Přihlásit
Pěstitelé jim říkají mesemb, patří k nim i hotentotské fíky
Kosmatcovité rostliny, především jihoafrické, představují pro mnohé pěstitele sukulentů jeden ze základních kamenů jejich pěstitelské záliby v exotických květinách.
Už proto, že část této sukulentní skupiny tvoří oblíbené živé kameny, které jako rostliny vypadají, až když vykvetou.
Ale neméně poutavé jsou například některé z mála kosmatcovitých rostlin, kterým na jihu Afriky říkají hotentotské fíky. Jejich plodem je jedlá bobule. Právě odtud pochází domorodé připodobnění k fíkům. Latinské pojmenování druhu Carpobrotus edulis to potvrzuje. Edulis znamená jedlý.
Celá čeleď (Aizoaceae, dříve Mesembryanthemaceae, proto pěstitelský název mesemb) čítá na 1 800 druhů ve 132 rodech, z nichž 96 % pochází z oblastí jižní Afriky. Jen nepatrná část se vyvinula v Austrálii a na ostrovech v centrálním Pacifiku.
Dlouhý den a krátký den, jak je komu libo
Vedle rozdělení kosmatcovitých rostlin na tzv. živé kameny a ostatní mesemb používají pěstitelé další dělení a to na
- rostoucí v létě čili během dlouhého dne (Například rody Bergeranthus, Carpobrotus, Chasmatophyllum, Delosperma, Dinteranthus, Frithia, Lapidaria, Lithops, Malephora, Pleiospilos, Rhombohyllum, Schwantesia, Tanqua.)
- rostoucí především na podzim čili během krátkého dne
(Například rody Aloinopsis, Antimima, Argyroderma, Bijlia, Cephalophyllum, Cheirodopsis, Conophytum, Faucaria, Fenestraria, Gibbaeum, Monilaria, Odontophorus, Oophytum, Ruschia, Stomatium, Titanopsis.)
Zimní klid místo jihoafrického léta
Podzimní kosmatcovité v prosinci a lednu procházejí vynuceným klidovým stadiem, které je způsobeno především nedostatkem světla a sníženou teplotou. Na jaře růst dokončují a připravují se na dormanci. Teploty během zimního období by se měly pohybovat v rozmezí 10–15 °C a tomu by měla odpovídat i výrazně snížená zálivka.
- Všechny kosmatcovité rostliny vyžadují umístění na plném slunci. Na jaře je však třeba je v tuzemských podmínkách chránit před prvními jarními paprsky. Opatrnost, jak už to u sukulentů bývá, je zapotřebí i při dávkování zálivky. Jinak hrozí hniloba.
Kdo zálibě v sukulentech propadl, dbá i na patřičné kvality substrátu: nasáklivost, vzdušnost, propustnost a vysýchavost. Těchto vlastností docílíme smícháním většího podílu minerální složky s kvalitním rašelinovým substrátem s upravenou kyselostí k hodnotám okolo 6 pH.
Pěstitelské rozmnožování ze semínek a řízkováním
V přírodě se prakticky všechny druhy rozmnožují semeny. Vytvářejí velké množství květů – však také kvetoucí jihoafrické pouště jsou úchvatnou scenérií hýřící nespočtem barev. Statisíce vzniklých semen zajišťují dostatečné množství nových jedinců pro obnovu populace. Proto se i ve sbírkách mohou s úspěchem vysévat semena.
Pěstitelé často rozmnožují mesemb řízkováním. Za tímto účelem odebírají části výhonů s několika listy, ošetří je stimulátorem pro zakořeňování rostlin a zapíchnou je do čistého agroperlitu nebo do jeho směsi s rašelinou v poměru 1:1.
Delospermy na skalce okouzlí množstvím květů
Mezi kosmatcovitými mají své vážené místo zástupci rodu Delosperma, které můžeme bez větších problémů dlouhé roky udržet na dobře drenážované skalce. Během zimy a hlavně nepříjemného předjaří, kdy přemokřená půda soustavně rozmrzá a zamrzá, je doporučuji zakrýt třeba deskou z plexiskla, polykarbonátu nebo i pařeništním oknem. Zabráníme tak velkým ztrátám, které dokáže napáchat vlhko v kombinaci s nízkými teplotami.
Asi nejodolnějším druhem je kompaktní, žlutě kvetoucí Delosperma nubigenum, která dokonce může ve vhodných podmínkách vytlačit i méně vzrůstné druhy skalniček.
Mezi spolehlivě přezimující patří i růžovofialově kvetoucí Delosperma cooperii a dnes i řada pěstovaných kultivarů vzniklých křížením a selekcí.
Náš tip: sukulentní letnička
Začínajícím sukulentářům přinese jednoduchá pěstitelská technika obvykle hodně radosti; květy jsou překrásné.
Ten, kdo se nechce pustit do pěstování vytrvalých zástupců, může zkusit jednoletý kosmatec sedmikráskovitý (Dorotheanthus bellidiformis), který je velmi efektní sukulentní letničkou určenou na výsušná stanoviště. Obzvlášť krásný je, pokud jej použijeme jako lem záhonu nebo třeba do závěsného koše ve spojení s dalšími pěstovanými zástupci čeledi (např. Lampranthus) či jinými rostlinami méně náročnými na zálivku.
Foto autor