Přihlásit
Obsah dusičnanů v zelenině v přehledu
Doplňovat živiny do půdy minerálními hnojivy na základě půdního rozboru má značný význam také kvůli přiměřenému obsahu dusičnanů v zelenině.
Malé množství dusičnanů, které člověk přijímá v pitné vodě nebo v potravinách, neohrožuje lidské zdraví. Nadměrný příjem dusičnanů však může v těle vyvolat reakce, při nichž vznikají dusitany a další sloučeniny, které jsou pro organismus škodlivé. Negativně mohou poznamenat trávení a vstřebávání živin, činnost mozku, štítné žlázy, srdce, krve, krevního oběhu.
Proto je stanovena krajní mez obsahu dusičnanů v lidské stravě: 3,6 mg na 1 kg tělesné váhy a den. Při 70 kg tělesné hmotnosti je to tedy 252 mg dusičnanů denně.
Průměrný obsah dusičnanů v 1 kg různých druhů zeleniny
Pětistupňové třídění rozlišuje množství dusičnanů v zelenině od velmi nízkého až po velmi vysoké.
- Velmi nízký obsah, tj. do 250 mg: artyčok, suché fazole a hrách, kukuřice, čekankové puky, brambory, melouny, růž. kapusta, bělený chřest, cibule, rajčata, obilí, ovoce.
- Nízký obsah; 250–1000 mg: lilek, fazolové lusky, cukrový hrášek, okurky, kedluben, květák, brokolice, červené zelí, tykev, paprika, pastinák, římský salát, černý kořen.
Zelenina pěstovaná v zimním období, rychlená a skleníková, obsahuje víc dusičnanů, než je uvedeno v popisech kategorií.
- Středně vysoký; 1000–2000 mg: štěrbák, bílé zelí, pór, mrkev, zelená šalotka, ledový salát, celer, cuket.
- Vysoký obsah; 2000–3500 mg: fenykl, čín. zelí, kadeřávek, kapusta, řeřicha, mangold, špenát, petržel. nať, ředkvička, ředkev, polníček, salát hlávkový a listový.
- Velmi vysoký; 3500–5000 mg: řapíky mangoldu, celer řapíkatý, reveň, červená řepa, koř. petržel, batolka prorostlá.
Připomeňme, že nejvíc dusičnanů obsahují vegetativní části rostlin – lodyhy, stonky, listová žebra a kořeny. Jen malé množství dusičnanů je obsaženo v generativních částech – květech, plodech a semenech.