Tip do zahrady: dekaisnea, záhadný keř s jedlými plody

Dekaisnea, palečník čínský nebo též prsty mrtvého muže. Všechna označení patří rostlině, která zaujme na první pohled.

Přestože dekaisneu Fargasovou (Decaisnea fargesii), keř s prstovitými, mrtvolně bledě modrými a jedlými plody, je možné v tuzemských klimatických podmínkách velmi dobře pěstovat, setkáváme se s ní zřídka. Vidět ji můžeme především v arboretech a botanických zahradách.

Keř se zralými plody

Dekaisnea pochází z Číny

V západní Číně, kde je velmi oblíbená, roste planě. Dorůstá ve vzpřímené, málo větvené keře 2, 5–3 m, někdy dokonce až 4 m vysoké.

• Jedná se o dřevinu velmi odolnou vůči mrazu, ale také i vůči chorobám a škůdcům.
• Má ráda svěží, humózní, přiměřeně vlhké, propustné půdy. Na suchých půdách málo plodí.
• Pěstujeme ji ideálně na slunných nebo polostinných závětrných stanovištích.

Vzrostlý keř dekaisnei

Listy, květ a jedlý plod

• Výhony jsou světle šedé s nápadnými světlými pupeny.
• Listy jsou lichozpeřené 50–90 cm dlouhé, na spodní straně sivé. Na podzim se zbarvují dožluta.
• Květy jsou zvonkovité, převislé, světle zelenožluté, uspořádané do svěšených lat. Jsou velmi zajímavé, ale nepříliš nápadné. Rozkvétají v červnu.
• Plody jsou masité lusky připomínající lidské prsty. Odtud pak i název. Můžeme se setkat i s názvem modrá okurka nebo modré párky. Zpočátku jsou hráškově zelené, v době zralosti matně modré až šedomodré. Obsahují velké množství plochých, za sebou řazených semen.
• Semena jsou uložena v rosolovitém míšku, který má příjemnou chuť připomínající rajčenku a vodní meloun.
• Při konzumaci lusk opatrně rozevřeme, smáčkneme a rosolovitý vnitřek spolu se semeny vmáčkneme do úst. Dužninu vycucáme a zbylá semena vyplivneme.
  

  Zralý šťavnatý plod chutí připomíná vodní meloun

  

  Zralá semena můžeme zasít rovnou na záhon

Dekaisnea je velmi atraktivní právě na podzim, kdy modré plody svítí na dálku a krásně ladí s listy zbarvenými do zlatova.

Mladé listy a plody při poranění roní bílý lepkavý latex, který může dráždit pokožku.

Pěstování ze semen

Dekaisneu pěstujeme ze semen, která stratifikujeme anebo vysejeme hned po uzrání přímo na záhon. Klíčí v prvním roce.

Je-li půda pod keřem humózní, semena ze spadaných lusků vyklíčí samovolně. Při dobrém pěstování mohou semenáče vykvést ve třetím či čtvrtém roce.

V prvním roce doporučujeme semenáčky ještě zakrýt chvojím. Následující roky už se nemusíme bát.

Foto autor