Ořechy jsou zdravé, ale i zdraví ořešáku je dobré chránit

Vlašské ořechy patří k nejzdravějším potravinám. Obsahují cenné tuky, vitaminy a jiné látky. Ale je třeba je bránit před chorobami a škůdci.

Ne každý však pro ořešák najde na zahrádce prostor. Ořešák poroste a možná již velmi mladý začne překážet.

Choroby

Pak přijde další potíž: Stromy nejsou zas tak zdravé, jak bychom mohli vyvodit z obsahu ořechových jader. Ořešák trpí houbovými či bakteriálními chorobami. Pokud napadne strom houbovka, jakou je antraknóza nebo bílá skvrnitost ořešáku, není to tak strašné. Poškodí listy, antraknóza i rubinu ořechů. Ale do nitra ořechu už se netlačí.

Horší je to při napadení dřeviny bakteriální spálou ořešáku. Ta ničí i semena v ořechu. Dostupné povolené ochranné přípravky uvádí poradenský Rostlinolékařský portál.

Projev bakteriální spály ořešáku

Škůdci

Ořešák napadají i hosté, se kterými je radno počítat. Na listech jsou roztoči, na ořech si troufnou ptáci, veverky, drobní hlodavci, ale především novinka v oboru škůdců ořešáku – vrtule ořechová.

Je dobré zasáhnout, stromy ošetřit fungicidy, baktericidy (měďnaté přípravky zvládnou u ořešáku oboje), akaricidy, insekticidy. V případě, že ve správný čas a opatrně usměrníme růst koruny do šířky i do výšky, budeme mít ošetření snazší.

Na rubině ořechu se činil vlnovník ořešákový

Přípravky

Měď chrání rostlinu jako kontaktní přípravek. Musí tedy ležet na listě v době, kdy do koruny nalétávají spory chorob. Spory zničí na listě, nikoliv uvnitř rostlinného pletiva. Přípravek není věčný a časem z povrchu mizí. Proto ve vhodném období postřik opakujeme, abychom ochránili nové přírůstky a znovu listy, které omyl déšť.

Ořešákové listy posáté roztoči

Některé přípravky ze skupiny insekticidů, akaricidů účinkují kontaktně, jako požerové jedy, některé i systémově.

Postřikovač

Na ořešák, tedy na strom s velkou korunou použijeme výkonný postřikovač. Nejlépe s podporou motorku, benzínového, elektrického nebo na baterie. Ten nesmrdí, nehlučí, tolik nevibruje. A také dostříkne či domlží do solidní výšky.

Sklizeň

A když máme konečně ořechy zralé a padají, včas je sbíráme, aby ve vlhké trávě nezplesnivěly.

Houbová skvrnitost se projeví hnědou slupkou, ale do jádra nepronikne

Čím více ořechů máme, tím větší prostory pro dosoušení potřebujeme. Vhodná jsou síta v patrech nad sebou, plastové či dřevěné bedničky s děrovaným dnem. Dosoušíme vzduchem o teplotě do 40 °C. No a když je usušíme, rozmyslíme si, co s nimi dále.

• Tzv papíráky, křapáče mají sice velmi tenkou slupku, ale také „řídké jádro“, snadno žluknou. Takové ořechy rychle vyluštíme a uložíme – například do mrazáku.
• Polopapíráky, což jsou všechny pěstované odrůdy, vydrží ve skořápce v pořádku rok i déle.
• Nejdéle vydrží tzv. kamenáče, které se velmi obtížně ze skořápek dostávají. Údajně jsou nejchutnější, ale možná je to jen ten pocit sladké odměny za těžkou práci.

Foto autor