Přihlásit
Václav Větvička o bříze v březnu: Nevěsta zahrad
Na břízu se dívají našinci nejčastěji z hlediska svých zájmů, profese, užitečnosti nebo užitkovosti, vzhledu a tak dokolečka.
Houbaři už podle břízy na dálku poznají, kde by mohl být plácek s kozáky březovými, a je jedno, jestli to bude v lese listnatém, smíšeném i jehličnatém – ale hlavně v něm musejí růst břízy, na ty je kozák březový fajnšmekr a závislák. Než se ale takový houbař dočká prvních kozáků, musí si ještě počkat nejmíň do července.
Každý slušný fořt, lesník i hajnej má sice břízy tak trochu za lesní plevel, ale nedá na ně dopustit jako na přípravné, pionýrské dřeviny, které udělají svou práci, dokud hýčkané a pěstované sazenice „ušlechtilejších“ druhů neodrostou.
Léta jsem měl možnost, řekl bych snad i privilegium, doslova prolézat všechny naše vojenské újezdy. Cvičáky po našem, lidovém. Z pověření vyšší moci jsme v nich mapovali vegetaci.
Všechny plochy zarůstaly dvěma druhy dřevin: vegetativně se šířící osikou a generativně, semeny se šířící břízou bělokorou. Ta k tomu má perfektně uzpůsobené plody, nažky s blanitým křídlem, které je donesou daleko od mateřského stromu.
Trampové, chataři a chalupníci dobře vědí, že březové dřevo hoří i syrové. Jak by nehořelo, když obsahuje pix betulae. To není zaklínadlo nebo něco nečistého (i když se s „pixem“ můžete taky trochu začuňit) – ale březový dehet, látka nejen svižně hořlavá, ale navíc i léčivá nebo k léčení použitelná. Obsahovávala jej mast ungentum sulfuratum nigrum a březový dehet, tvořící jednu ze složek takové masti, se získával z březového dřeva tzv. suchou destilací.
Můj vynikající učitel a přítel naší rodiny, Pan Zahradník Josef Kudlák břízy doslova miloval a říkal o nich, že jsou nevěsty zahrad. Snad pro tu bílou, papírovitě se odlupující borku (v lidovém pojetí kůru), která do dálky svítí jak nevěsta před oltářem v každé zahradě, ale před nebo mezi tmavými jehličnany zvláště.
Než se do březového dřeva pustí dnes tak rozšířený choroš březový, jak jsem mu jako neználek říkal (správně březovník obecný Piptoporus betulinus), mají břízy čas od času rádi i stolaři, truhláři a nábytkáři vůbec. A když už nemají po ruce tzv. masiv, tak alespoň sáhnou po dýze, po furnýru.
Zmíněný březovník je bohužel snad nejhojnější houbový parazit na živých i odumírajících kmenech bříz a nerad nechává březové dřevo truhlářům. Jen se podívejte do korun bříz, jimž je tak kolem 40–50 let. Na takové má březovník největší zálusk – o starších snad ani nemluvím.
Začíná nenápadně, prosýcháním celých partií březových korun. Když už se pak dobře v březovém dřevu zabydlí, začne se starat i o potomstvo. Na březových kmenech vyrůstají typické chorošovité plodnice. Podle jejich polohy třeba na padlé bříze poznáte, zda plodnice vyrostla ještě na živém, vzpřímeném kmeni – anebo až na padlém stromě.
Bříza dala jméno třetímu měsíci v našem roce a v našem názvosloví měsíců, tak krásně spjatým s rozmanitými přírodními jevy; podobně to dokázala snad jen polština. Český název břízy je velmi, velmi starý, prastarý a má sourozence snad ve všech okolních slovanských jazycích, ba i těch praslovanských, ale jen ten český si libuje v té echt české hlásce ř. Sousedi mají berjozky, berezy, brezy, brez a bůhví co ještě. Někteří jazykovědci se navíc dovolávají vzájemné souvislosti názvů tak odlišných stromů, jako jsou bříza a jilm. Ono totiž starší pojmenování jilmů je brest, a na Ukrajině se místně říkávalo břízám bělyj brest.
Nevěsta v zahradě Josefa Kudláka v pražském Braníku (ale i u jeho domku v Komořanech) byla zvláštní odrůda břízy bělokoré Betula pendula cv. Youngii. Má mimořádně deštníkovitě převislou korunu; převislost slabých větví vyšších řádů je u břízy bělokoré obecná vlastnost, však pro to se jmenuje pendula, převislá.
Už dříve byly popsány odrůdy jako Tristis nebo Gracilis. Ty měly převislé opravdu jen větévky vyšších a nejvyšších řádů; kosterní větve byly vždy vzpřímené.
Odrůda Youngii se ovšem roubuje na vysokokmennou podnož, protože jinak by se možná plazila při zemi jako nějaká kleč. V dospělosti vytvoří deštníkovou korunu, velkou nejmíň jako stánek na pouti, slunečník na pláži nebo reklamní baldachýn v kdejaké letní restauraci.
V žádném případě se ale nemá mluvit nejen o této bříze, ale ani o jiných převisle rostoucích dřevinách, jako o smutečních. Ostatně, co by – v případě břízy – to bylo za nevěstu, která by truchlila?
Foto Shutterstock a autor