jak přezimovat mořskou cibuli, Květiny

Mořská cibule - lat. Urginea je poměrně rozsáhlým rodem zahrnujícím asi 50 druhů, kulturně je pěstováno asi 24 druhů; přirozeně rozšířené jsou v oblastech Středomoří až po Jižní Ameriku (Kanárské ostrovy). Jedná se o cibulovité rostliny, tvořící na stanovišti přízemní růžici listů. Nejznámější a nejrozšířenější je pak U. maritima (syn. Scilla maritima) - urginea přímořská, mořská cibule. Je ve svých domovinách vytrvalou rostlinou tvořící poměrně velikou (až několik kg vážící cibuli), která vyčnívá asi z poloviny své výšky nad povrchem půdy; vně je pak červenohnědě zbarvená. Rostlina vykvétá v domovině velmi brzy na jaře; u nás pak v VII.-VIII., vzpřímeným, pevným a asi 2 metry vysokým stvolem, zakončeným bohatým květenstvím - hroznem bílých květů. Po odkvětu vyrůstá z cibule bohatá růžice širokých, mečovitých, měkkých a rozložených listů. Původním biotopem rozšíření jsou půdy na písčito-skalnatém pobřeží Středomoří. Vyskytuje se ve 2 varietách lišících se od sebe intenzitou červeného zabarvení cibule na řezu a již dnes mezi nimi existují plynulé barevné přechody. Cibule zachovávající si světlou - bílou až lehce narůžovělou barvu jsou pak evropské provenience. Červené jsou domovinou z africké strany Středomoří - Maroko a Alžír. V našich podmínkách může být pěstována jako dlouhodobá pokojová rostlina, která po odkvětu zatahuje a přestává být okrasná. Není mrazuvzdorná. Ve svých nárocích je potřebné světlé nebo polo-stinné stanoviště s průměrnou optimální teplotou kolem 14 °C. Vyhovují jí průměrné bytové podmínky s co největším množstvím čerstvého vzduchu, ale ne průvan - na něj je choulostivá. Na jaře při narůstání listů potřebuje dostatečnou zálivku s přihnojováním ve 2 týdenních intervalech plným hnojivem, v létě pak udržujeme spíše suché podmínky až do doby objevení květů. Období přesazování je nejvhodnější na podzim po odkvětu, velikost nádoby volíme přiměřenou velikosti cibule. Starší rostliny pak přesazujeme v delším časovém intervalu po 2-4 letech. Vždy je na dně květináče důležitá drenážní vrstva! Vhodnou zeminou je směs polo-zetlelého kompostu, pařeništní země, rašeliny a písku v poměru 3:2:1:0,5; pH by se mělo pohybovat v rozmezí 5,5-6,5. Možné je letnění rostliny do odumření listů a pak během doby kvetení, ale vždy na místě chráněném před vydatnějšími srážkami (balkony ap.). Rostlina musí projít výrazným obdobím klidu. Zaléváme a přihnojujeme jen v období zelených listů, pak je nutné udržovat jí až do doby květu téměř v suchu. Rozmnožujeme jí výsevem nebo oddělenými pacibulkami. V našich podmínkách netrpí žádnými chorobami ani škůdci. Z uvedených pěstitelských zásad vyplývá, že nejvhodnější by bylo přezimování cibule zasazené v novém substrátu po odkvětu s dobrou drenážní vrstvou na dně květináče. Po přesazení jen opatrně zalijte aby rostlina neměla tendenci růst - musíte jí zachovat v přirozeném útlumu - období klidu pro zdárné překonání naší nepříznivé zimy. Druhou možností by pak mohlo být zejména při přezimovávání v sušších podmínkách běžně používané zasypání rašelinou, které doporučují pěstitelé cibulnatých a hlíznatých květin, která pomůže udržet hlavně potřebnou vlhkost a rostlinu (cibuli, hlízu) tak udržíte do nové vegetační sezony v dobré kondici.