Jak vzniká sklovitost jablek, co dělat, aby plody nepoškodila

Sklovitost patří stejně jako hořká skvrnitost jablek mezi fyziologické poruchy. Oproti hořké pihovitosti má menší význam a to i díky nižšímu výskytu.

Porucha vzniká při látkové přeměně a může k ní dojít již před zráním plodů na stromě. Víc ohrožuje odrůdy s vysokým obsahem cukrů.

V dužnině plodů vznikají sklovitá místa, která se lokalizují v počátečním stadiu především u kalichu a v jádřinci. Volné prostory mezi buňkami, které v normálních podmínkách obsahují jen vzduch, jsou zaplněny tekutinou.

Sklovitost jablka v dužnině

Tento jev způsobují sloučeniny cukrů, které se tvoří v mimořádně velkém množství, především sorbitol (cukerný alkohol). Ty zvyšují osmotickou hodnotu a buněčná šťáva a voda vnikají do mezibuněčných prostor.

Přitom dochází k úbytku kyslíku a následněke kvašení, tvorbě alkoholu a acetaldehydu, zhoršení chutnosti aj. Někdy dokonce i k výskytu hnědého zbarvení dužniny.

Podobně jako u hořké pihovitosti je několik příčin sklovitosti:

• malé nasazení plodů (neharmonický poměr mezi listy a plody),
• pozdní sklizeň,
• nedostatek vápníku,
• náchylnost odrůdy ke sklovitosti.

Sklovitost jablek není příliš rozšířená porucha

Abychom předešli sklovitosti, doporučují se tato opatření:

• nepěstovat zejména náchylné odrůdy jako Alkmene, Coxova Reneta, Gloster,
• včasná sklizeň,
• pečovat o dobré zásobení plodů vápníkem,
• sklovitá jablka po sklizni skladovat při 10–15 °C až 10 dnů, teprve potom je dát do chladného skladu,
• plody s více než 30 % sklovitostí vůbec neskladovat.

Foto Jaroslav Rod