Přihlásit
Kdy prvně roubovat aneb ujme se v dubnu roub čerstvě řezaný?
Představme si: Máme volné dny, je pěkné počasí, na zahradě roste třešeň ptáčnice a také naše oblíbená odrůda téhož druhu. Že bychom si konečně zkusili roubování?
Situace na zahradě by vypadala ideálně, kdybychom pro jarní roubování měli připraven:
- Nejen zakořeněný semenáč ptáčnice (Prunus avium), třeba i víceletý.
- Ale rovněž roub, který jsme v první polovině března odebrali ze zdravého stromu v podobě dostatečně silného, vyzrálého jednoletého výhonu s dobře vyvinutými pupeny. Nebo jsme si dříve odebraný roub obstarali od zkušeného sadaře.
Kopulace, nebo kopulace anglická?
V takové situaci bychom nyní výhon zkrátili na tři až čtyři pupeny a jeho spodní část bychom opatřili šikmým (kopulačním) řezem a to ve čtyřnásobné délce proti jeho tloušťce. Poté bychom roub přiložili na stejně upravený šikmý řez podnože.
Nebo bychom se rozhodli pro pokročilejší variantu kopulace - anglickou - se zářezy na šikmých plochách obou komponentů, které tak budou spolu lépe držet díky větší ploše srůstu.
Po bezvadném spojení obou částí bychom roub s podnoží pevně svázali páskou PVC nebo speciálními gumičkami.
Tento náš postup by vycházel z faktu, že roub i podnož v místě roubování mají stejnou tloušťku. Takže by nevznikly žádné otevřené rány a obě části by byly dokonale srostlé řadu let po ujmutí. Tím pádem bychom si radost z úspěchu prvního roubování mohli vychutnávat kdovíjak dlouho.
Rouby na vzrostlém stromě
Nebo bychom naopak zkusili některý z postupů roubování za kůru. To by ovšem znamenalo, že rouby jsme odebírali již koncem listopadu, v době hlubokého odpočinku dřeviny (dormance) a dobře jsme je uložili, než se v podnožích na jaře rozproudí míza.
Zvolili bychom hojně používaný Tittelův způsob roubování za kůru, neboť se hodí při přeroubování vzrostlejšího stromu v době kvetení, například tehdy, jestliže neposkytuje ovoce odpovídající naší představě nebo jestliže chceme snížit velké koruny a zároveň je zmladit.
Kde vzít rouby
Ovšem v našem začátečnickém případě se může snadno přihodit, že promeškáme jak listopadový, tak březnový termín odběru výhonů pro rouby. Co s tím?
Znalí oboru a zkušení praktici tvrdí, že roubování peckovin je nepochopitelná věda, protože to, co letos vychází, se za rok vůbec podařit nemusí…
To je docela slušná dávka naděje, se kterou se můžeme v příhodném jaru pustit do letního roubování – tedy do techniky roubování, které se říká ze stromu na strom.
- Jako rouby se budou hodit ty výhony, které jsou v koruně méně narašené:
- Později začíná rašení zpravidla na bázi jednoletého výhonu,
- Později rašící výhony najdeme spíše v koruně než po jejím obvodu, odkud se berou rouby v době vegetačního klidu.
- Také je lepší brát rouby z vyšších poloh a roubovat je v polohách nižších.
- Nebo rouby dáme aspoň na pár dnů do ledničky.
Podnož by měla být ve vegetaci trochu napřed než roub. Když je to obráceně, je to pro srůst horší. Proto se na narašené rouby natahují třeba mikroténové sáčky, aby výpar z nich byl menší než přísun vody v míze z podnože - aby nevadly, nezasychaly.
Poměr latexu a vody 1:2 je nutný. Příliš hustý latex by nemusel očkům povolit prorůst, zalepil by je. Takže: Na řezné rány lze použít latex neředěný, na nátěr roubů jen ředěný!
Pro lepší ujímání roubů je též vhodné rouby a část podnože pod nimi natřít latexem ředěným vodou (dva díly vody, jeden latexu). Nátěr omezí výpar a brání přehřívání roubu a spoje s podnoží.
Trocha deště a nějaký ten chladnější den napomůže zdárnému srůstu. Strom lépe zásobuje více či méně narašené rouby mízou, ty se lépe ujímají.