Přihlásit
Žakaranda mimózolistá okouzlí zvonkovými květy a zpeřenými listy
Původem je žakaranda z tropů Jižní Ameriky. Dnes se vyskytuje v oblastech tropů a subtropů jako okrasná dřevina zdobící mnohé ulice či parky.
V ČR je třeba ji pěstovat jako přenosnou nebo pokojovou rostlinu. Během zimy samozřejmě v patřičně vytápěných místnostech, sklenících nebo zimních zahradách.
Ovšem vybrat pro ni správné české pojmenování není vůbec jednoduché. Rodové jméno Jacaranda totiž původně pochází z domorodého pojmenování, kterým tuto rostlinu nazývali příslušníci velkého indiánského etnika Guaraní. V každém jazyce se pak vyslovuje jinak a čeština jednoduše převzala zaužívanou portugalskou výslovnost.
Žakaranda mimózolistá (Jacaranda mimosifolia)
Tato okrasná dřevina patří do velké čeledi trubačovitých rostlin (Bignoniaceae), z níž se mnohé další keře a stromy pěstují jako okrasné. Namátkou lze připomenout i u nás tolik pěstovaný trubač kořenující (Campsis radicans) nebo na první pohled exoticky působící katalpu trubačovitou (Catalpa bignonioides).
Největší exempláře žakarand dosahují výšky 12–15 metrů, ovšem v městských výsadbách mezi chodníky, betony a dlažbou jsou většinou méně vzrostlé.
Podle oblasti pěstování může žakaranda zcela opadávat nebo obměňuje listy jen částečně. Proto ji řadíme mezi rostliny částečně opadavé nebo-li polostálezelené. Její olistění je velmi dekorativní, jelikož je tvořené dvakrát zpeřenými listy, složenými z drobných oválných lístků. Proto je dekorativní i v nekvetoucím stavu, což je důvod jejího pěstování i u nás.
Samozřejmě, největší ozdobou jsou zvonkové květy vyrůstající v bohatých koncových latách často ještě před olistěním. Barva korunních lístků je světle až tmavě fialová, přičemž čerstvé květy jsou tmavší a postupně světlají. Barvu květů ovlivňuje také pH půdy:
- na kyselejších půdách jsou květy více dorůžova
- na zásaditých spíše do modrofialova.
Také plody mají svou estetickou hodnotu. Ploché, hnědé tobolky visící na dlouhých stopkách krášlí rostlinu po delší čas. V době plné zralosti puknou dvěma chlopněmi a uvolní šedá, plochá semena s blanitým lemem.
Pěstování ze semen
Právě výsev semen je spolehlivou metodou rozmnožování představovaného druhu. Semena vyséváme v jarních měsících tak, že je umístíme na povrch agroperlitu smíchaného se zakoupeným výsevním substrátem v poměru 1:1. Semenáčky dobře přirůstají a již v prvním roce života mohou dosáhnout více než půlmetrové výšky.
Pěstování žakarandy je poměrně nenáročné, přičemž v našich klimatických podmínkách ji ideálně pěstujeme jako přenosnou nádobovou rostlinu. Proto, aby žakaranda dobře přirůstala, volíme patřičně velkou pěstební nádobu a rostlinu nejen pravidelně zaléváme, ale také přihnojujeme. Současně jí dopřejeme slunečné a teplé stanoviště.
I u této dřeviny platí, že pokud se chceme dočkat květů, musíme ji nechat dostatečně narůst, což je v našich podmínkách asi ten největší problém. Faktem však zůstává, že je velice efektní, i když je její koruna tvořena třeba jen několika větvemi s jemnými lístky.
Teplotu pro přezimování snáší bez problémů sníženou na 15 °C, ale zimovat ji můžeme i při teplotách pokojových neklesajících dlouhodobě pod 20 °C. V tom případě však vyžaduje častější zálivku a umístění na co nejsvětlejším stanovišti.
Foto autor a Shutterstock