
Jehličnany kvetou tajně, prozradí je větrosnubný pyl
Jaro přináší mnohé radosti včetně kvetení. Těšíme se zejména z květů jarních cibulovin, talovínů, lýkovců, čemeřic, ovocných či okrasných stromů.
To, že kvetou také jehličnany, si uvědomíme obyčejně jen po dešti, když jsou louže žluté od jejich pylu. Pylu z jehličnanů si všimneme i po ránu na rosou svlažených oknech aut. Přitom květy jehličnatých stromů také stojí za prozkoumání a za fotografii.

- Jehličnany tvoří dva druhy květů: Samičí mají bliznu, která čeká na pyl z květů samčích.
V době, kdy se otevírají kvítky samičí, musí ty samčí i při sebemenším vánku zaplnit vzduch množstvím pylových zrn, aby si mohly najít svou blizničku a na ní se zahhnízdit.
Tuto strategii zpravidla zaregistrujeme, když kvete jiná větrosnubná rostlina – líska. Ta se o potomstvo stará brzy, a tak pod ní ještě může ležet sníh, který se při kvetení lísky barví dožluta. Za příznivého počasí létají včely ke keřům na první bílkovinnou - pylovou - pastvu.



Samičí kvítky jehličnanů jsou schované v mlaďounkých, měkkých šištičkách. To, že se na smrku nebo modřínu něco dělo, že i tady probíhá zázrak opylení a tvorby zárodků nových generací stromů, zaznamenáme obyčejně, až když šišky vyrostou a zdřevnatí.

Jaro bývá poslední roky krátké a uspěchané. Stojí však za to všimnout si i této krásy jarního kvetení.
Foto autor