Proč mít svého zahradníka? Aby poradil, co by sám udělal

Sem tam mě překvapí zkušenosti pěstitelů zeleniny. Třeba, že někomu vychází rozhodit hnůj do vzešlého česneku. Nakonec proč ne, vychází-li mu to více let, aniž by tím česnek trpěl.

Každý pěstitel získává zkušenosti a postupně zkouší své vlastní postupy. Komu se opakovaně jeho přístup osvědčuje, zůstane mu věrný, i když jiní totéž dělají více či méně jinak.

Fakt, že zkušenost vyrůstá až z mnoholetého opakování stejného, je i důvodem, proč bychom měli mít každý svého zahradníka.

Toho místního, který dělá sadbu ze semínek, pěstuje odrůdy, které místní žádají. Každý rok k tomu standardu přidá něco nového a postupně tak obnovuje či stabilizuje sortiment žádaný a v místě dobře rostoucí. Něco se neosvědčí, a tudíž dále nepěstuje, jiná odrůda nahradí podobnou, třeba citlivější či méně výnosnou.

I tak se dá sklízet čerstvý salát; foto Shutterstock

Radí, co ho živí

Místní zahradník neprodává sadbu teplomilné zeleniny tehdy, kdy z nějakého pěstitelského centra dorazila do prodejního centra, ale tehdy, kdy je to správné. Jsou i tací zahradníci, kteří neprodají nic dříve, i když zdánlivě přicházejí o kšeft a možná i o několik nedočkavých zákazníků. Ale zůstanou jim ti spokojení a k nim se postupně přidávají další.

Zahradník také ví, jaké odrůdy prodává. Něco si přečte v charakteristice odrůd, další pak vyčte ze záhonu. On totiž v zahradě pěstuje to, co množí.

Čím složitější jsou místní pěstitelské podmínky, tím potřebnější je náš zahradník…

Doporučí, zda chvátat, nebo počkat, jestli dát hnoje lopatku, nebo kýbl. Také s vysokou pravděpodobností odhadne, půjde-li daná zelenina v místě pěstovat, tedy bude-li pěstitelovo úsilí vyváženo kvalitou úrody.

Zajímat nás může i to, jak zkušený pěstitel řeší přihnojení rajčat; foto Shutterstock

Místní zahradník v Polabí, Poohří (v Bohušoviceích), od Blanice (ve Vodňanech) nebo na Znojemsku, v okolí Brna, na Olomoucku, ve Fryčovicích, může být i zelinář, který zde pěstuje zeleninu na velkých plochách. Obyčejně i část sadby prodává do okolí. Je závislý na výnosu, kvalitě sklizně, nepěstuje tedy nic špatného, naopak. A přidává mnohdy v péči o úrodu více úsilí než my doma. Výnos musí zaplatit pracovníky, stroje, náklady na vše okolo firmy.

A tak zalévá, ošetřuje proti chorobám a škůdcům, hnojí. Pokud bychom se chovali stejně, budeme mít výnosy obdobné. Pokud budeme péči šidit, budeme se chodit smutně dívat na ta velká pole, jak jim to roste. Zejména v letech, která přejí více rozvoji chorob a škůdců než růstu úrody,

Tuříny bělomasý Milevský a žlutá odrůda Brora; foto Ivan Dvořák

A nejlépe tak: Když vedle těch velkých je ve vsi ještě někdo menší, zkuste se zastavit u něj. Nebude mít možná špičkové holandské odrůdy, bude možná pracovat se semeny z nabídky firem v kategorii hobby. Ale bude to náš člověk.

Můj zahradník

Já zahradníka mám, pěstuje zeleninu, květiny, bylinky. Odrůdová skladba nabízené sadby je z roku na rok možná ze tří čtvrtin totožná, jen část se mění. Pokud se novinka osvědčí (ti, kteří si sadbu koupili a pochválí výsledek, chtějí to samé i příští rok), má po dvou třech letech naději dostat se do pevného základu a vystrčit z něj tu „nejhorší“ z původních stálic.

Zejména se to týká rajčat, okurek, paprik, salátů. Tak to bylo třeba s keříčkovým rajčetem Šejk, nebo s okurkou Zuzana F1, se salátem Major. No a něco doslova propadne.

U nás to byl listový celer. Spíše jsme věřili, že lidé nebudou stát o celer řapíkatý, než o naťový, ale výsledek je takový, že jako bylinka či koření se používají listy celeru bulvového (každému stačí) a vedle něj je zájem jen o sadbu celeru řapíkatého.