Články: Ivan Dvořák

Z luskové zeleniny pěstujeme na zahradách nejčastěji hrách setý dřeňový. Jeho semena sklízíme a vylupujeme z lusků v době, kdy jsou zelená, šťavnatá a sladká.

Zaujmou na pohled i na talíři, ale potřebují řád. Někdy můžeme mít v zahradě rostliny, které lze tolerovat jen do určité míry. Nic si nesmíme nechat přerůst přes hlavu.

Objevování zeleniny, kterou jedli naši předkové, se může stát docela dobrodružnou zálibou. Nejprve je třeba sehnat semínka a posléze rostlinky ochutnávat. Objevem se může stát i pampeliška.

Mám výborný sklep a nad ním ve svahu sádek. Na jaře 2020 mě vypekly jarní mrazíky. Nebylo skoro nic. Ani meruňky, ani broskve, hrušek tolik, že jsme se o ně s vosama a sršněma  prali.

Když jsem byl malý, měli jsme doma docela jiné květiny, než máme dnes. Mezi pokojovkami dominovaly dva sukulenty, havortie a stapélie (smrdutky).

Ač se může zdát, že hrách cukrový patří k plodinám běžně a hojně pěstovaným, není tomu tak. Mnozí kupují cukrový hrách s představou, že lusky budou obsahovat pěkná, velká, slaďoučká semena.

Tak nám ta příroda docela zatápí. Tedy spíše zchlazuje – sněhem a teplotami. Aspoň si můžeme vyzkoušet březnové výsevy na sníh.

Zástupci rodu Crassula nečtou módní časopisy, a tak nevědí, že jejich české pojmenování zní dosti hanlivě. Jejich tloušťka má však docela zřejmý účel.

Mrkev lze pěstovat prakticky od nížiny do hor. Svědčí ji vzdušné stanoviště. Na lehkých půdách vytváří nejlépe a bez deformací kořeny odpovídající tvarem vybrané odrůdě.

Jedlý bob patří ve střední Evropě k hojně pěstovaným druhům zeleniny. Pozornosti se těší na farmářských trzích v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku.

Potřebujeme-li studený skleník nebo pařeniště trochu vyhřát, můžeme to provést tradičním venkovským způsobem, hnojem. Nejvíc hřeje hnůj koňský – intenzivně a krátce.