Proč zálistky rajčat vylamovat, nevyštipovat, neřezat, nestřihat

Připomeňme, že na rozdíl od keříčkových odrůd vyžadují tyčkové odrůdy rajčat jak oporu, tak pravidelně odstraňovat zálistky.

Zálistky odstraňujeme včas, ve fázi, kdy dorostly délky 5–10 cm. Jejich vylamování je nejšetrnější způsob odstranění vzhledem k riziku infekce plísní šedou.

Ačkoliv je pěstitelský zásah nejvíce znám pod názvem zaštipování, případné vyštípnutí zálistku je z hlediska možného přenosu infekce rizikovější než doporučované vylomení. Při něm se prsty nedotýkáme rány v rostlinném pletivu.

Nejméně rizikovým postupem je odstraňovat zálistky tyčkového rajčete vylomením; foto Shutterstock

Vylamování zálistku snižuje riziko infekce plísní šedou, foto Martin Koudela

Šedá hniloba na stonku rajčete, foto Jaroslav Rod

Zálistky a riziko infekce

Nižší riziko infekce rostliny představuje vylamování zálistků také ve srovnání s jejich vystřiháváním nebo vyřezáváním. Při těchto postupech bychom mohli přenést nákazu z rostliny na rostlinu infikovaným nástrojem.

V místě mechanického poškození se pak snadno rozvíjí typická šedá hniloba neboli plíseň šedá.

• Ke vzniku větší rány, tím i vstupní brány pro případnou infekci může dojít také při vylamování již přerostlých zálistků.

Pokud bychom zálistky nevylamovali, rostliny by se příliš zahustily a tvořily by drobnější plody. Zvýšilo by se riziko výskytu houbových chorob.

Kdekoliv na rostlinách, většinou však na místech mechanického poškození, nejen po vylamování zálistků, ale i při sklizni plodů apod. se může objevit zmíněná plíseň šedá. Jejím původcem je houba Botryotinia fuckeliana.

Zálistky odstraňujeme během vegetace a tyčková rajčata vedeme na jeden výhon.

• Vedení na dva výhony je možné, pokud má rostlina mohutnější kořenový systém a dokáže plnohodnotně zásobovat oba výhony vodou a živinami. Na dva výhony se vedou i rostliny roubované na bujnější podnoži.

Foto autor a Shutterstock