Přihlásit
Rez hrušňová: Jak ji poznáme na jalovci, jak na hrušni
Rzivost hrušně, urputná houbová choroba, kazí radost z úrody jak zahrádkářům, tak sadařům. Rez hrušňová poškozuje i svého zimního hostitele.
Se škodlivými výskyty rzi hrušňové se setkáváme především ve smíšených ovocných a okrasných výsadbách v zahrádkářských koloniích nebo v zahradách u domů a chalup. Patogen vážně poškozuje také hostitelské druhy a především náchylné kultivary jalovce. Nárůst výskytu souvisí s rozšířením hostitelských jalovců. Především jde o jalovce prostředního a jeho kultivary.
Příznaky na hrušni
Patogen napadá především čepele listů, ojediněle také řapíky listů, letorosty a plody. Na líci listů vznikají koncem května a v průběhu června zpočátku nenápadné žlutozelené, později oranžové skvrny. Rychle se zvětšují a mohou být ohraničeny červeným lemováním. Plně vyvinuté skvrny jsou eliptické nebo okrouhlé s ohraničeným, ale nepravidelným okrajem, 5–10 mm velké. Na listu může být 20 i více skvrn. V pletivu skvrn se záhy vytvářejí drobná, tmavá a mírně vyvýšená spermogonia (pozorovatelná jako drobné bradavičky). Jsou lokalizována především ve středu skvrn a mohou být koncentricky uspořádána.
V srpnu se na spodní straně skvrn vytvářejí žlutohnědé zduřené výrůstky, které se postupně člení a na jednotlivých vyvýšeninách vyrůstají nápadná pohárkovitá k vrcholu zúžená a rýhovaná oranžová 3–5 mm vysoká aecia s třásnitou čepičkou (roestelioidní typ rzi).
V pozdním létě skvrny od středu nekrotizují. Obdobné oranžové skvrny a později i spermogonia a aecia se vytvářejí také na napadených řapících, letorostech a plodech. Velmi silně napadené listy se kroutí a mohou předčasně zasychat. K dřívějšímu opadu listů dochází jen výjimečně. Patogen na napadených opadlých listech nepřetrvává, nepředstavují riziko pro další šíření. Napadené plody jsou malé a zdeformované, praskají a často druhotně hnijí.
Rez hrušňová na jalovci
Větve jalovců jsou v místě napadení vřetenovitě zduřelé s nápadně drsnou až šupinovitou borkou. Na nejmladších větévkách se vytvářejí malé nádorovité zduřeniny.
Časně na jaře (konec března a duben) se na kůře zduřených částí větévek a větví objevují úzké žlutooranžově zbarvené praskliny, z nichž později prorůstají telia.
Telia je možno na napadených částech pozorovat od konce dubna a v květnu (podle oblasti a průběhu počasí před květem, v době kvetení, případně krátce po odkvětu). Telia se vyvíjejí v různě početných skupinách, na počátku jsou pevná vypouklá a tmavě hnědá. Plně vyvinutá telia jsou za vlhka světle hnědá, jazykovitá (sloupcovitá) a rosolovitá, až 20 mm vysoká. V období sucha jsou smrštěná, tmavě hnědá a pevná, v pozdějších fázích vývoje mohou být nízká rzivě hnědá, často splývající a prášivá. Telia postupně tmavnou, sesychají a opadávají.
Na mladých nově infikovaných větévkách se telia mohou vyvinout již v průběhu příštího jara. Na větévkách a větvích zůstávají po opadu telií žlutooranžové jizvy. Silně postižené větévky a větve jalovců mají kratší přírůstky, postupně prosychají a mohou i odumřít.
Foto autor