Přihlásit
Zahrady, kde příroda nahrazuje chemická hnojiva a postřiky
Může pěstitel využít zahradu s přirozeným výskytem divokých živočichů a planých rostlin tak, aby dosáhl i na svůj prospěch v podobě různorodé a kvalitní úrody?
Někdy se takové zahradnické postupy označují jako zahradničení v souladu s přírodou. Nejde o žádný nový vynález, ale jen o znovuobjevení již objeveného. Často zmiňovaný obdiv k pěstitelským znalostem našich prababiček a pradědů má své opodstatnění. Onen um našich prapředků přitom nebylo nic jiného, než po generace předávané poznatky vypozorované z přírody. Naši předkové věděli, jak zajistit úrodnost půdy i bez použití chemikálií, či jak zvýšit úrodu vhodným kombinováním rostlin.
Slunéčko sedmitečné a další spojenci zahradníka
Mezi organismy navzájem a mezi nimi a prostředím existují ekologické vztahy (určitá rostlina může potlačovat růst některé jiné a naopak pomáhat v růstu úplně jinému druhu, některá rostlina neporoste v písčité půdě, jiný druh zase poroste jen tam apod.). Poznání a uvědomění si těchto vztahů je jedním z nejdůležitějších principů zmíněných zahradnických přístupů. Přírodní zahradník by měl například vědět, že slunéčko sedmitečné (ale i larva zlatoočka nebo pestřenky) požírá ve velkém mšice, a proto by se je měl snažit na svoji zahradu přilákat.
- Zahrady v souladu s přírodou jsou různorodá území s pestrou skladbou rostlin, které užitečným živočichům poskytuje dostatek míst k úkrytu a přezimování.
Zásadní je i péče o půdu a doplňování organické hmoty. Právě obsah organické hmoty v půdě určuje zdraví půdy a její úrodnost a má také kromě jiného vliv na schopnost zachycovat vodu a vázat živiny. Organickou hmotou jsou nejrůznější zbytky rostlin (například zelené hnojení), kompost (v něm se uplatní zbytky z kuchyně) či hnůj z hospodářských zvířat. Při vhodné kombinaci přirozených ekologických vztahů a zdravé půdy není potřeba používat umělých chemických hnojiv a postřiků pro lepší růst pěstovaných rostlin ani pro omezení jejich chorob a škůdců.
První byly zahrady s lesy, loukami, jezery
Zajímavý je historický vývoj zahradničení v souladu s přírodou, který ukazuje, že se nejedná jen o nějaký současný módní výstřelek. Historicky nejstarším stylem je přírodní zahrada. Vznikl koncem 19. století v Anglii. Jednalo se o celé krajinářské celky, které využívaly některé prvky krajinné struktury (lesy, louky, jezera). Území bylo navrženo tak, aby připomínalo divokou přírodu.
- V současnosti se od přírodní zahrady očekává funkčnost v přírodním duchu (podpora užitečných živočichů a planých rostlin aj.).
- Pojem biozahrada (biologická zahrada) souvisí s rozvojem organického zemědělství v první polovině 20. století. Nosnou myšlenkou byla péče o zdraví půdy a plodin bez užití umělých hnojiv a postřiků.
- Poslední pojem ekozahrada (ekologická zahrada) je spíše uměle vytvořený novotvar, kdy předpona eko- značí snahu o soulad s životním prostředím.
V konečném důsledku je jedno, jestli se pěstitel rozhodne být přírodním zahradníkem, biozahradníkem nebo ekozahradníkem. Důležité je ztotožnění se se základními principy.
Zahradničení inspirující k výletům za poznáním
Mnoho pěstitelů se na popisované styly dívá s velkou nedůvěrou, což je určitě dáno mediálním povykem okolo slov s předponou eko- a bio-. Při přednáškách o přírodním zahradničení také častou slýchám obavu zahrádkářů, že když přistoupí na principy přírodního zahradničení, stane se z jejich pozemku nevzhledná džungle plná plevele, kde neporoste nic k užitku. Proto bych doporučil jako velmi inspirativní rakouský projekt Natur im Garten (příroda v zahradě), který funguje již mnoho let a je podporován i zemskou vládou Dolního Rakouska.
V rámci projektu byla vytvořena síť ukázkových veřejně přístupných zahrad a parků, které dodržují pravidla přírodního zahradničení – nepoužívají umělá hnojiva, postřiky a rašelinu, kladou důraz na přítomnost přírodní zahrady (živý listnatý plot, suchá zídka apod.). Kdokoliv se zahradou pak může při splnění uvedených podmínek získat plaketu a může svoji zahradu jednou za čas zpřístupnit návštěvníkům.
Tento projekt probíhá v současnosti i u nás, pro bližší informace doporučuji kontaktovat občanské sdružení Přírodní zahrada sídlící v Jindřichově Hradci. Vřele bych také doporučil návštěvu ukázkových přírodních zahrad v rakouském Tullnu (Die Garten Tulln), kde lze vidět, že přírodní zahrada může být všechno, jen ne zarostlá a neplodná.
Foto autor