Plodová

A už je to tady. Podzimní dýňová smršť vypukla. Pro svou chuť, strukturu, barvu a skladovatelnost je Hokkaido čím dál tím žádanější.

Zahradničení na balíku slámy připomíná pěstování na vysokém záhonu, jen s kratší životností. Zbylou hmotu poté využijeme na běžném záhonu.

Nejen okurky, rajčata či lilky můžeme sklízet do prvních mrazíků. Důležitá je pravidelná zálivka a především správné hnojení.

Původně pochází ze Střední Ameriky, ale do dnešní podoby byla cuketa vyšlechtěna v Itálii koncem 19.století. Dnes je její obliba enormní.

Rajčata zaštipujeme, okurky podpoříme živinami, melouny dostatečně zaléváme, plody cukety sbíráme mladé a ve skleníku dostatečně větráme.

Intenzivně pečujeme o papriky, rajčata, lilky a další plodovou zeleninu pěstovanou ve skleníku a těšíme se na první sklizeň.

Zeleninu, jahody či bylinky můžeme pěstovat i na malém prostoru. Práci a péči nám přitom usnadní vyvýšený záhon nebo také velký truhlík.    

V červnu rajčata, papriky a další rostliny potřebují závlahu, přihnojování, vyvazování, vyštipování a ochranu proti chorobám a škůdcům.

Rajčata, papriky či okurky pěstované v nádobách, to je cesta k pěkné úrodě i na malém prostoru, jako je parapet, balkon či lodžie.

Spíše paprika, nebo více okurka? Podle chuti vlastně obojí. Proto je ačokča velmi často přezdívána paprikookurkou.

Na zahrádce nebo ve skleníku či fóliovníku můžeme vypěstovat nakládačky na malé ploše. Nepustíme je na zem, za to je  necháme šplhat po opoře.

Většina zahrádkářů má svůj osvědčený způsob, jak okurky vysévat a sázet. A pokud jim postup vychází, není třeba jej měnit. Ale co když ne?