Přihlásit
Ptačí zob můžeme řezem zmladit i zahustit, nechat kvést i plodit
Opadavý ptačí zob obecný s listy různých odstínů od zelené až po bělavě a žlutavě pestré patří k oblíbeným, dobře tvarovatelným okrasným dřevinám.
Ve školkách okrasných rostlin se pěstuje rovněž ptačí zob vejčitolistý (Ligustrum ovalifolium), který má širší, lesklé a částečné vytrvalé listy.
Ptačímu zobu obecnému (Ligustrum vulgare) se daří na slunci i v polostínu. Na půdu je nenáročný, dobře snáší písčitou i hlinitou až jílovitou, slabě kyselou i silně zásaditou. Té dáváme přednost.
Výsadba
Pro oba zmíněné ptačí zoby a jejich pestrolisté kultivary volíme v optimálním případě běžnou zahradní půdu, propustnou až těžší, neutrální až alkalickou. Vejčitolistý ptačí zob je méně otužilý a při silných mrazech a v drsných polohách namrzá.
- Pro vzácnější poloopadavé a stálezelené druhy vybíráme spíše chráněné stanoviště v nižších teplejších lokalitách a můžeme s nimi počítat jako se solitéry.
Opadavé druhy vysazujeme zásadně prostokořenné v předjaří nebo na podzim, poloopadavé nejlépe zjara a to s kořenovým balem nebo z kontejnerů.
Řez a zmlazení
Ptačí zob výborně snáší řez, a proto je nejlepší z opadavých keřů na stříhané ploty.
Při výsadbě upravíme kořeny a rostliny určené pro živý plot sestřihneme asi na 20–25 centimetrů nad zemí, abychom docílili hustého ovětvení od země.
Volně rostoucí a solitérní keře pestrobarevných kultivarů řežeme jen v období výchovného řezu, při zapěstování do požadovaného tvaru.
Ptačí zob v dalším období zpravidla nepotřebuje udržovací řez, jedině v případě odstranění uschlých, nevhodně rostoucích nebo poškozených větví.
- Pro živé ploty se nejčastěji používá ptačí zob obecný Atrovirens s temně zelenými, kovově lesklými listy.
- Zakrsle rostoucí ptačí zob obecný Lodense dorůstající do výšky 1 metr nepotřebuje další řez, výjimečně stačí provést lehké prosvětlení koruny.
Živé ploty a tvarované keře sestříháváme v předjaří a podruhé po ukončení první růstové fáze koncem června a podle potřeby i vícekrát, nejpozději počátkem září.
Záleží-li nám na květech a ozdobném plodenství, řežeme ploty jednou za dva roky.
Přestárlé a zanedbané stříhané živé ploty i volně rostoucí keře ptačího zobu můžeme v zimním období před rašením radikálně zmladit, buď na krátké čípky až k zemi, nebo řežeme všechny větve na výšku 40 centimetrů a zároveň zcela odstraníme slabé a nevhodné výhony.
Tento radikální zmlazovací řez posílí tvorbu nových výhonů. Keř po takto silném řezu potřebuje po dobu tří let hodně péče v úpravě koruny, než opět doroste do požadovaného tvaru.
Častějším řezem dosáhneme u ptačího zobu hustější větvení.
Větší počet letních řezů má výhody v tom, že je méně namáhavý a nezdřevnatělé kratší letorosty se mohou zkompostovat.
Živé ploty z ptačího zobu by se měly stříhat sbíhavě, aby u země byly širší a k vrcholu se zužovaly. U takto tvarovaných živých plotů nedochází z nedostatku světla ke ztrátě olistění a zasychání větví.