chrániče kolem kmenů nebo včas opravíme plot, který brání vstupu zvěře na zahradu.

Pro správné uskladnění hlíznatých květin je třeba teplota v rozmezí 5–10 °C. Ovoci svědčí 4 až 5 °C, zelenině spíše méně.

Koncem listopadu je možné začít s prořezáváním okrasných keřů. Zejména můžeme krátit dlouhé výhony, které by mohl silný vítr polámat.

Cibuloviny mohou kvést také o Vánocích. K tomu je však zapotřebí cibule preparovat, tj. tepelně ošetřit. Pokud takto připravené cibule nemáme, můžeme květiny vybídnout ke kvetení podobně.

U stálezelených rostlin vysázených na exponovaných stanovištích – osluněných a proti větru nechráněných místech – je dobré zajistit stínění.

Chodníky a cestičky v zahradě ošetříme při sněhu a mrazu ostrým pískem. Použít můžeme i štěrkovou drť nebo jemnou škváru.

Jehličnan pěstovaný v nádobě může zastoupit tradiční řezaný vánoční stromek a to třeba i opakovaně. Je však třeba ho na krátkodobou změnu životních podmínek připravovat.

Jinovatka třpytící se na posledních zelených lístcích nebo už v holé koruně stromu přesvědčivě hlásí, že i krásnou zimu můžeme mít rádi.

Je zima, mrzne, a přesto rozkvétají rostliny pro radost všem, jež těší krása prosince. K jedinečnosti flóry pomůže stylistka z nejpovolanějších – jinovatka.

Jakmile přijdou silnější mrazy, přikryjeme chvojím ty stálezelené rostliny a dvouletky, které ještě nemáme chráněny.

Mnohé ovocné a okrasné dřeviny dokončily na podzim vývoj, při kterém znovu získaly schopnost kvést. Díky tomu si nyní můžeme nařezat do vázy oblíbené barborky.

Okrasné keře, které zmlazují větším či menším počtem výhonů z kořenového krčku, lze nyní připravit k jarnímu rašení a vysazení.

Jednoduchou metodou rozmnožení mnoha zahradních rostlin se stal odběr a výsadba kořenových řízků. Snadno tak získáme trvalky.

V prosinci začíná období vhodné pro odběr roubů. Kdo se chystá přeroubovat ovocné stromy, měl by si být jist, že vybere rouby v perfektnímu zdravotnímu stavu.

Rouby révy o délce 30 cm odebíráme z jednoletého dřeva. Lehce zvlhčené je zabalíme do igelitového sáčku. Skladujeme v chladničce, sklepě apod.

Začátkem zimy nastává období vhodné pro tvarovací řez a zmlazování některých okrasných opadavých stromů, živých plotů a keřů.

Nově zasazené a choulostivé rostliny bráníme před promrzáním mulčem z listí. Aby listí zůstalo funkční ochranou, zakryjeme ho chvojím.

Obecně platí, že dlouhověkost nebo krátkověkost trvalek ovlivňuje jak genetika, tak půdní a klimatické podmínky a rovněž vhodná péče.

Důkladně očistíme a nakonzervujeme všechno nářadí, zajistíme proti vlhku hnojiva, pesticidy a další přípravky a pomůcky, které by mohla zima a mráz poškodit.

K výsevům vybíráme z různých skupin druhů, které klíčí v rozdílných podmínkách. Některé pod sněhem, jiné v bezmrazém prostoru a další ve tmě.

Skupina trvalek, jejichž semena potřebují pro dobré vyklíčení přemrznout, prochází přirozeným procesem, který umožní rostlině klíčit, až se oteplí.

Koncem roku vybereme z pařeniště zeminu, kterou jsme používali během sezony pro pěstování, a postaráme se o ni v zahradě.

Blíží se vánoční a novoroční svátky, mnozí si i letos uděláme radost něčím hezkým ze své zahrádky, nebo koupenou řezanou či hrnkovou květinou.

Pokojové rostliny zastavují během podzimu svůj růst. Aby později nezačaly chřadnout, dbáme na několik základních pěstitelských pravidel. Připomeňme si je:

Přezimující ptáci většinou vyhledávají jako hlavní přirozený zdroj zimní potravy plody různých keřů a stromů, semínka trav a vytrvalých bylin.

Plánujeme-li treláž či jiné konstrukce pro okrasné rostliny a zeleninu, využijeme zimu k jejich zhotoven. Nebo připravíme jen díly, které na jaře sestavíme.

Přezimující ptáky můžeme krmit také zásypem na bezpečné volné prostranství v místě, kde nežijí kočky. Takový zdroj potravy ocení především pěnkava a strnad.

Některým druhům zpěvného ptactva můžeme přichystat hostinu na míru, například s rozinkami nebo ořechovými jádry, jiné potěšíme bobulemi z keřů a stromů.

Nejčastějším krmivem pro přezimující ptáky jsou energeticky bohatá semínka slunečnice. Energetickou bombou pro strakapoudy, žluny a sýkorky je pak hovězí lůj.

Ovoce v přepravkách nebo na policích prohlížíme v pravidelných intervalech. Odstraňujeme nahnilé a méně kvalitní plody.

Mezi zvířata, která potřebují v zimě dostatek krmiva, patří i veverky. Už od konce léta a během podzimu si dělají zásoby potravy v různých skrýších.

Pro pečlivé zahrádkáře se laboratorní rozbor půdy stává východiskem ke správnému hnojení. Nabízíme několik tipů na firmy a organizace, kde půdní rozbory provádějí.

Pokud to jde, ovoce uchováváme v jediné vrstvě. Sice k tomu potřebujeme víc přepravek, ale ty nám zase usnadní pravidelnou kontrolu.

Abychom si obohatili jídelníček o čerstvou zeleninu, můžeme rychlit některé druhy zeleniny. Zejména listová zelenina nám bude v našem úsilí nakloněna.

Dvouletky chráníme netkanou textilií nebo chvojím proti chladu a ochranu občas zkontrolujeme. Podle možností rostliny i zavlažujeme.

Sněží-li v prosinci v nížinách, většinou tam sníh dlouho nevydrží. V ovocné zahradě tak lze dodělat, co jsme nestihli. Horské zahrady už většinou odpočívají.

Koncem prosince si můžeme připravit lednový nebo únorový výsev vybraných letniček. Některé druhy vykvétají až po několika měsících vývoje.

Vegetace je v útlumu, půda zpravidla promrzlá v celé orniční vrstvě. Leden sice prodlužuje den, slunce však svítí v průměru jen 3 % z celoročního úhrnu.

I lehký sněhový poprašek vykouzlí půvab zimní zahrady. Vyniknou stálezelené rostliny, jehličnany, koruny stromů, keře i ploty. Krásu odpočívající flóry umocní jinovatka či mráz.

Letničky, které vyžadují předpěstovat s velkým předstihem a ve vytápěném skleníku, můžeme nyní vysévat. Patří k nim například gazánie.

Každá, i ta nejmenší zahrádka se stává místem setkávání člověka s přírodou. Najdou-li tu ptáci potravu během zimy, oblíbí si ji a během vegetace zde možná i zahnízdí.

Kompost, který jsme založili teprve na podzim, v zimě nepřehazujeme. Příliš bychom tím snížili teplotu optimální pro rozkladné procesy. Na jaře by dlouho trvalo, než by v předčasně promíchaném kompostu bakterie obnovily svou užitečnou činnost.

Půda má mít dobrou strukturu, dlouhodobý a živný humus, vyváženou zásobu živin, kyprou ornici. Potřebuje být dobře provzdušněná, udržet vláhu a výživu pro kořeny.Cíleně ovlivňovat růst a vývoj rostlin lze nejlépe minerálním hnojením. To by však mělo být pouze doplňkem základního organického hnojení. V půdách bohatých na humus je potřeba jen minimum minerálního hnojení. K tomu nám poskytne nejpřesnější informaci rozbor půdy, který je vhodné opakovat po 4–5 letech.

Trávník považujeme za jeden z nejdůležitějších prvků rodinné zahrady. Před jeho založením si ujasníme, který typ bude vyhovovat našim představám.

Některé zahradní nářadí bývá potřebné už od února. V lednu máme ještě čas na jeho údržbu. Můžeme také vylepšit uložení nástrojů, abychom je měli hned po ruce.

Nejchladnější měsíce roku se nehodí pro řez vinné révy. Neořezaný keř révy totiž snáší zimní mrazy lépe, než keř, který bychom ořezali.

Bezsemennost révy vinné patří mezi významné vlastnosti stolních odrůd a je v celosvětovém měřítku velkým cílem všech šlechtitelů.

V mírných zimách mohou zahrady v nižších polohách závidět zahradám v horách sněhovou pokrývku. Sníh je cenným přírodním materiálem.

Pravidelný řez je důležitý také pro zachování tvaru okrasných dřevin, k prosvětlení korun stromů a pro bohatou násadu květů.

Po celou zimu, vždy, když přijde obleva, je dobré kontrolovat trvalkové záhony a odstraňovat odumřelé rostlinné zbytky nebo větší vrstvy navátého listí.

Ovoce ze zahrady si právem ceníme. Zejména na počátku cesty k vlastní úrodě je dobré se zaměřit na osvědčené druhy. S jak velkou výsadbou a úrodou bychom pak mohli počítat?

Lednový plán celosezonního pěstování zeleniny, v němž si ujasníme, jak budeme střídat druhy a doplňovat živiny do půdy, nám může přinést novou zkušenost i pěknou úrodu.

Ještě před nákupem semínek zeleniny a květin prohlédneme osiva z minulých let, která máme doma. Vyplácí se nové sáčky s osivy výrazně popsat datem  nákupu.

Zelenina z volné půdy může být k dispozici po celou zimu. Nejčastěji to je kapusta růžičková a kapusta kadeřavá.

Pokud jsme hvězdník ještě neprobudili z vegetačního klidu, v polovině ledna je na to nejvyšší čas. Cibuli přeneseme do místnosti s pokojovou teplotou.

Poměrně velkému zimnímu nedostatku světla, které je důležitým růstovým a vývojovým faktorem pro pokojové rostliny, přizpůsobíme především zálivku.

S delším dnem a případně se zvyšující se teplotou v chladných prostorách, kde máme uloženy zimující rostliny, kontrolujeme, zda nic neruší jejich vegetační klid.

Zajíci, králíci nebo srnky mohou poškodit kmínky mladých stromů do té míry, že bývá problematické dřeviny zachránit.  Ožerky je třeba co nejrychleji ošetřit proti vysychání.

Teplé slunné dny, které přicházejí uprostřed zimy a trvají až týden, mohou způsobit mírné proudění mízy a to hlavně na osluněných a ohřátých stranách kmenů.

Ovocné stromy můžeme začít prořezávat již v prvním měsíci roku. Podmínkou je však teplota nad bodem mrazu, které trvá aspoň několik dní po sobě.

Mnohé exotické rostliny pocházejí z oblastí, kde zima nemá podobné výkyvy jako u nás. A pro ně je oteplení a roztání sněhu znakem jara.

Nejrůznější škůdci, ale i spory původců chorob ovocných stromů přezimují v kůře kmenů. Lze je mechanicky odstranit a zlikvidovat.

Jabloně a hrušně trpí za déletrvajícího vlhkého počasí strupovitostí. Padlí jabloňové se šíří zejména za teplého počasí a v nižších polohách.

Kdo zvažuje nákup nových stromků, měl by volit raději některou z rezistentních odrůd jabloní. Zpravidla mají výraznější odolnost ke strupovitosti, odolnost k padlí nebývá tak výrazná. Rezistentní odrůdy jabloní, kterým bychom měli dát při výběru přednost, je možné rozdělit do dvou skupin.

Přeroubováním řešíme zpravidla nevhodnou odrůdu ovocného stromu, která nesplňuje naše požadavky na ovocný strom.

Závažná houbová choroba hnědé padlí angreštové se v posledních letech velice rozšířila jak vinou klimatických změn, tak i pěstitelských chyb.

Při několikadenním mírném počasí bez mrazů lze řezem tvarovat a usměrňovat v růstu všechny popínavé rostliny.

Trávník bez sněhu včas pohrabeme a zbavíme zbytků listí, aby mohly později vykvést drobné cibuloviny v něm vysazené: sněženky, ladoňky a krokusy.

Únor bývá nejstudenějším měsícem, často mrazivějším než leden. Klimaticky jde o poslední zimní měsíc, ač do začátku jara chybí tři březnové týdny. Slunce sílí, zem studí.

Květem a nezvyklou krásou nás mohou v tomto období zaujmout otužilci, kteří ovšem nepatří mezi skutečné posly jara.

Kdo na zahradě používá pařeniště, v únoru z něj zpravidla vybírá listí, které tam uložil v prosinci, a zvenku jím zateplí bočnice.

Do konce února řežeme – prosvětlujeme – méně bujně rostoucí staré jádroviny. Vhodná doba jejich řezu začíná již v prosinci.

Angrešt a rybíz můžeme stále ještě prosvětlovat, ale řez do starého dřeva je nutné ukončit do poloviny února, neboť po tomto termínu již obyčejně začíná proudit míza.

Předjaří se hodí pro plánování úprav či oprav zahrady, ať už se týkají zahradních staveb nebo výsadby. Pamatujeme i na děti, které rády pomáhají se zaléváním, sklizní a dalšími činnostmi.

Stálezelené keře a trvalky chráníme v předjaří za silných mrazů před intenzivními slunečními paprsky. Z promrzlé půdy nemohou dostatečně přijímat vodu.

Do konce února dokončíme prosvětlovací nebo zmlazovací řez odolných okrasných stromů, keřů, popínavých dřevin a těch, které jsme vysadili na podzim, ale neseřezali jsme je

Nehrozí-li silnější mrazy, upravíme řezem jednoleté výhony keřů a polokeřů kvetoucích v létě a časně na podzim. Též hortenzie latnaté.

Vegetační klid dřevin se přehoupl do druhé poloviny. Je čas zmlazovat a prosvětlovat keře, které nekvetou časně zjara. Které řežeme v zimě?

Koncem zimy nastává doba vhodná pro seřezání okrasných stromů na hlavu. U keřů se pro obdobný postup používá termín na pařez nebo na pahýl a to podle výšky řezu.

Do českých zahrádek se rozšířila Salix caprea Kilmarnock – otužilý, kompaktní pomalu rostoucí strom s deštníkovitou korunou a velkým množstvím samčích jehněd v jarním období.

Řez révy: V místech klimaticky příhodných pro pěstování révy bývá v únoru – s ohledem na aktuální počasí – nutné keře silně zkrátit.

Dobré místo v zahradě, vhodná odrůda a správně načasovaný řez vytvářejí předpoklady pro to, aby plaménky kvetoucí ukázaly naplno, co umějí.

Princip hnojení spočívá v obohacení půdy, ze které rostliny čerpají minerální látky. V duchu tohoto faktu bychom měli hnojit a výživu i správně dávkovat.

Hnojit průmyslovými hnojivy bychom měli na základě půdního rozboru ještě před osetím a osázením záhonů.

Balkonové trvalky uložené přes zimu ve studeném suchém sklepě – pelargonie, fuchsie, libora, kopretina polokřovitá – se probouzejí rašením výhonů.

Krátce před novým vegetačním růstem nastává nejvhodnější období pro přesazování pokojových květin. S prodlužujícím se dnem se aktivují do nové sezony.

Klejotok, zejména na kmenech peckovin - třešní, meruněk a dalších – vzniká občas i na odřeninách, které může způsobit vázací materiál nebo ochranné pletivo.

Při silném promrznutí půdy může dojít k nadzvednutí kořenových balů, ztrátě kontaktu s okolní půdou a postupnému vyschnutí.

V únoru až březnu je možné vyhubit klíčící semena a mělce kořenící drobné plevele přibližně do stadia vyvinutého čtvrtého listu. Pomůže dusíkaté vápno.

Na mnoha zahradách lze pěstovat rané brambory. Pro vysoký výnos s výsadbou již v dubnu je vhodné jejich předklíčení. Pokud je navíc i zakořeníme, urychlíme jejich sklizeň o 1 až 2 týdny.

Každý kdo pěstuje na své zahrádce zeleninu, usiluje o kvalitu. O té však nemůže být řeč, obsahuje-li zelenina dusičnany v nadměrném množství.

Doplňovat živiny do půdy minerálními hnojivy na základě půdního rozboru má značný význam také kvůli přiměřenému obsahu dusičnanů v zelenině.

Přelom února a března se hodí pro výsev letniček s dlouhou dobou předpěstování. Potřebují však teplý skleník nebo jiný prosvětlený prostor s teplotami 20–22°C. Po vzejití a přepikýrování je možné teplotu snížit na 18 °C.

Od konce února lze začít s přípravou lehkých půd na slunných stanovištích pro venkovní výsevy zeleniny. Některé druhy už vyséváme.

Koncem února a hlavně v březnu přeroubujeme starší peckoviny. Jako první jsou na řadě třešně a višně, pak meruňky, poté švestky a slivoně, nakonec jabloně a hrušně.

Při slabším zimním řezu révy se nám sice urodí víc hroznů, ale budou drobné s nekvalitními bobulemi.

„Až poté, co vykvétají první cibuloviny, odstraníme loňské zbytky rostlin,“ popisuje Adam Baroš svou zkušenost s pěstováním vybraných trvalek v mulčovaném záhoně.