
Rozmarýna lékařská: Pěstování mrazuvzdorných odrůd
Rozmarýna lékařská není jen jedna. Poznejte mrazuvzdorné odrůdy, které zvládnou českou zimu, a naučte se je pěstovat v nádobách či v záhonu.
Rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis) je mimořádně významná kulturní rostlina původem ze Středozemí. V našich zahradách plní roli aromatického koření, ceněné léčivky i elegantní dekorace. Ačkoliv ji vnímáme jako teplomilný keř, správný výběr kultivaru a stanoviště nám umožní pěstovat ji celoročně i v našich podmínkách.


Léčivka i aromatické koření pro kuchyni
Již od starověku se rozmarýna používá jako nepostradatelné koření při přípravě nejrůznějších pokrmů. Byla, a stále je, využívána i jako důležitá léčivá rostlina, která zlepšuje prokrvení trávicího traktu, zvyšuje tvorbu žluči a trávicích enzymů. Je tedy vhodná při zažívacích potížích, nadýmání, špatném trávení a bolestech v trávicím ústrojí. Celý keř je velmi aromatický a obsažené silice se rovněž hojně uplatňují v kosmetice.



Pestrý sortiment: Od převislých forem po růžové květy
Jde o rostlinu okrasnou, která může zdobit interiéry i exteriéry svými stálezelenými výhony, vůní a také bohatým kvetením. Byť se na první pohled může zdát, že rozmarýna je „jen jedna“, nabízí tento keř značnou variabilitu.



Asi nejnápadnější jsou odrůdy s převislým či polopřevislým růstem (např. ´Repens´, ´Pendula´, ´Prostratus´, ´Riviera´ či ´Boule´). Další vlastností, která kultivary odlišuje, je barva květů. Mimo obvyklé světle šedomodré barvy existují i odrůdy temně modré (´Tuscan Blue´, ´Severn Sea´, ´Fota Blue´, ´Sapho´), růžové (´Majorcan Pink´, ´Rosemary´) či čistě bílé (f. albiflorus). Velmi jemným až čárkovitým olistěním je pak nápadný např. kultivar ´Benenden Blue´.
Pěstování v nádobách a zimování
V našich podmínkách se rozmarýna stále nejčastěji pěstuje jako nádobová, přenosná rostlina, umisťovaná zhruba od května do září či října na venkovní stanoviště na plné slunce. Během zimy je ideální umístění ve světlé místnosti při teplotě cca 5–8 °C při velmi omezené zálivce. Zimování při běžných pokojových teplotách snáší hůře a často odumírá v důsledku rozvoje houbových chorob.



Mrazuvzdorné rozmarýny pro celoroční výsadbu
Pokud chceme pěstovat rozmarýny celoročně venku na zahradě, je nezbytně nutné vybrat vhodné odrůdy. Příkladem kultivarů, které snášejí zimní pokles teplot až na –18 °C (či dokonce až na –24 °C), jsou zejména ´Arp´, ´Sissinghurst´, ´Weihenstephan´, ´Faust´ nebo ´Blue Winter´.



Samotná mrazuvzdornost ale není spolehlivou zárukou úspěchu. Klíčovým faktorem je výběr stanoviště:
- Místo musí být chráněné a slunné.
- Pro úspěšné pěstování volíme mimořádně dobře propustnou půdu s vysokým podílem hrubšího štěrku či vápencové suti o frakci cca 0–32 mm.
- Vhodným způsobem výsadby je vyplnění jámy (cca 50 x 50 x 50 cm) čistým štěrkem bez příměsí organických substrátů.
Právě přebytek zimní vláhy vede k vymrzání rostlin častěji než mráz samotný. Při tuhých holomrazech se vyplatí ochrana zasypáním listím nebo zakrytím netkanou textilií.
Specifika zimního přežití a regenerace
I odolným odrůdám obvykle omrzají nedřevnaté konce výhonů, které proto na jaře musíme mírně seříznout. Rostlinám nesvědčí časté střídání mrazů a výraznějšího oteplení v zimě. Nebezpečný je zejména dlouhý mírný průběh zimy následovaný silnějšími březnovými mrazy (–10 °C a níže), kdy už rostliny raší nebo kvetou.

Ve volné půdě však rozmarýny rostou poměrně bujně (roční přírůstky 30–50 cm), a i po silném poškození dokážou velmi dobře regenerovat a zimní ztráty rychle doženou. Z vlastní zkušenosti považuji za nejlepší místo k výsadbě stanoviště hned vedle domu, chráněné přesahem střechy před srážkami. Na takovém místě přečkala odrůda ´Arp´ mrazy pod –20 °C zcela bez poškození.
Botanické zajímavosti: Rozmarýna plstnatá a změna jména

Pro sběratele stojí za zmínku rozmarýna plstnatá (Rosmarinus tomentosus), která vyniká stříbřitě plstnatými listy a v přírodě se vyskytuje již vzácně na pobřeží Španělska.
Na závěr připojuji botanickou poznámku. Botanici na základě fylogenetických studií provedli v roce 2017 zásadní taxonomickou změnu a vřadili celý rod Rosmarinus do rodu Salvia (šalvěj). Rozmarýna lékařská tak získala nové oficiální jméno: šalvěj rozmarýnová (Salvia rosmarinus). Ačkoliv zahradnická veřejnost pravděpodobně i nadále zůstane u původního názvu, doporučuji toto nové jméno znát a používat ho například při vyhledávání odborných informací na internetu.
Foto autor