Přihlásit
Požadavky rostlin na humus
Organickou hmotu v půdě dělíme na živnou část (půdní edafon) a neživou část tvořenou zbytky organismů a humusem.
Často neživou část organické hmoty chápeme jako půdní humus. Jaký význam má humus pro rostliny, kolik ho v půdě potřebují a jak vytvořit vhodné podmínky i pro kyselomilné druhy?
Organická hmota v půdě a půdní humus
Půdní humus je soubor organických látek, které představují různý stupeň rozkladu a syntézy odumřelých zbytků rostlin a živočichů. Rozděluje se na živný humus a trvalý humus.
Živný humus
Živný humus je část organických látek, které mikroorganismy rozkládají, a jejich rozkladem se uvolňují pro rostliny živiny.
Trvalý humus
Trvalý humus je ta část organických látek, která odolává biologickému rozkladu a je trvalejší složkou půdy.
Humus rostlinám svědčí
Humus má velký význam pro úrodnost půdy. Především je zdrojem živin a fyziologicky aktivních látek pro rostliny. U lehkých půd zlepšuje humus jejich strukturu a zvyšuje schopnost poutat vodu a živiny. Těžké půdy se stávají poréznějšími, zlepšuje se jejich provzdušnění a záhřevnost, stejně jako stabilní struktura půdy.
Kolik humusu potřebují zahradní rostliny
Většině zahradních rostlin se dobře daří v půdě s obsahem 3–4 % humusu, označované jako minerální půda. Toto množství organické hmoty totiž plně stačí k vytvoření vhodné struktury, kyprosti a vododržnosti půdy v zahrádce. Tyto půdy nejvíce vyhovují ovocným stromům, okrasným rostlinám a kořenové zelenině. Mezi rostliny méně náročné na obsah humusu v půdě patří např. cibule, česnek a kaktusy.
Požadavky rostlin na minerální, humusové a kyselé humusové půdy
Humusové půdy a náročnější druhy
Humusovým půdám s obsahem 4–10 % neutrálního humusu dávají přednost především vlhkomilné byliny, keře a stromy, které pocházejí ze stanovišť s mokřadními a slatinnými půdami a s neutrální půdní reakcí. Také rostliny nivních a lužních půd jsou velmi náročné na obsah humusu v půdě. K těmto rostlinám patří ze zeleniny především všechny košťáloviny, dále celer a okurky. Z okrasných rostlin dymnivka žlutá, barvínek menší, bez černý, bříza pýřitá a další. Je třeba přiznat, že tyto humusomilné rostliny jsou schopné růst i na méně humózní půdě. Zde však živoří a neposkytují očekávaný výnos či efekt. Proto když tyto rostliny vysadíme do minerální půdy (pod 4 % humusu), je třeba ji vyhnojit organickými hnojivy.
Hodnocení obsahu humusu v půdě
Jak pěstovat kyselomilné rostliny
Rostliny kyselých vřesovišť a rašelinišť a také vlhkých, kyselých, humózních lesních půd rostou optimálně na kyselých půdách, které obsahují 10–20 % humusu a velké množství nerozložených zbytků rostlin. Když chceme rostliny kyselých humusových půd (brukentálie klasnatá, dabécie španělská, mamota (kalmie) úzkolistá, kyhanka sivolistá, medvědice lékařská, borovice kleč atd.) pěstovat na zahrádce, musíme jim vytvořit vhodné půdní podmínky. Kyselinomilné rostliny je vhodné umístit v zahrádce vedle sebe. Před výsadbou je nejspolehlivější vykopat jámu 1 × 1 m o hloubce 60 cm a tu vyplnit kyselou rašelinou. Po jejím zvlhčení je možné do ní okamžitě vysazovat rostliny. Nevýhodou je vyšší náročnost na fyzickou práci a vyšší počáteční náklady.
Obdobným způsobem můžeme keře vysazovat do nejrůznějších vyvýšených záhonů z rašeliny. Pokud to nechceme provést, je potřeba alespoň zlepšit strukturu půdy a snížit hodnotu pH přidáním organického materiálu. Nejlepší je štěpkovaná borová kůra, neboť je kyselá, pórovitá a pomalu se rozkládá. Prakticky to provedeme tak, že na stanoviště nasypeme vrstvu 7 až 10 cm borových pilin, štěpky nebo hrabanky z lesa a zapravíme je do půdy např. rotavátorem. K okyselení půdy můžeme použít také práškovou síru. Tento postup je však poměrně náročný na čas, neboť s okyselením stanoviště musíme začít nejméně 6 měsíců před plánovanou výsadbou.
Kompost – nejlepší organické hnojivo
V zahrádce přicházejí v úvahu jako organická hnojiva kompost, zelené hnojení, sklizňové zbytky a chlévský hnůj. Z nich je nejkvalitnějším hnojivem kompost. Proto je vlastní kompostování nejvýhodnější. Neměli bychom dávat bioodpad do hnědých kontejnerů k odvozu, neboť tak ztrácíme cennou organickou hmotu pro půdu a nezbytné živiny pro rostliny.
Hnojením organickými hnojivy můžeme postupně zvyšovat obsah humusu v půdě. Toho můžeme dosáhnout také zatravněním plochy. Trávník pěstujeme více let na jednom místě a po zrytí a jednoletém až dvouletém využívání jako zeleninového záhonu (zejména pod okurky) plochu opět zatravníme. Za 10 let můžeme tak zvýšit obsah humusu v půdě o 0,5 %.
Foto D. Auf