Průměrná denní teplota během září klesá. Koncem měsíce bývá citelně chladněji. Na září připadá 10 % slunečního svitu z celoročního úhrnu. Pokud je podzim vlídný, čeká nás koncem září až začátkem října období suchého, slunného, málo větrného a přes den příjemně teplého počasí - babího léta, které se ve střední Evropě může protáhnout i na několik týdnů.
Září nám jako první podzimní měsíc nabízí čas na rozloučení s létem. Čekají nás teplé a příjemné dny, začátkem měsíce ještě kvete velké množství květin.
Koncem měsíce se však mohou objevit první mrazíky.
Září je hlavním obdobím pro podzimní výsadbu a přesazování trvalek a bylinek. Rostliny stihnou do zimy dobře zakořenit. Současně můžeme rostliny množit – dělením trsů.
Podzim a září zvlášť se hodí pro výsadbu cibulových květin. Za několik měsíců nás první jarní květy potěší tím víc, čím lepší podmínky rostlinám vytvoříme.
Vysazujeme většinu cibulovin a hlíznatých rostlin: narcisy, tulipány, hyacinty, cibulové kosatce, také drobné cibuloviny, jako jsou modřence nebo ladoňky.
Fyziologickou skvrnitost neboli hořkou pihovitost jablka poznáme na slupce podle tmavších, 2–6 mm velkých, mírně propadlých hnědavých skvrnek. Jejich vinou plod hořkne.
Správná sklizňová zralost jádrového ovoce nastává zpravidla při snadné odlučitelnosti stopky od větévky. Jsou však odrůdy u kterých to neplatí.
Po delším období letního sucha, zhruba ve druhé polovině srpna nebo nejpozději v září začínají v tuzemských podmínkách opět růst trávníky. Pěstěné trávníky nyní můžeme začít sekat na krátko: na 2–3 cm. Užitkové trávníky sečeme na větší délku: na 3–4 cm.
Asi metr vysoká s jednoduchými nebo i plnými květy velkými v průměru 4 až 5 cm. Většinou v jemných růžových odstínech.Sasanka japonská (Anemone japonica = A. hupehensis) vyžaduje polostinné slunné stanoviště, půdu přiměřeně vlhkou, dobrou a živnou s dostatečným obsahem humusu, lépe nealkalickou.
Ve druhé polovině září se již běžně objevují noční mrazíky. Pamatujeme proto na všechny choulostivé rostliny a včas je umístíme do bezpečnějších míst.
Mezi volně rostoucími nebo pěstovanými rostlinami najdeme množství nebezpečných a problematických druhů. Můžeme se s nimi setkat ve veřejné zeleni, v parcích i soukromých zahradách.
Rajčata, papriky, cukety a další zeleninové plody sklízíme průběžně tak, aby je nepoškodily první mrazíky.
Uvolněnou půdu vyčistíme, prokypříme a můžeme sít rané odrůdy ředkviček, polníček, zimní špenát, šruchu zelnou, jarní cibulku, roketu a saláty pro sklizeň mladých lístků.
Pro letničky vysévané v září volíme chráněná stanoviště. Květiny přezimují ve stadiu mladých rostlin, nebo vzejdou v předjaří s velkým vývojovým náskokem.
Na podzim překontrolujeme technický stav zahradních staveb: podezdívek, plotů, treláží, konstrukcí. Podle situace je opravíme a připravíme na zimu.
Ořechy v pevné nenarušené skořápce můžeme krátce proprat například ve vaně se studenou vodou. Rýžákem nebo koštětem je zbavíme zbytků slupek a nečistot.
Většinu cibulnatých rostlin necháváme celý rok na svém místě. Jen jiřinky, mečíky, dosny, většinu tulipánů a další druhy z půdy vyjmeme a chráníme před mrazy.
Plody rajčat mohou být skladovány až několik týdnů, je však třeba zohlednit teploty vhodné pro různá stadia zralosti. Dozrávání lze urychlit i zpomalit.
Na českém území jsou rozšířeny všechny kmeny šarky švestky, které napadají všechny druhy modrých peckovin, meruněk a broskvoní.
Připravujeme jámy a záhony pro podzimní výsadbu opadavých listnatých stromů, keřů, růží. Vysazené dřeviny stíníme tkaninou. Za sucha zaléváme i ty starší.
Příprava pelargonií na příchod zimy a na stěhování pod střechu začíná kontrolou. Rostliny musí být zdravé bez chorob, plísní a škůdců.
Potěšení z prvních jarních květů začíná vlastně už na podzim. V září a říjnu hledáme na svých zahradách nejvhodnější místa pro výsadbu cibulovin. Možností je dost.
Volným záhonům prospěje podzimní vysévání plodin na zelené hnojení. Ozimé žito chrání povrch půdy před zamokřením a vytvořením škraloupu.
Zejména u mladších stromků, které mají ještě hladkou kůru, kontrolujeme na podzim, zda ve spodní části kmenů ovocných stromů nejsou stopy po hraboších. Mladá kůra kmenu je ohrožena okusem více než tvrdá a hrubá kůra starších stromů. Zjistíme-li přítomnost hrabošů, měli bychom hlodavcům zabránit v tom, aby pod stromem našli úkryt. Hraboši se neukládají k zimnímu spánku a mohou tedy i pod vrstvou mulče nebo napadaného sněhu celou zimu okusovat kmeny a způsobit nenapravitelné škody.
Pozdní hlávkové a čínské zelí, kapusta kadeřavá, celer bulvový, zimní mrkev, zimní ředkev i tykve se při mírném počasí, dostatku vody a živin stále ještě vyvíjejí. Těžkou půdu se sklonem k tvorbě škraloupu každý týden prokypříme, plevel potlačíme okopávkou, pletím a mulčováním. Na konci září je vhodné použít kryt netkanou či perforovanou fólií, která rostliny ochrání i před prvními mrazíky. Fóliový tunel lze použít u vyšších druhů zeleniny.
Ozdobné plody okrasných dřevin krášlí zahrady dlouho do chladného podzimu, dokonce i během mrazivé zimy.
Samičky píďalky kladou na podzim na větve a větvičky vajíčka, ze kterých se zjara líhnou housenky. Požírají rašící pupeny, květy, později poškozují listy, plody, jádra i pecky.
Mnohé z trvalek a letniček se na podzim dají využít k sušení. Můžeme si tak doma vytvořit inspirativní zásobu materiálu pro tvoření suchých vazeb.Pro suché kytice a aranžmá jsou nejvděčnějšími rostlinami v zahradě: žlutě kvetoucí řebříček (Achillea filipendulina), máčka alpská (Eryngium alpinum), bělotrn (Echinops), štětka (Disipace), plesnivka perlová (Anaphalis margaritacea), šáter (Gypsophila), paznehtník (Acanthus), okrasné česneky (Allium), makovice (Papaver), měsíčnice roční (Lunaria annua), mochyně zahradní (Physalis alkekengi) a všechny traviny.
Přestěhujeme choulostivé vodní rostliny do zimovišť, z jezírek odstraníme veškeré odumřelé nebo odumírající rostliny a listy. Agresivní rostlinné druhy omezíme a zajímavé pobřežní a bahenní rostliny množíme dělením trsů.
Ve srovnání s létem stoupá v podzimní zelenině obsah dusičnanů. Pěstitelé mohou dodržením některých zásad snížit množství dusičnanů.Nízký obsah dusičnanů v zelenině požadují i zdravotní a hygienické normy. Vhodné pěstitelské postupy a opatření mají smysl také kvůli významu zeleniny pro zdravou výživu.
Vysazujeme jak dřeviny s balem, tak po opadu listů i prostokořenné. První půlka měsíce nás potěší barevností listí. Mráz a vítr podívanou ukončí.
V říjnu naposledy v roce mohou zahradu zdobit rozkvétající rostliny. Brzy však odkvetou kvůli rychle se snižujícím teplotám. Poslední květy pak zničí první podzimní mrazíky.
Ve vyšších polohách dokončíme sklizeň pozdních odrůd: Sklízíme slivoně, jako je Domácí velkoplodá, pozdní jablka (Luna, Topaz aj.) a hrušky (Erika aj.).
Pro podzimní výsadbu ovocných dřevin připravíme jámu odpovídající velikosti kořenů stromku. Zatlučeme opěrný kůl.
Jabloně v zahradách a sadech patří mezi cizosprašné ovocné stromy, které se opylují navzájem. Potřebují kvést v téže době a také hmyz.
Pro skladování jablek a dalšího ovoce vybíráme jen kvalitní plody. Vyhneme se jejich uložení v sousedství brambor, řepy a další kořenové zeleniny. Právě tak nevhodné je skladovat společně s jablky i celer, pór a podobnou jinou zeleninou výraznou svou vůní, protože jablka tyto pachy snadno přijímají.
Ovocné stromky zakoupené nejlépe u dobrých pěstitelů a v nejbližší ovocné školce postavíme před výsadbou na několik hodin do vody. Pak ošetříme kořeny – hladce odstřihneme všechny poškozené a nemocné (nahnilé) a to až na zdravé dřevo tak, aby mírně šikmý řez směřoval po výsadbě směrem dolů do země.
Před výsadbou vyhloubíme dostatečně velkou jámu, do níž zatlučeme kůl, který je zároveň možné využít jako ochranu před sluncem. Stromek proto umístíme na severní stranu kůlu. Délka kůlu má být taková, aby u nižších tvarů zasahovala do korunky, u polokmenů a vysokokmenů končila 10 cm pod korunkou.
Také při podzimním uskladňování hlíz jiřinek začínáme s přípravami na příští květinovou sezonu. Na jaře postačí, aby v teple narašily, a koncem dubna je můžeme vracet do země.
Odpad ze zahrady lze zkompostovat tak, že ho použijeme jako rostlinný mulč a pokryjeme jím záhon. Půda si s materiálem překvapivě rychle poradí.
Řadu vytrvalých květin můžeme během podzimu namnožit dělením nebo řízkováním a vysadit tak, aby trvalky stihly zakořenit.
Pro okrasné dřeviny a růže je stejně důležitá příprava půdy před výsadbou a ošetření při výsadbě jako pro ovocné stromy a keře.
Ač se to díky mlhám a občasnému mrholení nezdá, v říjnu může být poměrně sucho. Vláha v půdě se po horkém létě obnovuje jen pomalu.
Jabloně mají pro člověka velký zdravotní význam a zejména zimní odrůdy si ceníme pro jejich dlouhou dobu skladovatelnosti.
Lískové keře někdy zazmatkují a ohlásí jaro, jakmile se koncem zimy vyskytnou teplejší dny. Jejich jehnědy pak studí sníh.
V říjnu začneme s rytím a vyhnojováním prázdných záhonů. Hrubé hroudy usnadní mrazu a srážkám cestu do ornice.
Při podzimní péči o zahradu nakypříme vrchní vrstvu půdy kolem ovocných stromů tak, abychom nepoškodili tenké kořeny.
Pokud podzimní vysazení keřových růží nestihneme nebo přijde zima dříve, je pak vhodnější růže založit na chráněném místě a vysadit je až na jaře.
Během října nebo listopadu připravíme růže na zimu. Důkladně je zalijeme a po prvních mírných mrazech nakopčíme.
Příznaky strupovitosti se objevují zejména na stromech ve vyšších a uzavřených polohách, v údolích. Častěji za vlhčího počasí a v přehoustlých korunách.
Jak poznat, kdy začít se sklizní kořenové zeleniny? Například polehlé a popraskané spodní řapíky listů celeru bulvového značí, že můžeme začít.
Říjnový termín výsadby se hodí zejména pro všechny prostokořenné dřeviny. Ovšem půdu bychom měli zrýt na hloubku dvou rýčů v předstihu až několika měsíců.
Zeleninové záhony osiřely, aby odpočívaly, nejlépe pod mulčem, a posilovaly kondici organickým či jiným doplňkem půdní výživy: hnojem nebo hnojivem.
Před koncem měsíce uklidíme závlahovou techniku a vypustíme vodu ze závlahového systému. Postřikovače rozebereme, vysušíme a ošetříme vazelínou či olejem.
Jakkoliv prostě zní botanický název a lidové označení této rostliny – štětka soukenická, jednoduše bodlák, do vzpomínkové vazby patří.
Jakkoliv prostě zní botanický název a lidové označení této rostliny – štětka soukenická, jednoduše bodlák, do vzpomínkové vazby patří.
Bramboříky jsou hezké, velmi oblíbené hlíznaté květiny. Pěstují se často ve vřesovištích, poblíž nižších jehličnanů nebo na skalkách.Bramboříky lze s úspěchem pěstovat na zahradě také v okrasných nádobách nebo v okenních truhlíčcích.
Černá ředkev vydrží v půdě po celou dobu zimy pod silnou vrstvou listí. Celer bulvový naopak patří k zeleninám, které nemá mráz nikdy zasáhnout.
Na podzim se na zahrádkách hromadí množství organické hmoty dobře využitelné ke kompostování. Díky tomu můžeme mít k dispozici čerstvě kompostovanou zeminu už na jaře.
Ptačím obyvatelům zahrady připravíme krmítko, aby si na něj zvykli, a aby ho rychle našli, až bude třeba. Už nyní můžeme do krmítka občas nasypat něco na zobání.
S ochranou plodin před škůdci celoročně pomáhají různé druhy ptáků. Do zahrady je přilákáme jak zimním krmením, tak hnízdními budkami.
Chryzantémy jsou sice spojovány s tradicí Památky zesnulých, ale jejich obliba v zahradách stoupá díky čím dál tím početnějšímu sortimentu odrůd.
Listopadem končí podzim, dále se snižuje průměrná teplota a zkracuje den. Slunečního svitu bývají v průměru jen 3 % z celoročního úhrnu. Není divu, listopad je v Česku nejoblačnějším měsícem.V listopadu málokdy vidíme slunce ve dne nebo hvězdy v noci. Je to spíše nostalgický, zachmuřený a trochu smutný měsíc, kdy je už většina stromů bez listí.
Zahrada se ukládá k zimnímu odpočinku. Okrasné stromy a keře střídají podzimní odstíny barev, které se tu a tam rády vykoupou v odlivu slunečních paprsků.
Počátkem listopadu vyzvedáme z půdy rostliny pro rychlení - pukovou čekanku. Později na podzim to může být i reveň.
Jahodník na záhoně, kam na zimu přemístíme i převislé rostliny z nádob, je třeba připravit na zimu tak, aby mu neublížil mráz, vítr, ani slunce.
Na jaře jsme jednoduchým hřížením postranních větví okrasného nebo ovocného keře přiměli do země ponořenou část rostliny zakořenit.
Se správným zazimováním choulostivých rostlin pomůže i přikrývka z listí, především z bukového. Bukové listí se velmi pomalu rozkládá.
Nádobové vytrvalé mrazuvzdorné rostliny chráníme přes zimu především proti promrznutí kořenového balu v květináči.
Jarní výskyt šedého až mírně narůžovělého mycelia sněžné světlorůžové plísňovitosti trav (Monographella nivalis) má několik příčin.
V době opadu listů tvoří všechny dřeviny na svých kořenech velké množství nových savých kořenů. Dřeviny si tak na zimu zajišťují přísun živin do zásobních buněk.
Hortenzii to sluší v létě v zimě. Vedle krásy má i výhodu materiálu. Zatímco kamenná slečna studí, hortenzie rostlina se umí zachumlat do tepla.
Vypěstovat pěkné velké pelargonie ze semene trvá zhruba šest měsíců. Proto začneme s výsevem v předstihu, optimálně v prosinci a lednu nebo i dřív.
Už na podzim si můžeme promýšlet, kam v příští sezoně vysejeme okrasné zelí. Pěstujeme ho stejně jako kterékoliv jiné zelí.
Okenní truhlíčky a přenosné nádoby v zahradě a na balkonech osiřely a ani zapomenutý květ růže, listopadky nebo fialky už nedávají naději, že by se zima ještě o den dva kdesi zdržela. Snad už jen statečné sedmikrásky doufají, že z trávníku budou vystrkovat hlavičky i během prosince.
Bobuloviny, jako je angrešt, rybíz a další, velmi dobře prospívají a plodí v půdě dobře zásobované organickým hnojením.
Již v listopadu můžeme odebírat řízky dřevin: Z jednoletých silnějších rovných prutů nařežeme asi 20 cm dlouhé řízky se třemi až čtyřmi listovými pupeny.
S výsadbou česneku nespěcháme. Včas připravíme záhon, ale stroužky zapustíme do půdy co nejpozději, aby vzešly až na jaře.
Pokud není půda ještě zamrzlá, vysazujeme kontejnerované okrasné stromy a keře, opadavé prostokořenné i stálezelené s kořenovým balem.
S příchodem mrazů sestřihneme květní stvoly pampové trávy a během suchého slunného dne svážeme pevně do snopu horní třetinu listů.
Místo každoročního hrabání listí lze do některých polostinných míst vysadit dřeviny a trvalky, které ve svém hustém koberci nechají listí zmizet přirozenou přeměnou v půdní živiny.
S blížící se zimou kontrolujeme, zda jsme choulostivé keře dobře zajistili před zimou a mrazy. Je třeba, aby vrstva mulče byla dostatečně vysoká a kompaktní.
Z ovocných stromů odstraňujeme plody, které neposlouží jako potrava pro ptáky, tedy především plody mumifikované a shnilé.
Abychom koruně ovocného stromu dali správný tvar a vhodný úhel rozvětvení, během řezu kontrolujeme s potřebným odstupem, zda se nám daří korunu dobře modelovat.
S blížící se zimou instalujeme nebo kontrolujeme chrániče kolem kmenů nebo včas opravíme plot, který brání vstupu zvěře na zahradu.
Pro správné uskladnění hlíznatých květin je třeba teplota v rozmezí 5–10 °C. Ovoci svědčí 4 až 5 °C, zelenině spíše méně.
Koncem listopadu je možné začít s prořezáváním okrasných keřů. Zejména můžeme krátit dlouhé výhony, které by mohl silný vítr polámat.
Cibuloviny mohou kvést také o Vánocích. K tomu je však zapotřebí cibule preparovat, tj. tepelně ošetřit. Pokud takto připravené cibule nemáme, můžeme květiny vybídnout ke kvetení podobně.
U stálezelených rostlin vysázených na exponovaných stanovištích – osluněných a proti větru nechráněných místech – je dobré zajistit stínění.
Chodníky a cestičky v zahradě ošetříme při sněhu a mrazu ostrým pískem. Použít můžeme i štěrkovou drť nebo jemnou škváru.
Jehličnan pěstovaný v nádobě může zastoupit tradiční řezaný vánoční stromek a to třeba i opakovaně. Je však třeba ho na krátkodobou změnu životních podmínek připravovat.
Přihlásit