hortenzie

V posledních letech se hortenzie staly výraznou součástí našich zahrad, kde právem patří mezi dominantní kvetoucích dřeviny.

Období pracovní špičky na zahradě je tu, s ním ale i nevlídné aprílové počasí. Množíme jiřinky, zmlazujeme kvetoucí keře, pečujeme o trvalky.

Cílem rychlení dřevin je, aby vykvetly v době svého vegetačního klidu. Dříve se používala metoda např. namáčení koruny do vody či teplá pára.

Jedna z nejčastějších otázek je: „Jak mám ty keře stříhat?“. Těžko říct, kde se vzala domněnka, že je nutno je stále stříhat či řezat.

Dvorek ve městě změníme v intimní prostor. Využijeme přítomnost starých domů, přizpůsobíme dlažbu a doplníme nádoby s trvalkami a letničkami.

Kompost zvaný listovka má svůj věhlas, hortenzie testuje znalosti řezu a stromková růže se těší na zimu, neboť dostane netkané pyžamo.

Naplnit dávné doporučení legendárního zahradníka a zahradního architekta Josefa Vaňka – zušlech­ťovat angrešt na odolnost proti padlí americkému a na beztrnnost – to se svého času stalo cílem Martina Vrány.

Mnoho druhů keřů zdobí trvanlivá plodenství, která i na obnažených větvích působí dekorativně, ať už pod paprsky ostýchavého slunce, nebo ve sněhových kulisách.

Nehrozí-li silnější mrazy, upravíme řezem jednoleté výhony keřů a polokeřů kvetoucích v létě a časně na podzim. Též hortenzie latnaté.

Hortenzii to sluší v létě v zimě. Vedle krásy má i výhodu materiálu. Zatímco kamenná slečna studí, hortenzie rostlina se umí zachumlat do tepla.

Kreativita, cit pro detail a neotřesitelná láska ke květinám dokážou proměnit i ten nejobyčejnější kus země v jedinečnou zelenou kompozici.

Několik let pěstuji hortenzii, kterou jsem dostal jako odkopek (pravděpodobně jde o odrůdu Sargentova). Před dvěma lety onemocněla.