
Choroby jahodníků si velmi často přineseme se sadbou
Mnohé choroby jahodníků se nešíří jiným možným způsobem než napadenou sadbou. Dobře si proto vybírejme, kde chceme sadbu pořídit.
Jahodník patří mezi rostliny, které se přirozeně množí pouze vegetativně. Takto množené rostliny jsou však mnohem více ohroženy celou řadou škodlivých organismů a chorob, které si můžeme se sadbou snadno přenést na vlastní půdu. Během následující sezony se pak mohou choroby rozšířit i na původně zdravé rostliny.
Vzhledem k výnosu v 1. roce pěstování bychom měli zakládat porosty jahod co možná nejdříve. Pro opravdu včasnou letní výsadbu však můžeme mít problém s nedostatkem kvalitních sazenic. Proto obvykle posouváme období výsadby na druhou polovinu srpna a hlavně na září.

Choroby jahodníků
Vegetativně množené jahodníky jsou ohroženy nejen živočišnými škůdci, ale také virovými chorobami. Na rozdíl od jiných rostlin odrůdy jahodníku po napadení viry většinou žádné příznaky nevykazují. Dochází ovšem ke snižování výnosů i celkové životaschopnosti rostlin. Někdy můžeme na rostlinách pozorovat kadeření mladších listů spojené s projasněním žilek.
- Přímá ochrana proti virovým chorobám není možná.
Sadbou jsou přenášeni i mnozí původci houbových chorob. Mezi závažné patří přenos patogena Phytophtora fragariae, což je původce červené hniloby kořenů jahodníku:

- Napadené rostliny jsou menší, a pokud nastane teplé počasí, uvadají.
- Listy se zbarvují do žlutočervena, mladé listy mívají šedozelené zbarvení.
- Vyvíjí se méně odnoží. Pokud rostliny plodí, jsou plody velmi malé a kořeny tmavnou a odumírají.
- Typickým příznakem je červené až červenohnědé zabarvení střední části kořene, které je velmi dobře patrné při jeho rozříznutí.
- Patogen přežívá v napadené rostlině a v půdě, kde si zachovává životaschopnost až několik let. Častěji se onemocnění vyskytuje na chladnějších, těžkých a vlhkých půdách.
- Vznik a další šíření onemocnění podporuje chladné deštivé počasí.
- Na sadbě nemusí být žádné příznaky onemocnění vidět.
Sadbou se rovněž přenáší houba Phytophthora cactorum, původce fytoftorové krčkové hniloby jahodníku:

- U sazenic často počíná infekce od zbytku stolonu.
- Napadená pletiva jsou zpočátku vodnatá a světle hnědá. Nejmladší listy se zbarvují šedozeleně a často náhle vadnou a hynou celé rostliny.
- Charakteristické je hnědé zbarvení a rozpad pletiv krčku. Po rozšíření hniloby hnědnou celé plody, mají drsný povrch a kožovitý charakter. Napadené zralé plody méně výrazně mění barvu od hnědavé po tmavě fialovou.
- Zelené i zralé plody usychají a mumifikují.
- Napadené plody mají nepříjemnou vůni a chuť.
Jednou z mála hub, u které můžeme slabé příznaky na sadbě jahod tolerovat, je Mycosphaerella fragariae, původce bílé skvrnitosti listů jahodníku:

- Je všeobecně rozšířená.
- Snadno se šíří a jako ochranu použijeme fungicidní postřiky po sklizni.
- Všechny sadbové porosty bychom měli opakovaně ošetřovat. V některých letech dokonce sadbu bez slabých příznaků vypěstovat nezvládneme.
Nákup kvalitních sazenic
Pouze vizuální hodnocení zdravotního stavu sadby je jednoznačně nedostatečné a často i nemožné. Ze všech ovocných druhů se u jahodníku nejčastěji setkáváme s prodejem sazenic, které mají nejasný původ. Respektive pocházejí ze zahrádky některého jiného malopěstitele. Především na tržištích je často k dostání sadba, která neprošla uznávacím řízením.
Někdy se sadba dokonce získává dělením starších trsů, takže výnosy nás ani v prvním roce moc neuspokojí. Takovou sadbu poznáme podle tmavých kořenů. Kvalitní sadba z odnoží je má naopak světlé.
Zdravou sadbu ideálně opatříme od velkých pěstitelů, kde ji koupíme jako uznanou sadbu. Tyto sazenice mají ovšem vyšší cenu.
Ani v tomto případě však nemáme jistotu, že je sadba úplně zdravá.
Ideální cestou je nakoupit jen malé množství kvalitních sazenic a v následujícím roce bedlivě sledovat jejich zdravotní stav. Pokud se neprojeví příznaky výskytu škodlivých organismů, jahody si snadno namnožíme. Tím máme jistotu, že jsme si na zahrádku nedonesli nezvané hosty.
Foto autor, E. Prokinová a Shutterstock