
Kdy a proč dochází k zasolení zeminy?
K zasolení půdy dochází v přirozených podmínkách poměrně vzácně. Zpravidla se jedná o místa se suchými klimatickými podmínkami.
Zasolení vzniká vzlínáním spodní vody do svrchních vrstev, kde se postupně hromadí rozpustné soli. Ty jsou však většinou pro rostliny neužitečné a při vysoké koncentraci nakonec škodlivé.

V normálních nebo dokonce vlhčích klimatických podmínkách je naopak množství vody přiváděné do půdy zpravidla větší, než podíl vody, která se vypařuje. Přebytek vody prosakuje do spodních vrstev a vyplavuje rozpustné soli, které by se jinak hromadily v oblasti kořenů a přispívaly k zasolování půdy.
Velké množství živin zapříčiní zasolení ve skleníku
I ve skleníku může dojít k zasolení substrátu. Květiny a zelenina, které zde pěstujeme jsou vesměs náročné na živiny, což nutí zahrádkáře k intenzivnějšímu hnojení. Při nedostatečné zálivce nedochází k vyplavovaní solí. Naopak mohou být rozpustné soli ze spodních vrstev vynášeny nahoru, kde se hromadí v oblasti kořenů. Zasolení dále napomáhá hromadění doprovodných, balastních, látek.

Na zasolování půd a substrátů, se nejvíce podílejí chloridy. Dostávají se do substrátů pravidelně hnojivy a zálivkovou vodou. Totéž platí o sodíku, který je v půdě rovněž plně rozpustný.
Méně nebezpečné jsou sírany a rovněž fosforečnany, které jsou v půdě málo pohyblivé a přispívají k zasolení omezeně.
K vyššímu zasolení jsou zvláště citlivá klíčící semena a mladé rostliny.
Překročí-li koncentrace půdního roztoku určitou hranici, může různým způsobem poškodit růst rostlin a příjem vody kořeny je brzděn. Na rostlinách se to projevuje omezením růstu, v těžších případech až zakrslým vzrůstem, malými, sytě zelenými listy a zasycháním okrajů listů.
Poškození kořenů způsobuje zhoršený příjem železa a rostliny trpí jeho nedostatkem, který se projevuje chlorózou mladých listů.
Citlivost rostlin k zasolení
(měří se elektrická vodivost vodního výluhu v mS.cm-1)
Na čem závisí škodlivost
Platí, že čím vyšší je obsah organické hmoty, a čím vyšší je udržovaná vlhkost substrátu, tím nižší je negativní účinek zvýšeného obsahu solí.
V zasklených plochách nejvíce působí na koncentraci půdního roztoku:
- závlahová voda,
- vysoká teplota,
- výpar,
- intenzivní mineralizace organické hmoty.
Při podezření na vysokou koncentraci solí v zemině, uděláme zkoušku klíčení se salátem. Vyklíčí-li u jinak dobře klíčivého semene salátu méně než 50 % semen, svědčí to o zasolení.
Nejdůležitějším opatřením proti zasolení

- Přizpůsobíme hnojení potřebě živin. Dlouhodobě nedodáváme více živin, než mohou pěstované rostliny přijmout.
- Časově sladíme nabídku živin s růstem rostlin. Potřeba živin na počátku vegetace je nižší, v období hlavního růstu nejvyšší a při jeho ukončení resp. ve zralosti opět nižší.
- Přednost dáváme hnojivům bez balastních látek, jako je močovina, síran draselný, hořká sůl či síran hořečnatý a jiné.
- Používáme spíše vícesložková hnojiva, která obsahují 50 a více % živin a mají draslík v bezchloridové formě.
- Část hnojiv aplikujeme mimokořenovou výživou.
- Ochranou je také zálivka měkkou vodou, nejlépe dešťovou.
- Zvyšujeme obsah organické hmoty v půdě.
Pokud se navzdory všem těmto opatřením vyskytne vysoký obsah solí v půdě nebo v substrátu, je třeba provést vyplavování s velkým množstvím měkké vody. Ve skleníku můžeme počítat v průměru se 100 litry na 1 m2.
Foto Shutterstock