Přihlásit
Také zdraví rostlin ohrožují viry, virová infekce a přenašeči
Viry jsou nejednoduššími nebuněčnými patogeny, které se nacházející na pomezí mezi živým a neživým. Vyskytují se uvnitř buněk hostitelských rostlin a samy o sobě nemohou existovat.
Mají různý tvar a jejich velikost je tak malá, že do jednoho milimetru délky by se jich vedle sebe vešlo od 1 tisíce do 700 tisíc. Proto také viry není možné vidět ani pod tím nejkvalitnějším optickým mikroskopem a je možné je pozorovat jen v mikroskopech elektronových.
- Ještě menší než viry jsou viroidy, ale ty v našich podmínkách jsou příčinou chorob rostlin jen zcela ojediněle.
Mezinárodní odborné názvy virů (i viroidů) nejsou uváděny v latině nebo řečtině jako u jiných organismů, ale v angličtině a ve zkratkách. Tak například původce šarky švestek (nyní správněji virových neštovic slivoně) je Plum pox virus (PPV) a virové mozaiky rajčete Tomato mosaic virus (ToMV).
Vegetativní infekce
Prakticky všechny viry se rozšiřují vegetativně, tzn. rouby, očky, řízky, cibulemi a hlízami. Častý je i přenos šťávou rostlin při mechanickém poranění, např. nářadím (nože, pilky apod.), rukama (například při vylamování a vyštipování částí rostlin) či různým oděrem (listy o sebe, oděvy apod. Zdroji infekcí mohou být i plevelné rostliny (např. ptačince a starčky).
Přenašeči
Z praktického hlediska je nejdůležitější přenos přenašeči (vektory), jako jsou členovci, háďátka, parazitické houby a kokotice (Cuscuta). Nejvýznamnějšími a nejčastějšími vektory jsou však různí zástupci hmyzu, hlavně hmyz s bodavě savým ústním ústrojím, jako jsou mšice, křísi, třásněnky, mery, molice a červci.
V případech přenosu vektory se často setkáváme s výrazem perzistentní přenos. Zde doba od nasátí do schopnosti přenést virus na další rostlinu je sice delší než 3 hodiny, ale infikovaný hmyz je infekční po celou dobu svého života a infekčnost se může přenášet i na potomstvo. Oproti tomu při neperzistentním přenosu je vektor schopný okamžitě po nasátí přenést virus, ale schopnost přenosu je časově omezena.
Virózy
Virózy se vyskytují také u jednoletých rostlin pěstovaných ze semen. Tak např. významné virózy jsou u luskovin (hrachu, fazolu i bobu), brukvovité zeleniny, salátu, rajčat, okurek a ostatních tykvovitých druhů, řepy, mrkve, celeru a na dalších zahradních plodinách.
Choroby rostlin způsobené viry se nazývají virózami a v našich podmínkách jsou příčinou asi jedné desetiny chorob rostlin. Největší škody způsobují především u vegetativně rozmnožovaných a vytrvalých rostlin, jako jsou
- ovocné dřeviny, jahodník, réva vinná,
- okrasné rostliny rozmnožující se hlízami a cibulemi (např. tulipány, jiřinky, dosny atd.),
- vegetativně rozmnožované okrasné dřeviny (např. růže) a trvalky (např. pivoňky),
- vegetativně rozmnožovaná zelenina (česnek kuchyňský, cibule šalotka) a samozřejmě brambory.
Příznaky viróz
Jsou velmi variabilní a to nejen podle jednotlivých viróz, ale i podle jednotlivých hostitelských rostlin a také v závislosti na průběhu infekce. Velmi často se virózy projevují
- změnami barev (mozaiky, kroužkovitosti, tečkovitosti, čárkovitosti, chlorózy, bronzovitosti, pestrobarevnosti, apod.),
- deformacemi (svinování listů, kadeřavosti, drobnolistost, nitkovitosti, zakrslosti, rýhy, prolákliny, zploštění, zpomalený růst apod.),
- různými změnami (např. snížením výnosu a kvality sklizně, předčasným ukončením vegetace,vyšší náchylností vůči jiným chorobám aj.).
Z důvodu této značné variability příznaků je většinou velmi problematická diagnostika, která se stanoví jen na základě viditelných příznaků. Velmi snadno přitom může dojít k záměně s jinými chorobami nebo neparazitními (abiotickými) poruchami. K přesné diagnóze se proto používají laboratorní biologické, imunologické a molekulární metody.
Na zahradě virózu nevyléčíme
Pro běžné pěstitele neexistuje žádný způsob jak virózní rostlinu ozdravit, i když občas se nějaké ty údajně zázračné metody mezi zahrádkáři šíří. Virózní česnek neozdravíme pěstováním pomocí pacibulek, švestky nevyléčíme od šarky velkými dávkami zálivkové vody ani různými měděnými spirálami.
Je sice pravda, že některé virózní rostliny je možné ozdravit termoterapií, chemoterapií nebo meristémovou terapié, ale tyto metody jsou použitelné jen v laboratorních podmínkách specializovaných výzkumných institucí.
Praktická ochrana proti virózám proto spočívá pouze v nepřímých opatřeních. K nim počítáme:
- pěstování odolných nebo tolerantních odrůd,
- včasnou likvidaci napadených rostlin (včetně plevelných) jako zdrojů nákazy,
- omezení výskytu přenašečů,
- omezení mechanického poškození rostlin.
Foto autor