Přihlásit
Vana plná špenátu aneb putování čtyřboče ze zahrady až na talíř
Letos jsem zjara vysel i novozélandský špenát známý pod názvem čtyřboč rozložitá. K první sklizni a ochutnání jsem se dostal až v červenci.
Nejdřív jsem si o novozélandském špenátu přečetl, co se dalo. V minulosti se pěstoval mnohem více, nemá příchuť a vůni řepy jako špenát z mangoldu, tak trochu trávovitou chuť, jakou mají špenáty z lebedy, merlíků.
Novozélandský špenát také obsahuje kyselinu šťavelovou! Není dobré jíst jeho listy syrové. Pár lžic mléka nebo smetany přidané při dušení poslouží k doladění špenátové chuti.
Vysévám plody čtyřboče
Sel jsem ho časně, ve stejnou dobu jako mrkev a pastinák. Knihy, kterým věřím, totiž píší, že potřebuje hodně vláhy na start, klíčení, vzcházení. Dokonce Dadák ve svých radách doporučuje sít již pozdě na podzim, v zimě, aby se v semeni dostatečně napil vláhy a lépe klíčil. Sejí se celé plody, které obsahují více semen.
Před přímým výsevem ze sáčku dávám přednost setí den namočených plodů, čtyř až pětibokých, dřevnatých peckovic. Od nich má rostlina český název čtyřboč. Uvnitř je podobný počet semen.
V řádku by měly rostliny být 20–30 cm od sebe (dával jsem dva či tři plody do hnízda) rozrůst se prý může cca 40 cm na každou stranu. Dal jsem mu centimetrů třicet, na každou stranu.
Sklizeň špenátu k obědu
Neměl jsem dříve čas sklízet mladý, a tak první oběd z řádku v délce cca 2,5 m vyšel na poslední víkend v červenci.
Nastříhal jsem bednu, do které se vejde obyčejně 12–14 kg ovoce. Více než hodinu jsem seděl a otrhával listy ze stonků, přidával jsem k nim měkké konce výhonů se zárodky listů.
Pokud neděláte ze špenátu protlak, nemelete ho, radím stopky z listů odstranit, v nasekané, nakrájené hmotě i po provaření ruší svou šťavnatostí. Na protlak by se dalo ustoupit i od toho odlisťování, stonek je křehký, neobsahuje vlákna, která by vadila. Tedy alespoň v roce 2021, kdy docela solidně pršelo.
Ve vaně jsem špenát zbavil nečistot. Překvapilo mě, kolik písečku a zeminy je na listech, která na první pohled vypadají čistě. Kdybych úrodu nenamáčel a nepral, chroupali bychom to k obědu.
Očistěné listy zbavené vody a vymačkané proleju vařící vodou. Okamžitě je z pětilitrového hrnce hmota, která se vejde do menšího rendlíku.
Cestou na talíř
Doma nemusíme mít na talíři tzv. špenátový protlak, a tak krájím zelenou hmotu na kostičky cca 1–2 mm velké a ještě je šikmo posekám. Z původní hmoty, která se vešla do zelené přepravky, je nakonec asi litr špenátu.
Osmažím cibulku, přidám do ní zelenou hmotu, provařím ji, okořením pepřem, trochou muškátového květu, osolím a přidám vejce. Je hotovo.
Celkově příprava trvala dvě a půl hodiny. Máme špenát na pět porcí, nemá tu řepovitou chuť mraženého špenátového protlaku, není v něm ta divná hnědozelená voda, kterou se někdy snažím zahustit trochou jíšky, jindy jí vyliju s tím, že nejspíše přicházím o důležité minerálie a vitamíny.
Novozélandskému špenátu to vedle moravských vrabců a bramborových knedlíků náramně sluší.
Jsem pyšný na to, že špenát i brambory vyrostly v zahradě a neudělaly tak žádnou negativní uhlíkatou stopu. Příště, až za pár týdnů doroste nová sklizeň, budeme při obědě ještě ekologičtější. Místo vepřového si dáme králíka. Domácího.
Foto autor