Přihlásit
Slivoň třešeň, slivoň mirabelka? Ano, tak pestrý je botanický rod
Mezi slivoně pěstované v českých zahradách patří vedle pravých švestek také pološvestky, slívy, renklódy a mirabelky. Ale nejen ty.
K rodu slivoň (Prunus) totiž botanici a zahradníci řadí i takzvané červené peckoviny čili třešně a višně. Ani to není konečný výčet příbuzenstva slivoní. Rovněž teplomilné peckoviny broskvoně a meruňky nebo skořápkoviny – mandloň – a řada okrasných dřevin (sakur aj.) se latinským názvem označuje Prunus (slivoň).
Ba i trnka (Prunus spinosa) se česky jmenuje slivoň trnka, i když ji známe spíše jako trnku obecnou.
Různorodé chutě a vlastnosti slivoní
Plodem všech slivoní je peckovice. Jednotlivé druhy téhož rodu se od sebe liší nejen barvou, tvarem a velikostí plodů, ale pozoruhodná je i rozmanitost chutí. Rozdílná je též odlučitelnost pecky od dužniny; udává se jako vlastnost plodu toho kterého druhu.
Díky odlišným vlastnostem početného rodu peckovin pěstujeme některé odrůdy slivoní ve vyšších polohách jako náhradu teplomilných meruněk a broskvoní, pro které nejsou v daných oblastech vhodné klimatické podmínky.
Slivoně vybíráme k výsadbě s ohledem na půdu a vláhu
Slivoním se nejlépe daří v polohách 300–500 m n. m., na středně těžkých půdách a patří ke druhům ovocných dřevin s vyššími nároky na půdní a vzdušnou vlhkost.
- V půdách sušších a také pro teplejší oblasti je vhodnější vybírat stromy pěstované na myrobalánové podnoži, která nemá tak vysoké nároky na vláhu, vyžaduje však dostatek vápníku v půdě.
- Do menších zahrad vybíráme stromy štěpované na méně vzrůstných podnožích.