Kumquat plodí pidipomeranče velké jako malé švestky

Latinsky se tento příbuzný citroníku jmenuje Fortunella. Pochází asi z Číny. V přírodě kumquat dorůstá jako keř do výšky dvou metrů. Bez plodů snese teplotu -2 až -5 °C.

Plody bývají žluté nebo oranžové. Na řezu mají stejnou stavbu jako pomeranč, mají jednotlivé dílky, v nichž bývají semena. Chuť je podle odrůdy od citronu až k pomeranči. Jako příloha k masu nebo do salátů se nemusí loupat. Z kumkvátů se vyrábí marmeláda.

Kdo by nechtěl ochutnat kumkvátovou marmošku; foto Shutterstock

Když si kumkváty vybíráme na jídlo, lepší jsou měkčí, vyzrálé. Ty tvrdé bývají kyselé. Měknou, sládnou, dozrávají při pokojové teplotě. Jím je celé, neloupu je, jen když jsou v nich semena, vyberu je.

Kumkvát servírovaný na stromku

Fortunella je perspektivní do paneláku. Vedle zimovzdornosti má i schopnost vyrovnat se s teplým a suchým zimováním v domě s ústředním topením.

Tento zakrslý pomerančovník se pěstoval v nádobách již v dávné minulosti. V Číně se při hostině podávaly celé stromky s plody na otrhání. Každý host dostal svůj.

Stejně tak můžeme mít Fortunellu i my doma.

V kumkvátech z trhu bývají semena v různém stupni vývoje, tedy i pěkná velká, klíčivá. Ze semene vyroste rostlinka tvořící malý keřík. Kvete a plodí však až 10–15 let po výsevu.

Kumkvát je velký jako malá švestka; foto Shutterstock

Jde-li nám o plody, musíme se poradit s někým, kdo pěstuje citrusy. Určitě sežene rouby nebo přímo rostlinu. Řízkované nebo štěpované rostliny plodí prakticky druhý rok po naroubování a zakořenění.