Kotvičník známý také jako „zelená viagra“ je nenápadná bylina. Přináší řadu zdravotních benefitů navíc její pěstování zvládnete snadno.
Latinský název je Tribulus terrestris a řadí se do čeledi kacibovité (Zygophyllaceae). Původ má na písečném mořském pobřeží Číny a Japonska.
Česnek medvědí pokrývá brzy zjara lužní lesy, ale jde o chráněnou rostlinu. Chceme-li tuto bylinku používat, je nejlepší si ho na zahrádce vypěstovat.
V přírodě ji nalezneme jen výjimečně. Límcovka se přitom na zahrádce velmi snadno pěstuje. Postačí nám balík slámy, malý prostor a sadba.
Klanopraška má stimulující, detoxikační a antioxidační účinky. V léčitelství se využívá list, kůra, výhonky, květy a zejména plody a semena.
Brutnák pochází z teplých krajin, snad z Malé Asie či jižního Španělska. Divoký se dříve používal v kuchyni i v lékařství.
Sice je zima, i tak je možné jít ve starých sadech na sklizně. A co že to sbírat? Přeci jedlé houby jako je penízovka nebo Jidášovo ucho.
V tradiční čínské medicíně je perila užívána jako antihistaminikum a pro antiseptické účinky. Výborná je ale i do pokrmů pro svou kořenitou chuť.
Bylinky nejsou jen ochucovadlo. Mají často léčivé a jiné blahodárné účinky na lidský organismus. Citronová tráva právem patří mezi ně.
Artyčok patří mezi nejlepší léčiva na játra a žlučník. Je však i velkou lahůdkou pro labužníky. Nejčastěji ho podáváme vařený nebo pečený.
Klasické metody, kdy byla hlíva ústřičná pěstovaná na špalcích listnatých stromů, se po desetiletí zdály neměnné. Měly však tři hlavní úskalí.
Přicházející jaro sebou přináší i únavu a tělo je poněkud zesláblé nedostatkem slunce a pohybu. Jarní bylinky pomohou vrátit potřebnou sílu.
Pro někoho zůstávají pampelišky jen obtížným plevelem v trávníku, jiní se těší, až je zase spatří a využijí. Na věneček, k jídlu, pro zdraví.
Přihlásit
