Hranice tolerance pro bršlice a sedmikrásky; kdy pomůže králík

Zaujmou na pohled i na talíři, ale potřebují řád. Někdy můžeme mít v zahradě rostliny, které lze tolerovat jen do určité míry. Nic si nesmíme nechat přerůst přes hlavu.

To je případ sedmikrásek a bršlice.

Sedmikrásky

Zdobí přírodní travní společenství, růžice listové se rozkládají těsně u povrchu země, brání zahušťování travního porostu. A tak je můžeme vyrýpnout.

Když budete držet v ruce listovou růžičku, a máte zkušenosti, tedy pěstujete a jíte kozlíček, budou vám od země odrýpnuté sedmikrásky připomínat právě malé kozlíčky. Když lístky očistíte a vytřídíte jen ty pěkně zelené, máte před sebou salát podobný tomu kozlíčkovému.

Sedmikráska je od nepaměti ceněna i kvůli časnosti, s jakou přináší první vitaminy v sezoně

Lístky pampelišek mají chuť neutrální, možná zachytíte jemné specifické aroma. Díky tomu se hodí do směsí s neutrální chutí, kde má vyniknout třeba ostrost naklíčené řeřichy, nebo jemná vůně pískavice. Trochu oleje, soli, nějakého toho koření, zastříknout balsamikem (dá se použít barevný pepř), a máte perfektní salát.

Když do něj rozkrájíte vařené vajíčko, navrch nasypete pár květů sedmikrásky, co víc si může vaše tělo od jara ještě přát. Možná trochu slunce. A tak si udělejte radost a snězte si tu lahodu někde na sluníčku, ve městě třeba u otevřeného okna, na balkoně.

• U sedmikrásek si můžeme dovolit větší dávku tolerance. Je-li rostliny moc, stačí na ni ostré hrábě, vertikutátor, popřípadě přihnojení pažitu.

Listové růžičky sedmikrásek jsou také k jídlu

Bršlice

S druhým přistěhovalcem je to horší. Z více důvodů. Takže si ho nejdříve představíme. Jmenuje se bršlice kozí noha. Pozoruji ji více let. V zahradě jsem jí neměl. Ale soused ano. Bršlice to měla ke mně nakonec asi metr, ale také docela hlubokou podezdívku pod plotem. Překonala ji, podlezla (což není právě čestné) a začala se objevovat v travnaté cestičce.

Naštěstí vedle rostou kanadské borůvky. Kdyby k nim prolezla, snadno ji i s dlouhými stolony vytáhnu. Teď na jaře, když raší, patřila by do jarního salátu.

Ale stejně jako v zahradě, tak i v té zelené směsi se snaží být dominantní, svým aromatem navoní celou mísu. Takže se jí nesmí dát moc. A zálivka by měla být taková, aby vůni lístků bršlice nedala možnost se moc rozvinout. Ať se její chuť a vůně projeví až při jídle, na jazyku, na patře.

Hranice tolerance končí ve chvíli, kdy listy dosáhnou normální velikost. Pak jde vše stranou, a musíme se proti ní statečně postavit. Nenechat jí okupovat další prostor. Na to se hodí nůž, dloubák, lopatka a minimálně jedna ruka. Opatrně oddenky vyrýváme i s rostlinkami.

Bršlice potřebuje umírnit v rozpuku

Ukládáme je stranou. Nesmí přijít do kompostu. To by pro ně byl bonus, odměna. A množily by se dál, možná i více než aritmetickou řadou. Oddenky bršlice a třeba i pýru, pokud je nepošleme do bioodpadu, doma třeba polejeme horkou vodou a pak je teprve dáme do kompostu. Tak budou zdrojem živin, ne zaplevelení.

Osobně nedávám nic z bršlice ani do bioodpadu nebo do kompostu. Zhodnotím jí jinak. Dám jí králíkům. Ti tzv. mrkvici, bršlici, kozí nohu mají moc rádi.

Foto autor