vegetativní množení

Chuť ostrá, ale přitom nasládlá. To je křen pěstovaný v Malíně u Kutné Hory, který byl v 19. století vyvážen pod ochrannou známkou do Ameriky.

Perlovka se vyznačuje jemnou kořenitou chutí a současně aromatickou vůní. Její nespornou výhodou je, že se před zpracováním nemusí loupat.

Aktinidie je dvoudomou lijánou. Abychom se dočkali šťavnatých plodů, musíme si zajistit samičí i samčí rostliny ze spolehlivého zdroje.

Oleandr je snad nejvíce typickou rostlinou pro toto území. Najdeme jej v městských parcích, zahradách, na přímořských promenádách.

Novodobá historie letničky Calibrachoa začíná vyšlechtěním v roce 1993. Výchozí materiál pocházel z expedic do Severní a Jižní Ameriky.

Řadu vytrvalých květin můžeme během podzimu namnožit dělením nebo řízkováním a vysadit tak, aby trvalky stihly zakořenit.

Říkáme jim půlroční kytky. Ty které poprvé vykvetly na jaře, dodržují rytmus a každý rok kvetou na jaře.

Okrasné keře, které zmlazují větším či menším počtem výhonů z kořenového krčku, lze nyní připravit k jarnímu rašení a vysazení.

Rozmnožování a zimování pelargonií v podobě řízků je vhodné zejména pro pěstitele, kteří mají omezené prostory na přezimování velkých rostlin.

Zejména mnohokvěté a miniaturní růže se daří množit zelenými řízky. Metodu však můžeme s úspěchem použít také u velkokvětých čajohybridů.

Jednoduchou metodou rozmnožení mnoha zahradních rostlin se stal odběr a výsadba kořenových řízků. Snadno tak získáme trvalky.

Již v listopadu můžeme odebírat řízky dřevin: Z jednoletých silnějších rovných prutů nařežeme asi 20 cm dlouhé řízky se třemi až čtyřmi listovými pupeny.