Přihlásit
Dilema mezi chutí, vzhledem a odrůdami jablek
Mám výborný sklep a nad ním ve svahu sádek. Na jaře 2020 mě vypekly jarní mrazíky. Nebylo skoro nic. Ani meruňky, ani broskve, hrušek tolik, že jsme se o ně s vosama a sršněma prali.
Svoje jablka jsme snědli dost brzo. Parmena, Šampion, nějaké sloupcovky, Karneval, Florina. U té je zajímavé, že není tak fádní, bez vůně, jaká bývala dříve. Je z ní pěkné hranaté, ojíněné jablko, po Vánocích i jemně voňavé. Není nijak šťavnaté, ale pro ty, kdo jí jablka očima, dosti dobré. Mám raději jablka s určitým charakterem, tedy s vyšším zastoupením kyselé složky. A pak mi nevadí, ani když jsou sladká.
Polemika nad starými a moderními odrůdami
Ze současných Melodie, Topaz, Karneval, z těch starších jich je více. Letos Boskoop, Bojkovo, jinak v květnu je dobré Zvonkové a Strýmka, Jonatán. Proti nim stojí Admirál. Ale ten nebudu mít nejspíše nikdy solidní, Wuxal Calcium sice mám, ale dokopat se k ošetřování je těžké. Oni sousedi by mi nevěřili, že stříkám jen vápník. Mimo tyto kategorie je Šampion, Parména zlatá, rodina Rubínů, Lipno a Rozela. To jsou moji favoriti. U nich rozhoduje, kdy byly sklizeny, stupeň vyzrání. Jestli je budu více jíst, nebo nabízet.
Přátel ani jablek není nikdy dost
Zpátky k loňské sklizni. Nebylo skoro nic. A když, tak nahoře v korunkách. A když si představíte, že mám v zahradě jen sloupcovky a vřetena, tak kolik toho mohlo být. Mnohdy i na těch co zůstaly, byl pruh od mrazíku.
A tak jsem se obrátil na přátele. Zdeňka, kterému nevadí staré odrůdy, spíše naopak. A Jirku, který je k nim skeptický. A tak mám od něho ve sklepě trochu Goldline, Topazů, a třeba Opál, Kanzi. Vedle nich Jonatán, opravdové Míšeňské, Booskop, Bojkovo a poslední Blenheimské renety.
Minulý týden jsem zase ochutnával. Goldline už je jen sladké, tak trochu fádní, goldenovité. Topaz je rubínově voňavý, za sladkou složkou se ukazuje nakyslý čertík, asi z těch nových nejlepší. A to i ve srovnání s Opálem. Ten sice po rozkrojení na mě dýchl banánovým aromatem, ale krom sladkosti a možná jen vysněné chuti banánu v něm zas tak nic moc.
O Bojkovo se dělím s králíky a kosáky. Velké plody postupně odcházejí (částečně sklovatí, částečně se dužnina rozpadá), tak je rozkrojím, to horší dostanou ti v obleku fotbalového rozhodčího, jádřinec a slupku z míst, kde je strupovitost, králíci a zbytek já. Jemné aroma s výraznou kyselostí, dosti málo cukrů. Osvěží, křížaly z Bojkova, Booskopu a Blenheimské jsou skvělé. V křížalách vedou staré odrůdy na celé čáře. Booskop je pořád stejný. Cítíte z něho cukr, ale ten je překrytý kyselostí. Má aromatičtější dojezd, než Bojkovo, když jich sníte více, budete mít rozedřené patro, jazyk.
Perla srovnatelná s těmi současnými odrůdami je Míšeňské (Borsdorfer, opravdu od Míšně v BRD). Když jsme ho chutnali, řekl někdo, že je to zimní Čistecké. Jemná, bílá, příjemně křehká dužnina s vyváženou chutí i teď.
Nevyzpytatelný loňský šampión
A co mě překvapilo je Blenheimská reneta. Ta byla výtečná ze stromu. Voňavá, příjemně sladkokyselá. Před Vánocemi začaly největší plody praskat. Byly výrazně moučnaté, dobré tak pro kosy. Pár menších jablek jsem vzal na milost. Jedno se mnou cestovalo i do Prahy na natáčení Hobby. Jiřince se moc nelíbilo, nevěděla, že je to plod ze stromu, který v roce 2020 vyhrál anketu Strom roku 2020 v ČR. Neochutnala ho. Tak jsem ho zkusil cestou domů sníst sám. A ono jakoby ztratilo tu vánoční moučnost a kyselost, nabylo trochu aroma, bylo nějak lepší. Tak uvidím za měsíc. Jak dopadne vedle těch ostatních.
Takže, když ta jablka srovnám, pochutnám si prakticky na každém. A vím, co kam patří. Moderní odrůdy do misky do kuchyně, ty starší a staré spíše do spíže, na nakrájení, na křížaly, do závinu, do buchet a koláčů, ale také na osvěžení při cestách. Když sním ve vlaku Bojkovo, osvěžím se, když nějakou tu goldenovitou odrůdu, jsem vnitřně tak trochu ulepený, té sladkosti v nich je až dost.
Ale jak říká Zdeněk, vesměs jablíčka neurazí, naopak potěší. A ta jmenovaná splňují obě kritéria.
Nejsem takový, abych bral všechny staré odrůdy na milost. Příště jich pár pohaním.
Foto autor