jiřinky

Období pracovní špičky na zahradě je tu, s ním ale i nevlídné aprílové počasí. Množíme jiřinky, zmlazujeme kvetoucí keře, pečujeme o trvalky.

Někdo hlízy ukládá do písku, někdo do rašeliny nebo je zasypává pilinami. Každá hlíznatá rostlina ale chce jiný přístup.

Květen je na zahrádce rušné období. Vrcholí výsadba trvalek, letniček a po 15. květnu můžeme vysazovat i druhy, které nesnášejí mráz.

Výsadba hlíz jiřinek koncem dubna může být předčasná. To zejména, když se jaro opozdí a záhon není na jiřinky dobře připraven. Hrozbou jsou i přízemní mrazíky v polovině května.

Hlíznaté květiny vysazujeme v teplejších oblastech koncem měsíce. Zohledníne i vývoj počasí. Jiřinky a další květiny pak krášlí zahradu po celé léto až do podzimních mrazíků.

Také při podzimním uskladňování hlíz jiřinek začínáme s přípravami na příští květinovou sezonu. Na jaře postačí, aby v teple narašily, a koncem dubna je můžeme vracet do země.

Jiřinky nás těší přibývajícími květy. Většina odrůd se hodí k řezu, a tak plníme vázy své i přátel. Květiny však potřebují ochranu. Někdy pomůže deštník.

Po vyrašení prospívá hlíznatým květinám voda, přísun živin a další péče. Mečíky přihnojujeme roztokem plných hnojiv po vytvoření třetího listu.

Historie je protkána jmény významných osobností a v tom zahradnickém a botanickém světě tomu není jinak. Mnohá jména navíc známe z názvů rostlin.

V roce 1789 zaslal ředitel mexické botanické zahrady pan Vincente Cerventes do Madridu první jiřinky jako užitkové rostliny.

Pestrými barvami svých květů zdobí zahradu nejrůznější druhy letniček. Jejich krása nás může těšit až třeba do prvních podzimních mrazíků.