Přihlásit
Vitamíny za humny: drobné ovoce, které zvládne pěstovat každý
Rybízy a angrešty – dříve běžné a levné ovoce z každé zahrady – dnes v obchodech skoro nevidíme. A když ano, jejich cena se blíží ceně třešní.
Mnohé děti v životě keř rybízu nikdy neviděly, natož aby ochutnaly jeho nakyslou osvěžující chuť. Je to pro ně exotické ovoce. Přitom je to ovoce plné vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, pektinů a aromatických látek. Navíc, když tyhle bobule jíme, zároveň i pijeme – v horkých dnech ideální kombinace.
Proč bobulové ovoce pěstovat doma
Pro bobuloviny jsou vhodnější spíše vlhčí půdy a vyšší vzdušná vlhkost, když je vybíráme, v popisu odrůd je obyčejně psáno, snesou-li nízkou vlhkost vzduchu a suchá stanoviště.
Rybízy a angrešty si poradí i s malou zahrádkou. Potřebují minimum prostoru – jeden keř zabere zhruba 1 m² (sázíme je tedy 1 m od sebe). Stromky na vyšším kmínku můžeme sázet i mezi ně. Důležité je aby korunky stromů byly až nad keři, neztrácely se v nich. Pokud keře pěstujeme tzv. v zápoji, stíní si zem pod keři samy, pokud ve větších odstupech, samostatně, je vhodné zem pod keři mulčovat. Půdu pod keři i pod stromky držíme bez plevelů, mísa slouží k zalévání i ke hnojení. V počasí, které poslední léta vládne jim dělá dobře polostín či putující stín. Rybízy i angrešty jsou vděčné za zálivku i přihnojení.
Rybízy – odrůdy pro každého
Pokud stojíme o čerstvé ovoce, které si můžeme natrhat a hned ho sníst, co nejdéle, máme na výběr z odrůd raných i pozdních. Sezona červených rybízů začíná odrůdami Jesan, Jonkheer van Teets, Kozolupský raný, pokračuje Losanem, Dušičkou, Holandským červeným, Maratonem a mnoha dalšími odrůdami až k pozdním, Tatranu, velmi pozdním, dozrávajícím až v srpnu, Losinským pozdním a o ještě o týden pozdnějším se jménem Heinemannův pozdní. Chuť červených a bílých rybízů je od příjemně sladkých, stolních odrůd (Jesan, Jonkheer,…) až po řekněme pikantní, spíše určené na zpracování, což bývají odrůdy pozdnější, určené na zpracování do šťáv, sirupů, marmelád, rosolů, vín. Jako stolní odrůdu, s příjemnou chutí lze z běloplodých odrůd jmenovat odrůdu Jantar.
Černý rybíz – už dávno není jen pro zavařování
Černé rybízy jsou ovocem mnohdy zatracovaným, ne každému vyhovuje jejich aroma. Dalo by se říct, že tato informace je poměrně stará a nepřesná. Dneska už by si nejspíše vybral každý.
Na jedné straně jsou odrůdy určené na zpracování, u nichž je výrazné aroma žádoucí, na druhé jsou odrůdy, které jsou na chuť příjemné, sladké, jen mírně aromatické. Na zpracování jsou určené zejména odrůdy skotské, Ben Lomond, Ben Nevis, Ben Gairn, a další, jako stolní ovoce mohou sloužit odrůdy pocházející z východu, často se pěstuje dosti velkoplodý Třešňový (Čerešněvyj). Odrůdy stolní, prakticky bez aroma se už objevují i ze západu.
Osobně mám nejradši odrůdu Titania. Zdá se mi, že je dostatečně sladká, s příjemným aroma, poměrně raně zrající. Jeden z nejranějších je právě jmenovaný Třešňový. Oproti jiným odrůdám je značně náročný na výživu a vodu, v podmínkách, kde Titania nebo třeba Lota (český pozdní) mají stálé úrody solidně velkých hroznů a bobulí, klesá jeho výnos i velikost bobulí v závislosti na dostupnosti živin. Kyblík hnoje ke každému keři ročně ho udrží v solidním výnosu i velikosti ovoce.
Angrešty – ovoce chutné a odolné
Velkým úspěchem odrůd dnes pěstovaných je odolnost k hnědému padlí a také chuť blížící se odrůdám, které hnědé padlí vytlačilo ze zahrad.
Dagmar je podle mě výtečný angrešt, dík němu netruchlím po Zlatém fíku. Podobně třeba Darek, Dukát mi nahradil Citronový obří. Zájemcům se nabízejí odrůdy běloplodé, žlutoplodé i červené až skoro černé, s různými velikostmi plodů, odlišným otrněním. Není problém sehnat angrešt beztrnný nebo téměř beztrnný. V současné době na zahradě zrají Dukát a Prima, z černých Niesluchovskij. Na Darek si ještě počkám.
Kříženci pro nerozhodné
Někomu je angrešt moc angreštový a černý rybíz moc rybízový. Možná si najde svoje mezi kříženci. Nejznámější je Josta. Někdo je s ní navýsost spokojený, jiný jí nemůže přijít na jméno a ani na chuť. Postupně dozrávající ovoce, které se zralé pouští třapiny a padá. Kolikrát ho sbíráme ne z keře, ale země, pokud se opadané plody neschovají do mulče. Sklízíme jí často a opatrně, abychom si úrodu užili. Lépe na keři drží a téměř najednou dozrává další kříženec, odrůda Riko.
Dozrávání drobného ovoce - bobulovin závisí na odrůdě i nadmořské výšce. V nížinách už se sklízí, ve výškách nad 400 metrů vše teprve začíná. Ať už máme velkou zahradu, nebo jen malý kout, bobule plné vitamínů můžete mít doslova za humny.
Foto autor