Přihlásit
Lilie lze množit různě: semeny, šupinováním, pacibulkami...
Lilie podobně jako mečíky vykvétají ve váze do posledního poupěte. Navíc dlouho vydrží svěží. A kromě toho se velmi dobře množí, a to dokonce několika způsoby.
Množení semeny
Největší výhodou množení semeny je, že získáváme prakticky bezvirózní semenáčky, protože virové choroby se nepřenášejí do semen.
Správně pěstované liliové semenáčky jsou dokonce i bez dalších chorob, jako je např. Fusarium.
Protože lilie nejsou samosprašné, je třeba, aby pro vytvoření životaschopných semen byly opyleny, ale ne vlastním pylem.
K opylení může dojít přirozenou cestou opylovači, jako jsou např. včely, nebo umělým způsobem, kdy záměrně vybíráme vhodného rodiče.
- Vývin tobolek je třeba pravidelně kontrolovat, chránit postřiky proti botrytidě (plísni šedé) nebo proti výskytu škůdců.
- Vyzrálé tobolky sbíráme těsně předtím, než zhnědnou a začnou se spontánně otevírat.
- Po sklizni je třeba tobolky dosušit v dobře větrané místnosti.
- Suchá semena pak z tobolek vyprostíme a uložíme.
Zklamání z výsevu špatně opylených semen předejdeme tím, že předem zkontrolujeme, zda obsahují embrya: Položíme semena na mléčné sklo, které odspodu prosvítíme silným světlem tak, aby embryo bylo vidět – ukáže se jako tmavá čárka umístěná přes ploché semínko.
Semena lilií klíčí dvěma způsoby: epigeicky, což znamená nad zemí, nebo hypogeicky, tedy pod zemí.
Vyséváme je do kvalitně připravené půdní směsi buď přímo na záhony, nebo lépe do vhodných kontejnerů. Když začnou listy mladých rostlin zasychat, je třeba sklidit mladé cibulky a skladovat je v chladnu do jarní výsadby.
- Hypogeicky klíčící semena – většinou se jedná o lilie orientálky – klíčí velmi pomalu a někdy vyklíčí v prvním roce jen část semen a zbytek až v dalším roce.
Množení dělením
Lilie se množí i dělením cibulí. Některé odrůdy mají přirozenou tendenci se dělením množit. Dceřiné cibule pak většinou oddělujeme při přesazování.
Množení šupinováním
Levné a rychlé je množení šupinováním. Nově zakoupenou odrůdu si tímto způsobem můžeme rychle namnožit. Aby se docílilo co největší tvorby cibulek, je třeba šupiny oddělit co nejblíže u podpučí.
Šupinovat lze prakticky celoročně, protože tvorba nových cibulek není závislá na ročním období.
Šupiny se naskládají do vhodného media (perlit, rašeliník) nejlépe do igelitových sáčků tak, aby byly zcela zakryté. Ukládat se také mohou do různých truhlíků, nebo kontejnerů. Inkubují se v dobře větrané místnosti při teplotě 15–21 °C, dokud se na šupinách kompletně nevytvoří cibulky a kořínky.
- Po celou dobu musí být zachovaná vlhkost a provzdušnění substrátu.
- Doba inkubace se většinou pohybuje mezi 6–8 týdny, u orientálů je to až 14 týdnů.
S výjimkou trubkovitých hybridů vyžadují nově narostlé cibulky projít obdobím chladu, které je nezbytné pro dokončení dormance.
Cibulky se uloží nejprve na 3–4 týdny při teplotě 4–10 °C a pak v chladu při –1 °C minimálně dalších 6 týdnů. Delší období chladu cibulkám neuškodí, spíše je prospěšné.
Jakmile to půdní a teplotní poměry dovolí, vysazujeme šupiny s cibulkami na venkovní záhony a ponecháváme je v zemi většinou dvě růstové sezony, i když některé, hlavně asijské hybridy, vytvoří květní lodyhy již v prvním roce.
Množení lodyžními cibulkami
Lodyžní cibulky se vytvářejí pod zemí mezi cibulí a povrchem půdy. Při tomto způsobu je vhodné na záhony v dalších letech přidávat zeminu, aby se cibulky vytvářely pod povrchem. Cibulky z lodyhy odebíráme při přesazování a je vhodné je hned zasadit.
Množení lodyžními pacibulkami.
Pacibulky jsou většinou tmavě purpurové, v průměru velké 1–2 cm a vytvářejí se v paždí listů.
Pacibulky se sbírají několik týdnů po odkvětu a vysazují se časně na podzim 3–5 cm hluboko. Pokud bychom chtěli, aby se vytvořilo co nejvíce pacibulek je vhodné odstranit květní poupata ještě před rozkvětem.
Množení tkáňovou kulturou
Tato metoda je použitelná pouze v laboratořích k tomu vybavených. Touto metodou lze vyprodukovat obrovské množství cibulek z jedné rostliny. Ty pak během dvou let dorostou do prodejní velikosti.
Foto autor