Přihlásit
Krátkověké trvalky připravíme na zimu i na příští sezonu
Obecně platí, že dlouhověkost nebo krátkověkost trvalek ovlivňuje jak genetika, tak půdní a klimatické podmínky a rovněž vhodná péče.
Silné seříznutí by mělo následovat hned po odkvětu krátkověké trvalky.
Trvalky ze skupiny krátkověkých mohou žít déle s přispěním dobrého zazimování. Součástí správné přípravy na zimu je včasné seříznutí odkvetlých rostlin. Podpoříme tím násadu poupat v příštím roce.
- Při výběru druhů či odrůd a plánování výsevu nebo výsadby trvalek se tedy vyplatí zjistit si i předpoklad, kolik let nás budou v zahradě těšit.
Mezi krátkověké trvalky, které vydrží na záhonu zhruba tři až pět let a pak nenápadně z vegetace vymizí, patří kokarda osinatá (Gaillardia aristata), kohoutek (Lychnis chalcedonica), dlužichy (Heuchera) nebo třeba kopretina řimbaba (Tanacetum coccineum).
Kokardy
Pocházejí z oblastí severní až střední Ameriky. Obvykle je pokládáme za krátkověké trvalky, případně za letničky – například kokardu sličnou (Gaillardia pulchella). Nejkrásnější bývají v prvním roce výsadby. Dobré kondici se zpravidla těší tři roky.
Kokardám vyhovuje plné slunce a živná propustná půda, snášejí sušší období, ovšem nejlépe kvetou v půdě s vláhou a živinami.
- Odrůdy se liší barvou květů a výškou rostlin. Kvetou žlutě, červeně, oranžově a žlutočerveně i vícebarevně. Některé odrůdy jsou plnokvěté či mají rourkovitě stočené jazykovité kvítky.
Dorůstají 20 až 50 cm. Množí se výsevem (některé i vegetativně) a vysazují se z předpěstované sadby.
Foto P. Hanzelka