Pěstování okurek na slámě, Zelenina

Vážený pane, pěstování okurek na slámě bylo v osmdesátých letech docela šlágrem. Vyšlo několik inspirujících článků v různých časopisech a pár objevných televizních pořadů a dokonce pamatuji i na pokusy, které prováděly některé zahradnické podniky. Přitom myšlenka pěstování okurek na slámě v podstatě vychází z principu pěstování zeleniny na vyvýšených záhonech nebo u plodové zeleniny z tak častého pěstování na zrajících kompostech, které známe již ze zahrádek našich babiček. Pro pěstování se používaly tehdy běžné malé balíky slámy o tvaru kvádru. Dnešní technologie sklizně slámy směřuje převážně k obřím válcovitým balíkům, které se na pěstování použít nedají. Postup byl celkem jednoduchý, ale používal se, co já pamatuji, jen ve sklenících. Balíky se sestavily do řady pod místo, kam byly okurky vyvazovány. Zpočátku se intenzivně zalévaly až řádně navlhly, pak se na balíky navršil hrůbek kvalitní kompostové zeminy nebo hnojovatky - tak asi jeden kbelík na jeden balík a do ní se sázely okurky. Při některých pokusech se na slámu pod nasypanou zeminu přisypával ledek amonný, pro urychlení rozkladu slámy (skutečný rozdíl ale neznám). Sláma byla vlastně náhradním prostředím pro růst kořenů, dobře držela vodu a tak nehrozily výkyvy v růstu z přísušku a přitom měl ke kořenům dobrý přístup vzduch. Tvrzení, že rozkládající sláma byla zdrojem výživy bylo zavádějící, protože k rozkladu slámy docházelo činností bakterií a hub, které zpočátku ke svému růstu spotřebovaly většinu dostupného dusíku, který odčerpaly okurkám. Proto bylo nutné porosty intenzivněji hnojit dusíkatými hnojivy (proto i ten ledek na slámu), ale pokud byl rozklad slámy pomalý dostal se přebytečný dusík do okurek, ony ho přijímají poměrně snadno a rády - nemají s ním takový problém jako my lidé. To byl asi i další důvod, kromě velké pracnosti, proč se v dnešní době pěstování na slámě již moc nepoužívá. Dalším problémem byla i výška ve které rostly okurkám kořeny (cca 30 cm) - tím se nížila použitelná výška pro růst rostlin - hodilo se to spíše do vyšších skleníků a to se ještě postupovalo odvíjením vyvazovacích provazů tak, jak okurky narůstaly. Předpokládám, že existovaly i další varianty a možná by vám o nich poradil někdo ze šs. SEMO Smržice nebo Ing. Holman.