U stálezelených listnáčů (některých kalin, ptačích zobů, cesmín, buxusů,...) není problém s obnovou řezem. Ve chvíli, kdy jsou přerostlé, prostě se do nich více řízne a ony obrostou.
Hrachor jako přikrývka drátěného plotu, takové řešení mívá praktické důvody: Popínavá rostlina přibrzdí prach či hluk z přilehlé cesty a brání soukromí před zvědavými pohledy.
Botanici určitě odvádějí dobrou práci, když třídí rostliny podle viditelných i neviditelných znaků, genetického otisku rostliny. Přesto občas laika zmatou. Například třapatkovka.
Znáte kosatečky, junony, arily, arilbredy, kosatce miniaturní zakrslé, základní nízké, miniaturní vysoké nebo střední kosatce? Všechny mohou krášlit jarní zahrady.
Některé letničky známe jako stálice na trhu, jiné kdysi hojně pěstované jsme přesunuli do skupiny pozapomenutých. Jedna z těch málo vídaných má české jméno nestařec.
Za tepla a bezvětří cítíme vytouženou směs jarních vůní – země, pryskyřice, lesa, dřeva a především květů dřevin a květin.
Asi nejznámější z teplomilných okrasných salvií, šalvěj zářivou, můžeme v teplých oblastech sít přímo na záhon. Hodí se k tomu druhá polovina dubna.
Co je kulaté, to je hezké. Koulenky jsou takové nejen ve skalce. Některé nízké vytvoří pokryv půdy. Všechny spojuje kulovitý tvar květenství a modrá či šedomodrá barva.
V Česku žijí luštěnice coby letničky. Pocházejí nejspíše z Mexika, odkud se nejdříve rozšířily na sever a na jih amerického kontinentu a pak nejspíše lodí docestovaly do Evropy.
Velmi atraktivní květiny s lákavým názvem se do naší vlasti dostaly nejspíše v devatenáctém století. Tvarem květů kejklířky tak trochu připomínají hledíky.
Zahradníci a zahrádkáři mluví o rudbékiích. O jednoletých a vytrvalých. Botanici znají třapatku. Obě tyto skupiny obyvatel zeměkoule, mnohdy se prolínající, hovoří o téže rostlině.
Když se dětí zeptáte, jaké znají jedovaté rostliny, obyčejně odpoví: „Jedovaté a nebezpečné je vraní oko čtyřlisté, protože se jeho plod dá splést s borůvkou.“
Přihlásit
