Přihlásit
Václav Větvička o motýlím keři se dvěma kmocháčky
Když je na tom našinec dobře, může mít, kromě rodičů, i kmotra. Nikoliv toho mafiánského, ale kmocháčka, kmotříčka.
Kdysi dokonce i jakousi rodičovskou zálohu, jistotu, že kdyby něco a rodičů by nebylo, je tu v záloze kmocháček, kmotříček nebo kmotřička. Na pohlaví takového záložního pečovatele obvykle nesešlo. Pochopitelně s výjimkou extrémů, protože Smrt kmotřička bývala spíš ženského pohlaví, třebaže se to na kostře špatně rozpoznává.
Kytky přicházejí na svět bez kmocháčků
Nemají to tak zařízené jako my. Tedy zařízené: Mám pocit, že institut kmotra tohoto ražení už byl překonán a možná i zapomenut. Na svého kmotra však vzpomínám s úctou, třebaže jsem ho nikdy nepoznal: Opustil tento svět osvětimským komínem.
Nezbývá, než se vrátit k vlastnímu kopytu. Kytky kmocháčky nemají, spíš jsou samy takovými kmotry či spíš živými památníky, připomínkami. Hned vás vyzkouším: Říká vám něco jméno Buddle? Jak by mohlo, píše se 21. století a Adam Buddle z Essexu by touto dobou mohl být už třístým rokem zapomenut. Žil totiž v letech 1660 až 1715. Byl to anglický botanik, a proto se tehdy četlo či jeho jméno vyslovovalo Badl či Badle. Zakladatel botanické binomické nomenklatury,
Karl von Linné, Linneus, jeho jménu zapomenout nedal a pojmenoval celý rod rostlin jeho jménem. Buddleja nebo Buddleia zní od poloviny 18. století dodnes. A můžete je číst raději latinsky, tj. budleja a ne anglicky, badleia. Patří do čeledi Loganiaceae.
Na světě roste přibližně sto druhů budlejí
Většinou to jsou stromy a keře, jen výjimečně byliny. Nejvíc jich potkáte v subtropech jihovýchodní Asie. Třeba taková indomalajská Buddleja asiatica je místními obyvateli užívána jako osvědčený jed na ryby – lehce je přiotráví a snáze uloví.
Kolem roku 1890 byl do Anglie přivezen první exemplář druhu Buddleja davidii a záhy tam doslova zdomácněl. Od té doby je pěstován v řadě barevných odrůd, kultivarů. Už v roce 1911 byl první keřík přivezen do Čech, do Průhonického parku budovaného tehdy hrabětem Arnoštem Emanuelem Silva Taroukou.
Buddleja davidii roste planě ve střední a západní Číně, v podhůří Himálaje, ve výškách kolem 3000 m nad mořem. Tam byla objevena v roce 1887 a popsána francouzským botanikem Franchetem. Pro svůj původ, dobu květu a podobnost s šeříky dostala brzy několik lidových jmen: himálajský šeřík nebo letní šeřík.
S pravými šeříky nemá nic společného, květenství ovšem připomínají laty šeříkových květů.
Letní proto, že kvete obvykle koncem července, ale často v srpnu a někdy až do září.
Čas od času sice namrzne, ale ještě se nestalo, že by u nás vymrzla. Obrazí i z pařezu. Protože kvete na „letošním dřevu“, zpravidla vše dohoní a rok co rok vykvétá. K radosti pěstitele, ale především k radosti motýlů všemožných druhů, dokonce i uprostřed Prahy. Na jednom keři jich mívám třeba 60 najednou. Však má také další lidové jméno: motýlí keř.
Kdo je oním druhým kmocháčkem z titulku?
Ne každé jméno rostliny je památníkem hned dvou botaniků. Buddleja davidii ano. Armand David byl francouzský botanik – a současně misionář v Číně. Žil v letech 1826 až 1900, a Adrien René Franchet jeho jméno zvěčnil v druhovém pojmenování tohoto keře.
Už jsem napsal, že se u nás pěstuje od roku 1911. Česká botanika si pro ni vymyslela české rodové jméno komule. Vzniklo až ve dvacátém století, po autoru jména zatím marně pátrám – a tak je přijímám takové, jaké je. V plném znění má motýlí keř neboli himálajský či letní šeřík jméno komule Davidova. Na Adama Buddleho už čeština nevzpomněla.
V našich parcích má ještě jednu příbuznou, komuli střídavolistou. Buddleja alternifolia se jmenuje. Na rozdíl od té Davidovy má listy střídavě postavené, květy v hustých svazečcích na starém dřevě. Proto také kvete dřív, v červnu.
Ta Davidova, obletovaná motýly, je ale hezčí.