Luskoviny a zelené hnojení: Je vydatné díky hlízkovým bakteriím

Luskoviny údajně obohatí za rok hektar půdy až čtyřiceti kilogramy dusíku. To je tolik dusíku, jako je ve dvou metrácích síranu amonného nebo ve 260 kg ledku vápenatého.

Polovysoké odrůdy hrachu a pelušky vytvoří na jednom hektaru 140–200 kg dusíku. V porostu luskoobilné směsky se přesunuje asi 10–30 % dusíku do okolí, využijí ho ostatní rostliny.

Hlízkové bakterie na kořenech bobovitých rodu Rhizobium potřebují pH okolo 6,5–7,5. Zajistí až 85 % dusíku. Tvoří se 8.–10. den, aktivní začínají být do 12. dne, týden na to už je dusík, který „vyrábějí“, v rostlině.

Bakterie Rhizobium v symbióze s kořeny hrachu fixují dusík; foto Shutterstock

Co potřebují hlízkové bakterie k produkci dusíku

Luskoviny seté na podzim mnoho dusíku pro následné kultury nevytvoří.

Pro optimální rozvoj hlízkových bakterií u hrachu se teploty pohybují v rozmezí 20–24 °C (max. 27 °C). U fazolu a sóji je optimum 24–27 °C (do 30 °C).

Bakterie a jejich výživa

Na tvorbu bakterií příznivě působí fosfor. Bakterie navíc vylepšují schopnost kořenů luskovin získávat fosfor z méně přístupných forem.

Peluška je hrách s barevným květem, používá se jako zelené hnojení

Draslík zvyšuje odolnost kořenů ke chladu, jejich nárůst je důležitý pro tvorbu glycidů – látek, které bakterie od rostliny chtějí.

Vápník zvyšuje pH, zlepšuje schopnost kořínků nechat se infikovat hlízkovými bakteriemi. Vápník také spolu s draslíkem a fosforem zvyšuje odolnost rostlin proti chorobám a proti poléhání.

S fixací dusíku má významnou spojitost leghemoglobin. Jde o růžové barvivo potřebné k nezbytnému zajištění bezkyslíkového prostředí. Přítomnost barviva vytvářejícího se uvnitř hlízek prozrazuje růžová barva.

Důležitý je molybden, účastní se reakce symbiotických bakterií, v semenech luskovin je ho oproti jiným druhům nejvíce.

Není-li v půdě bór, hlízkové bakterie se na luskovinách nevytvoří.

Kobalt je též pro symbiózu potřebný, stimuluje růst luskovin i bez hlízkových bakterií.

Luskoviny potřebují mít v půdě i síru, nesnášejí však chlor, tedy nehnojíme NPK, ale Cereritem.

Luskoviny pro zelené hnojení

Vedle pozitivních vlastností mohou být luskoviny při pozdním zaorání příčinou zaplevelení pozemku svými semeny v dalším roce, případně mohou být hostitelem patogenů, například zrnokazů a některých houbových chorob.

Obiloviny ve směskách

• Ozim  vytvoří při letním výsevu do konce sezony dostatek hmoty na zaorání, při špatném postupu na jaře může prorůstat, zimní mráz mu nevadí.
• Jař může při letním výsevu tvořit stéblo, metat, kvést, vegetaci ukončí mráz.
• Ozim při výsevu na jaře tvoří jen hmotu, odnožuje, nemetá, nekvete, nezraje, dá se opakovaně sekat.
• Jařina na jaře vysetá nedá moc hmoty, kvete a zraje, což je riziko zaplevelení.

Brukvovité ve směskách

Mají dobrý nárůst hmoty, rychle rostou a využívají živiny v půdě. Vytvářejí jak listovou plochu na krátkodobý humus, tak i pletiva pevnější (od doby kvetení). Mohou být udržovateli chorob brukvovitých v půdě (pozor na nádorovitost košťálovin). V případě, že vytvoří semena, mohou na více let zaplevelit pozemek.

Směska, ve které je všechno. Po ní byste neměli na záhon dát ani košťáloviny, ani luskoviny. Snad jedině brambory, pro ně může být náhradou hnoje.

Směsky obecně

Obiloviny, květiny a brukvovité (mimo ozimou řepku) koření mělce, luskoviny hlouběji.

Dvouleté a vytrvalé luskoviny (ale i ozimá řepka) dokážou kořeny dosáhnout i hloubky pod 50 cm, to zlepšuje vodní zásobení půdy, vynášejí se živiny odplavené do těchto hloubek.

Svazenka ve směsi s dalšími květinami

Hnojení porostu zeleného hnojení

Oves setý na jaře bude mít snahu vymetat a přinést úrodu obilek. Pokud se seje na podzim, narůstá do hmoty, nevymetá.

Nulová varianta:

Zelené hnojení odebírá živiny z půdní zásoby, tyto se uvolňují až v době rozkladu zapravené zelené hmoty. Na rozklad biomasy je k dispozici málo dusíku i dalších živin. Půda je až do dokončení rozkladu hladová.

Varianta hnojení na posekanou hmotu:

Zelené hnojení bralo pro svůj růst živiny z půdní zásoby, teď dostaly bakterie živiny na jeho rozklad. Do doby než se hmota rozloží, bude v půdě přístupných živin málo.

Varianta hnojení do půdy před nebo zároveň s výsevem:

Do půdy se při setí dostaly živiny potřebné k růstu zelené hmoty, ty budou využitelné i při rozkladu zeleného hnojení. Vhodná by byla ještě trocha dusíkatého hnojiva při zarytí.

• Pro hnojení směsek je vhodné použití nejen sypkých či granulovaných hnojiv, ale i močůvky, slepičinců, výkalů ostatních drobných hospodářských zvířat. Dokonce se dá říct, že jejich použití je mnohem vhodnější, než jejich přímá aplikace na záhony.

Proč hnojit směsky a možná i porost luskovin dusíkem?

Hlízkové bakterie se aktivují (pokud se aktivují) až v určitém stádiu vývoje luskovin. U hrachu je to v době, kdy se tvoří první pravé listy. Do té doby může hrách strádat, pokud nemá přísun dusíku. V době růstu už nitrátový dusík škodí, podporuje růst kořenů do hloubky a tloustnutí povrchu kořenů a bakterie se nemohou dostat dovnitř.

Zpracování narostlého porostu, zarývání

Porost je nutno před zaoráním uválet, pokosit nebo rozsekat třeba křovinořezem, aby byla zelená hmota dokonale zapravena do půdy.

Jetel luční je také plodinou vhodnou pro zelené hnojení

Zarývání zeleného hnojení provádíme co nejpozději, v době, kdy průměrná denní teplota půdy klesá pod 10 °C. Rychlost rozkladu v půdě je závislá na tepelném, vzdušném a vodním režimu v půdě i na druhu rostlin. Listové a dužnaté rostliny (obiloviny, řepky, květiny) tvoří humus krátkodobý, dvou a víceleté či ozimé plodiny (bobovité, hořčice na konci květu, řepka) pak tím, že vytvářejí „dřevo“, dávají základ i humusu trvalému.

Hlubší zarytí (25 cm) je výhodné na lehkých půdách, mělčí na půdách těžších.

Foto autor a Shutterstock