květináč

Připravíme si vhodný substrát, necháme ho ohřát na pokojovou teplotu, provlhčíme ho a jdeme na samotné přesazování.

Přesazování rostlin je zdánlivě jednoduchá věc. Vyplatí se však dodržet pár základních pravidel proto, abychom byli úspěšní.

Staré kamenné koryto, jaké dříve sloužilo ke krmení nebo napájení užitkových zvířat, lze skvěle využít jako dekorativní nádobu pro květiny.

Někdy se nám nedaří zajistit pravidelnou zálivku. Pomohou samozavlažovací nádoby, které se o ni samy dobře postarají.

Jak známo, zásoba živin v květináči je omezená, a tak musíme vyčerpaný substrát průběžně doplňovat a rostliny hnojit. Připomeňme si základní pravidla.

Květináče a truhlíky na parapetu vystavené slunečním paprskům se mohou přehřívat. Jako izolant proti přílišnému teplu pomůže košík z pedigu.

Nejsnáze muškáty zakoření z postranních krátkých, jen vylomených výhonků. Použít můžeme i ne příliš měkké stonkové řízky pelargonií.

Osázené květináče mají úžasnou výhodu. Kdykoli budete chtít, hravě jim najdete nové místo. Terasu či zákoutí tak proměníte za několik minut.

O růžích se říká, že jsou královnami květin. Dalšími v hierarchii květinové říše jsou zajisté princezny, mezi které můžeme směle zařadit i fuchsie.

Tak jako člověk nenosí od malička velké boty, do kterých doroste, tak i květiny a předpěstovaná zelenina jsou šťastnější, když se do velkého květináče dostanou, až nastane ten správný čas.

Z hrnčířské nebo jemné keramické hlíny si snadno vytvoříme vlastníma rukama různé pěkné květináčky, vázičky, kořenky, misky a jiné drobné předměty.

Výhodou nádoby s rostlinou je její mobilita a možnost ozelenit stavbu či plochu. Zahradničení mimo záhony má však nároky a limity, o kterých je dobré vědět.