
Liána hlízola nachová kvete přes léto, její hlízy přezimují venku
Vyzkoušejte na zahradě nebo jako nádobovou rostlinu zajímavou liánu hlízolu nachovou původem ze Severní Ameriky.
Hlízola nachová (Apios tuberosa, syn. Glycine apios) z čeledi bobovité (Fabaceae) roste planě ve východní části Severní Ameriky, zejména ve Virgínii a Kanadě. Roste na okraji lesů, kde popíná keře houštin. Vytrvalá bylina přezimuje v zemi hlízami, které dosahují velikosti slepičích až husích vajec.
Latinské pojmenování vzniklo z řeckého slova apios = hruška; hlízy mají hruškovitý tvar.
Hlízy vyrážejí na jaře dlouhé tenké lodyhy, které se pnou po oporách nebo okolních keřích do výše 2–2,5 m. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, na první pohled připomenou vistárii. Jsou složeny z pěti až devíti kopinatě vejčitých lístků.

Od poloviny července do poloviny září vyrůstají v paždí listů na dlouhých stopkách hroznovitá květenství. Červenohnědé květy příjemně voní. V teplých polohách se vyvinou čárkovité mnohosemenné lusky.
Jedlé hlízy s dávnou historií
Hlízola je prastarou kulturní rostlinou skýtající velké množství jedlých a chutných hlíz.
Syrové hlízy chutnají jako oříšky nebo jedlé kaštany, vařené pak jako brambory. Sloužily za potravu indiánům, kteří je ze země vyhrabávali a jedli syrové nebo opečené nad ohněm. Semena chutnají jako hrách. V některých oblastech Severní Ameriky se hlízoly dodnes pěstují na polích.
Kam hlízolu vysadit
Hlízola je světlomilná rostlina, a proto ji vybíráme stanoviště na plném slunci, ale snáší i polostín, kde ovšem méně kvete nebo nekvete vůbec.
- Je to rostlina velmi otužilá vůči mrazu, kterou můžeme běžně pěstovat ve volné půdě na zahradě. Sám jsem ji pěstoval bez přesazování 25 let.
V pokojových podmínkách roste také dobře. Dostala se mi jedna hlízka do květináče při přesazování velké myrty a od té doby tam roste. V pokojových podmínkách ji dáme na světlé stanoviště u okna, kde je částečně stálezelená. Snáší zimní teploty do -22 °C.
Při pěstování v zahradě je vhodné hlízolu pěstovat v zapuštěném větším květináči nebo v jiném ohraničeném prostoru. Oddenky s hlízami se v dobrých podmínkách za jedno vegetační období totiž rychle rozšíří až 2 m od původní rostliny.

Zálivka
Během vegetace hlízola vyžaduje rovnoměrnou zálivku, ale nesnáší zamokřenou půdu. V zimě zálivka mírná, rostliny mají vegetační klid.
Hnojení
Ve vegetaci hnojíme ve čtrnáctidenních intervalech, v zimě jednou za měsíc.
Přesazování
Je nenáročná na půdní substrát, ale dává přednost lehčím směsím. Při výsadbě je důležitá drenáž.
- Přesazujeme každým rokem nebo i po třech letech. Substrát namícháme ze dvou dílů vyhnojené zeminy, dvou dílů vláknité rašeliny a jednoho dílu písku.
Letnění
Pokud hlízolu pěstujeme v nádobě, je vděčná za pobyt venku od května až do podzimu.
Choroby a škůdci
Velmi odolná.
Rozmnožování
Hlízkami, které oddělíme při přesazování.
Foto autor