Květiny

Květinové výsadby dodávají zahradě barvu, vůni a pestrost. Jsou současně místem, které může být výrazně proměnlivé v průběhu roku, ale posloužit i k potřebě proměnit vzhled zahrady.

Příprava pelargonií na příchod zimy a na stěhování pod střechu začíná kontrolou. Rostliny musí být zdravé bez chorob, plísní a škůdců.

Obvykle pěstujeme květiny kvůli kráse květů. Africké kopřivy však okouzlí zbarvením listů po celou vegetaci. Mnohé pěstitele láká i možností rozvíjet semeny barevnost rostliny.

Begonie, česky také někdy nazývaná kysala, byla pojmenována po francouzském státním úředníkovi, který sloužil Ludvíkovi XIV. 

Kreativita, cit pro detail a neotřesitelná láska ke květinám dokážou proměnit i ten nejobyčejnější kus země v jedinečnou zelenou kompozici.

Historie italské soutěže Concorso Internazionalle dell’Iris se píše od roku 1954. K vítězným kosatcům od jara 2019 patří kultivar Chachar Zdeňka Seidla.Florentská kosatcová soutěž se koná ve spolupráci města Florencie a Italské kosatcové společnosti. Letos proběhl její 61. ročník. Porotci tentokrát hodnotili kosatce vysazené do soutěžních políček v roce 2016. Jsou součástí zahrady umístěné nad řekou Arno. Na svahu nad zahradou se z náměstí Piazzale Michelangelo turisté těší z výhledů na historické město. Právě v takovém prostředí zvítězil kosatec Chachar pěstitele a šlechtitele z Hlučína.

Oblibu historických růží můžeme připodobnit k přízní, které se těší starožitností. I některé růže jsou dnes živými svědky časů dávno minulých.

Všechno je jednou poprvé. I výsadba růží, květin, které hrají svoji vlastní ligu. Někdy se růže zdají náladové, ale častěji obdivujeme jejich vůlí kvést prakticky celou sezonu.

Tuzemské vodní rostliny, ať už těch vzplývavých na hladině nebo ponořených, se nejlépe hodí k osazování zahradních jezírek v českém podnebí.

Pod sklo čili do skleníku, pařeniště nebo na jiných vyhovujících místech, můžeme začít vysévat letničky, které vyžadují kratší dobu předpěstování:

Václav Kefurt se v padesátých letech minulého století vyučil v zahradnictví Pražského hradu a pracoval v něm až do důchodu.

Theodor Gaza, jenž žil asi v letech 1400–1475, se narodil v Soluni, proto měl ve jménu přívlastek Soluňský: Theodorus Gaza Thessalonicensis. Když byla Soluň v roce 1430 dobyta Turky, Gaza odešel do Itálie, kde se živil opisováním rukopisů a výukou řečtiny. Několik let překládal do latiny Aristotela a další antické autory. Jeho překlady byly uznávány jako velmi kvalitní. Přeložil Theophrastovu Historia plantarum a další řecké práce.