Přihlásit
Úžasně krásné, ale i plné malých kiwi, to jsou okrasné aktinidie
Většina lidí si spojí aktinidie s velkoplodými druhy Actinidia chinensis či A. deliciosa známými pod názvem kiwi. Drobnoplodé druhy jsou však zajímavější.
Oproti velkoplodým druhům jsou drobnoplodé aktinidie:
- mrazuodolnější,
- nevyžadují tolik místa,
- květy často intenzivně voní (aroma se podobá mixu konvalinky a citrusu),
- plody se dají jíst celé i se slupkou, obsahují velké množství vitaminu C, bývají chutnější (nebývají tolik kyselé) a navíc mívají krásně pestře zbarvené listy.
- Jedná se nejčastěji o druhy Actinidia kolomikta, A. pilosula, A. polygama.
Aktinidie pestrolistá (Actinidia kolomikta)
Druh je hojně využívaný nejen v parcích a botanických zahradách. Pochází z ruského Dálného východu, Koreje, Japonska a Číny. Na tento druh upozornil Charles Maries (1851–1902), který působil ve městě Sapporo na severním japonském ostrově Hokkaidó. V roce 1878 odsud poslal větší množství rostlin Johnu Veitchimu (1752–1839) do Evropy.
Zpočátku se využívala zejména jako okrasná rostlina v parcích. Šířila se však nejen pro dekorativní vzhled pestře zbarvených listů samčích rostlin, ale i pro velmi chutné a poměrně raně zrající plody rostlin samičích, které dozrávají v červenci a srpnu.
Dnes již existuje i více velkoplodých a méně opadavých odrůd komerčně pěstovaných zejména v Rusku a Polsku. Z českých velkoplodých odrůd je nejrozšířenější odrůda Vitakola. Častěji se však setkáme s odrůdami Sientiabrskaja, Dr. Szymanowski, Artic Beauty či Klára Zetkinova.
Růst aktinidie pestrolisté není tak velmi bujný, jako u ostatních druhů, a tak se více hodí pro menší prostory a zahrady. Jde o dvoudomé liánovité rostliny se střídavými listy. Ty jsou zpočátku kopinaté (zejména na růstových vrcholech), později více tvaru srdčitého.
Jejich zbarvení je primárně zelené, ovšem u některých samičích odrůd (např. Dr. Szymanowski) a téměř všech samčích (využívá se zejména odrůda Adam) se na listech již brzy na jaře objevují zpočátku bílé a později i růžové skvrny. Zbarvení začíná u špičky listu a plynule přechází od zelené přes krémovou až po růžovou barvu, téměř až k řapíku. Takto zbarveny jsou jen plně osluněné listy.
Dekorativní jsou i drobnější bílé květy, silně sladce vonící. Plody jsou pak bronzově zelené, protáhlé, sladké chuti. Odolnost k mrazu je velmi vysoká, snáší teploty pod -35 °C.
Aktinidie stříbrná (Actinidia polygama)
Pochází z horských oblastí Číny (zejména Mandžusko), Koreje a Japonska. Má krásné stříbřitě zbarvené listy: Samčí rostliny tvoří na zelených listech zjara typické plavostříbřité zvětšující se skvrny od špiček listů. Některé listy jsou pak celé bílé. V době květu (červen až červenec) ustává tvorba skvrn a pomalu se opět vytrácí v barvu zelenou.
Plody jsou nezaměnitelné, žlutooranžové barvy, protáhlé, dole s výraznou špičkou, sladké chuti s nádechem pepře. Zrají pozdně, koncem září či spíše začátkem října.
- V tradiční čínské a japonské medicíně se plody využívají jako srdeční tonikum, proti hypertenzi a artritidě. Plody i listy obsahují vysoký obsah flavonoidů, terpenů, saponiny, provitamin A (beta-karoten), vitamin E (tokoferol) a vitamin C (kyselinu askorbovou).
Odolnost k mrazu je dobrá. Vyžaduje vlhčí, dobře odvodněné půdy, kyselejší pH a polostinné stanoviště. V přírodě dorůstá až do výšky 6 metrů. Nutností je ochrana kmene proti podrápáním kočkami.
Aktinidie chlupatá (Actinidia pilosula)
Poměrně vzácnější druh je šířen spíše pod synonymem Actinidia tetramera var. maloides. Původní areál výskytu je východní Asie, zejména jihozápadní Čína.
V červnu se pak objevují nápadné růžové až purpurově zbarvené květy, opět s velmi výraznou vůní.
Samčí rostliny vytvářejí na listech stejnou kresbu jako u kolomikty čili smetanově bílé skvrny, přecházející v růžovou barvu. Později v létě tato kresba může i částečně mizet v důsledku intenzivního slunečního záření.
- Hlavním rozdílem je však tvar listu – je úzký kopinatý.
Jako všechny aktinidie vyžaduje i tato vlhčí stanoviště, propustné kyselejší a humózní půdy. Snáší plné slunce, potřebuje však chráněnější polohu proti mrazům. Růst je slabší oproti kolomiktě, dorůstá výšky do 5 metrů. Vyžaduje oporu. Stejně jako u aktinidie stříbrné je nutná ochrana proti kočkám (ničí kmínek a žvýkají listy).
Foto autor