Proč semenařit aneb cesta k vlastním semínkům

Víte, jak vypadá rozkvetlá ředkvička, jakou barvu mají květy zelí, nebo kolik let trvá mrkvi, než vytvoří první semena? Pokud ano, tak už nejspíš semenaříte.

Semenařit znamená pěstovat si vlastní semínka. Proč se tomu věnujeme v době, kdy se dají koupit stovky odrůd a bez práce? Důvodem bývá vztah k pěstitelské tradici, k historii místa nebo i ke starším generacím v rodu.

Odkaz předků ve čtyřech úrovních

Semenaření se lze věnovat například kvůli krajovým odrůdám, které jsou rozšířené pouze v určité oblasti jediného státu a jejichž význam spočívá například ve velkém přizpůsobení se místním podmínkám. Jsou odolnější, mají stabilní úrodu, mohou se pyšnit genetickou rozmanitostí.

Za jiným rozhodnutím semenařit mohou být místní odrůdy, které jsou vázané přímo na určité místo: na vesnici, statek, nebo zahradu.

Třetím typem a důvodem semenaření se mohou stát rodinné odrůdy, tedy takové, které jsou vázané na jedinou rodinu a dědí se z generace na generaci.

Poslední a zároveň nejširší kategorií jsou staré odrůdy, které se často prodávají i dnes, ale mají podobné znaky jako výše zmíněné skupiny. Dnes je často udržují profesionální šlechtitelské firmy. Názory na definici starých odrůd jsou různé, ale obecně lze říci, že se jedná o odrůdy vzniklé do konce 60. let minulého století.

Nahoře fazol obecný tyčkový z Opavska (stará odrůda), vpravo žlutý oves, vlevo pohanka Zita

Semenařit lze z jiných důvodů

Jsou tu i ryze praktické důvody, například úspora peněz za osivo. Semenaření některých plodin nemusí být vůbec těžké.

U fazolí nebo hrachu stačí vyloupat z tvrdých dozrálých lusků semena. U rajčat je to složitější. Tam je třeba odstranit kvašením dužnaté obaly, které brání klíčení.

Jednoduché je také získávání semen květin, koření, nebo trvalek. Některé moderní odrůdy květin ale nevytvářejí semínka. Těm říkáme, že jsou sterilní.

O něco složitější je získání semen z jednoletých druhů, které běžně nenecháváme vykvést, kupříkladu ředkvičky. Pokud máme trochu více místa, můžeme několik ředkviček nebo ředkví nechat vykvést. Ještě o stupeň složitější je získávání semen z dvouletých druhů, například z mrkve nebo řepy. Prvním rokem vytvoří nám známou konzumní část a až po přezimování vykvétají a tvoří semena.

Problémy s cizosprašnými rostlinami

Pro úspěšné semenaření je nutné zachovat u cizosprašných druhů izolační vzdálenost nebo je izolovat od ostatních rostlin fyzickou bariérou. Poněkud náročnější formou je umělé opylení. Typickým příkladem cizosprašné rostliny je řepa, jejíž pyl je přenášen na dlouhé vzdálenosti. Naproti tomu samosprašné rostliny se mohou opylovat samy, takže nemusí dojít ke zkřížení s jinou odrůdou. K takovým patří například i některé fazole nebo rajčata.

Semena po vyjmutí z plodů je třeba řádně usušit. K těmto účelům je nejlepší sušička na ovoce, kde nastavíme teplotu do 30 °C, ale můžeme sušit i doma nebo v létě i venku. Usušená semena se ukládají do sáčků se jmenovkou obsahující jméno odrůdy, plodiny a rok získání.

Mák setý

Pozor na hybridní odrůdy

Samostatnou kapitolou jsou semena hybridních odrůd. Ty jsou novodobou záležitostí a označují se jako hybrid (F1, F2). Takové odrůdy se nehodí k semenaření, protože se v další generaci rozpadají na nevyrovnané potomstvo, což jistě nechceme. Dnes již máme ale problém od některých plodin sehnat nehybridní osivo. Ukázkovým příkladem jsou okurky.

Jak získat osivo?

1. První možností je vaše zahrada. Podívejte se po ní, buď sami vědomě semenaříte nějakou odrůdu nebo se může stát, že třeba na okraji záhonu se každý rok již po desítky let sám vysévá kopr nebo měsíček. Takové odrůdy se zachraňují sami.
2. Další možností je nákup starých, ale stále prodejných odrůd. Podívejte se po nich v obchodě se semeny. Informace o roce registrace jednotlivých odrůd zjistíte v listinách povolených odrůd nebo seznamech, které jsou dostupné na internetu.
3. Třetí možností jsou další pěstitelé. Zeptejte se rodiny, sousedů, přátel a určitě na něco narazíte. Porozhlédněte se na internetu.

Foto autor