Přihlásit
Problémy rostlin zapříčiněné vodou a větrem
Jak poškozuje nadměrné množství vody růst, vývoj a plodnost rostlin? A do jaké míry ovlivní úrodu sucho, vítr, teplo, sluneční úžeh a úpal?
Nedostatek půdní vláhy se projevuje známými příznaky:
- špatným vzcházením,
- zpomaleným růstem,
- vadnutím, které může být vratné (reverzibilní) nebo nevratné (ireverzibilní),
- sníženou kvantitou i kvalitou sklizně,
- někdy i úhynem rostlin.
Vody ani málo, ani moc
Nedostatkem půdní vláhy trpí především rostliny s malou kořenovou soustavou. Jde například o ovocné dřeviny na slabě rostoucích podnožích, fazol nebo cukrovou a pukancovou kukuřici.
I když většina plodin ke svému zdárnému růstu a vývoji potřebuje dostatek vláhy, bývá v některých případech nepříznivá i nadměrná půdní vláha. Kořeny rostliny při ní trpí nedostatkem potřebného vzdušného kyslíku a odumírají. Porucha je velmi častá u nadměrně zavlažovaných pokojovek.
- Přitom taková saintpaulia (africká fialka) vyžaduje nejen rozumnou zálivku, ale také způsob zalévání: Voda v žádném případě nesmí na listy. Ve spojitosti s přímým slunečním světlem by se na nich objevily skvrny.
Voda v podzemí u kořenů rostlin
Z ovocných dřevin jsou na dlouhodobější zamokření pravděpodobně nejnáchylnější třešně.
S nadměrnou půdní vlhkostí úzce souvisí i vysoká hladina podzemní vody. Citlivé jsou na ni především třešně. U jabloní a hrušní má za následek zvýšený výskyt nektriové rakoviny větví.
Rozmáčená půda spolu se silnějším větrem bývá příčinou vyvracení rostlin. To může postihnout nejen ovocné a okrasné dřeviny, ale také například růžičkovou kapustu, hlávkové zelí i kapustu. V záplavových oblastech se můžeme setkat s úhynem rostlin, které byly určitou dobu pod vodou.
Nadbytek vody v rostlinných pletivech způsobuje bradavičnaté zduřeniny (intumescence). Posléze vede k odumřením zduřelých buněk, ke korkovitosti. Tato poškození jsou nejčastější na listech převislých muškátů a pepřinců, ale i na kaktusech (zejména rod Schlumbergera). Občas se objevují i na listech papriky a hlávkového zelí. Pozor však na záměnu s obdobnými příznaky, které u zelí způsobují třásněnky.
Pro řadu rostlin je škodlivé přílišné kolísání vláhových poměrů, především náhlé přemokření po delším období sucha. Následkem je praskání plodů (zejména peckovin, ale i např. angreštu, jablek, révy vinné a rajčat), hlávek (zelí a kapusty), kořenů (především mrkve), bulev (kedlubnu, ředkviček a ředkví), hlíz (brambor, celer) a cibulí (vyhřeznutí podpučí cibule kuchyňské).
Praskání jablek v průběhu skladování je však způsobeno překročením jejich doby skladování. K praskání hlávek zeleniny dochází i při opožděné sklizni. Kromě popraskaných hlíz se u brambor tvoří dceřiné hlízy (tzv. nárůstky). Hlízy se také deformují a ve výjimečných případech na nich vzniká sklovitost.
Lijáky a kroupy
Silné přívalové deště nejen mechanicky poškozují jemnější rostliny, ale znehodnocují je i znečištěním půdou.
Silnější krupobití poškozuje všechny druhy rostlin. Ovšem i velmi slabé krupobití znehodnotí křehkou zeleninu, jako je například salát, špenát, tykev, rebarbora i cibule. Pletiva poškozená od krup jsou velmi často vstupními branami pro choroby bakteriálního a houbového původu. Proto se doporučuje bezprostředně po krupobití postřik vhodnými fungicidními přípravky.
Voda v zimě
Voda, to je i sníh, resp. námraza, které jsou především příčinou lámání větví. Zvláště jehličnany sloupcovitého růstu je dobré před zimou svazovat a sníh z nich sklepávat. Větší a především dlouhodobější sněhová pokrývka podporuje původce chorob trávníků (plíseň sněžnou neboli sněžnou plísňovitost). Sníh může mít i pozitivní vliv – jednak zásobuje půdu vláhou a především působí jako výborný tepelný izolátor.
Voda ve vzduchu
Vlhkost vzduchu se většinou projevuje nepřímo – vysoká vzdušná vlhkost podporuje výskyt houbových a bakteriální chorob. Nízká vzdušná vlhkost zase usnadňuje výskyt živočišným škůdcům. Nízká vzdušná vlhkost bývá však i příčinou zasychání a opadu listů některých pokojových rostlin (např. banánovníku, některých fíkusů, kamélií a kávovníku) a to hlavně v zimním období při centrálním vytápění.
Když vítr duje
Vítr zaviní opad plodů, lámání větví i kmenů. Vývraty ovocných stromů hrozí především na slabě rostoucích podnožích. Na větrných lokalitách se často objevují stromy s nepravidelnými až tzv. vlajkovými korunami: Na návětrné straně jsou koruny méně vyvinuté než na straně závětrné.
Foto autor