Václav Větvička o orobinci, binci, palachu, palaší i pálce

Ať vezmu do ruky jakoukoliv botanickou příručku, klíč či květenu, vždy je na konci o orobinci. Puškvorec, ďáblík, okřehky, zevar – a orobinec.

Orobinec i se svou čeládkou, čeledi orobincovitých. Kdysi jsem kdesi napsal fejetonek nazvaný Binec z orobince. Vězte ale, že ač rozpadlá palice orobince nadělá pořádný nepořádek, s bincem jeho jméno pranic nesouvisí.

Mám právě v ruce jeden ze svých bibliofilských pokladů, Flora Čechica se jmenuje, auctoribus D. Joanne Swatopluko Presl et D.Carolo Bořiwogo Presl. Pragae. I comissis apud J. G.Calvr. 1819. Více než dvěstěletá ta Kwětena Česká. Tištěná na ručním papíru, bohužel jen brožovaná, ale je. A i v ní skoro na konci (třídění vychází ze systému samotného Karla Linnéa) je řeč o orobinci. A je to vůbec první zmínka, první záznam o slovu orobinec v češtině.

Horní samčí a dolní samičí část květenství (palice) orobince; foto Shutterstock

Důvod a původ názvu? Příliš jiných jmen

Bratři Preslové v tomto případě sáhli do ruštiny, kde tímto výrazem tehdy označovali identickou rostlinu, ale ani věhlasní etymologové se nemohou dopátrat důvodu a původu. Profesor Machek navrhoval vysvětlení, že pochází od slova orobina = jeřabina nebo dokonce jeřábek, ergo pták.

Nové české jméno orobinec zvolili Preslové možná pro to, že podobně jako kopretina měl orobinec do té doby mnoho krajových a lidových jmen. Orobinci se říkalo paličky, pálka, opálka a z toho palach, palaší, nebo dokonce i šáší. A přidejte další lidová: cigáry, cigárky, režnica.

Podzimní sněžení orobince: Plodenství rozfouká vítr; foto Shutterstock

Sláva orobinci za krásu i doutníky

Všechno dosud zmíněné se týkalo nádherné rákosiny rostoucí v rákosí nebo je dokonce spoluvytvářející, a přesto s trávou rákosem botanicky nesouvisející. Jen ekologicky, prostředím, biotopem.

Po vědecku a botanicku se jedná o rod Typha. To je převzato dokonce ve stejném významu z řečtiny. I tam slovo tyfé označovalo právě orobinec.

Poťouchle připomínám, že také mohlo souviset s řeckým výrazem tyfos, tj. kouř nebo dým, případně se slovesem tyfó = kouřím. A neznám vrstevníka, který by si někdy v klukovských letech palici orobince nevzal do pusy jako doutník, někdy dokonce i zapálený. A kouřil. Dělal, že kouřil.

Klukovský doutník orobince úzkolistého; foto Shutterstock

Orobinců z rodu Typha u nás roste pět druhů: dva rozšířené hojně (orobinec úzkolistý a orobinec širokolistý), tři vzácně. Vlastně už asi ani ne tři.

• Typha minima, orobinec nejmenší je uváděn jako vyhynulý. Neroste, rostl.
• Orobinec sítinovitý, Typha laxmannii patří ke kriticky ohroženým druhům, a nebudu tu psát, kde ještě roste. To tak!
• Třetí vzadu je na tom stejně jako první vpředu, i ten je označen jako vyhynulý, ale… posléze byl v tuzemsku zase nalezen. Kde? Tak zase: To tak! Jmenuje se orobinec stříbrošedý, Typha shuttleworthii.

Představovat oba nejběžnější orobince asi nemusím, všichni je dobře znáte. Rozlišují se nejen co do šířky listů (mají to i v názvech!), ale i co do vzájemného postavení palic.

U orobince širokolistého samčí palice přímo nasedá na velkou samičí, zatímco u orobince úzkolistého je mezi svrchní samčí palicí a spodní samičí viditelná mezera někdy jen centimetrová, jindy velká i devět centimetrů.

Pokud nechcete, abyste měli v bytě nasněžíno při rozpadu samičích palic, které si s končícím létem vezmete do bytu – tak doporučuju použít tzv. lak na vlasy a palici zafixovat, zajistit proti rozpadu.

Lak na vlasy se osvědčil k fixaci orobince pro dekorativní účely; foto Shutterstock

Povinné školní splétání palachu

Palach či orobinec byli tou surovinou, která proslavila Bakov nad Jizerou jako středisko výroby rákosového zboží, jak jsem se o tom už zmínil.

Vím o tom své, protože jsem do Bakova jezdil na prázdniny, maminka tam učila a seznámila se s tatínkem u jeho sestry, tehdy ředitelky bakovské školy. A tak vím, div ne z autopsie, jaká byla povinnost školáků ještě třeba za první republiky: Než šli ráno do školy, museli uplést, uchmoustat tzv. padesátku, zhruba půlmetrový cop (nevím jak bych to jinak popsal) z orobincových listů. Padesátky pak byly základním kamenem výrobků z orobince, oním rákosovým zbožím; bývaly to nejčastěji pantofle, tašky, klobouky, předložky a podložky pod hrnce atd.

Bakov nad Jizerou (ještě je jiný na Slánsku) dostalo na mapu významných míst nejen rákosové zboží, ale i tzv. bakovský pokus, progresivní metoda školní výuky. Na jedné z reformních škol 30. let ji tam prosadila zmíněná ředitelka školy, Ludmila Žofková. Rozená Větvičková, ať už máte souvislosti pěkně pohromadě.

Foto Shutterstock