Jak zajistit plynulý dostatek vody v půdě?

Množství a pohyb vody v půdě je o to důležitější, čím více jsou na ní pěstované rostliny závislé. Klíčem je pravidelná péče o půdu.

Vysloveně stepní porosty, které jsou odolné vůči suchu, jsou zastoupeny mezi našimi zahrádkářskými kulturami zřídka. Bezproblémové jsou pouze oblasti s:

• dobře rozdělenými letními dešťovými srážkami,
• při vysoké vzdušné vlhkosti.

Nezapomínejme na fakt, že vyrovnané hnojení šetří vodu. Rostliny potom potřebují méně vody k příjmu a transportu lehce dostupných živin.

Rostliny potřebují vodu pro růst a také pro všechny procesy probíhající uvnitř. Zejména velké množství vody je potřeba pro transport živin. Jen pro představu:

• k produkci 1 kg rostlinné hmoty (sušiny) je potřeba až 600 litrů vody.

Pečujme o půdu, zadrží více vody

Abychom kulturám zabezpečili plynule dostatek vody, je značně jednodušší, když má půda dostatečnou schopnost ji poutat. K tomu musí mít dostatek jílovitých částic a humusu, které na rozdíl od písku přijmou a zadrží hodně vody. Se zvyšováním obsahu jílu se ovšem zhoršuje její uvolňování pro kořeny rostlin.

Hrubý jíl, který se přidává do substrátů

Může dojít i k tomu, že 1 litr jílovité půdy obsahuje ještě 250 g vody, ale sací síla kořenů ji však nemůže získat a rostliny začínají vadnout. V rašelinných půdách může tento stav nastat ještě při vyšším obsahu vody. Proto by neměly rašelinné půdy vyschnout pod 50% obsah vody.

Také směsi rašeliny a jílových minerálů, které se používají při pěstování hrnkových květin, mají vyšší tzv. bod vadnutí, než minerální půda a musí být proto udržovány v poněkud vlhčím stavu.

Vodní kapacita různých druhů půdy

Půdní druh

Vodní kapacita

z toho využitelná

v g/litr

půdy

Písčitá půda

200

120

Hlinitá půda

350

200

Jílovitá půda

450

150

Rašelinná půda

900

400

*Tabulka ukazuje, jaké množství vody mohou zadržovat různé druhy půdy. tzv. polní kapacita a kolik mohou z této zásoby rostliny využít.

Pokud rostliny spotřebují využitelnou vodu, začnou vadnout a zastavují příjem živin i fotosyntézu. Proto bychom tomu měli včas zabránit.

Kapková závlaha umožňuje přivádět vodu ke kořenům, snižuje riziko výskytu plísní na vlhkých listech, foto Shutterstock

Často rostliny využijí přímo jen malé množství deště a zálivkové vody. U silně slehlých půd nebo na svažitých pozemcích voda mnohdy povrchově odteče nebo se neproduktivně vypaří z ornice. Naopak se její přebytek v propustných půdách rychle vsákne a popřípadě je opět využitelný vzestupem z mělkého půdního horizontu.

Skutečný prospěch přináší pouze voda, která se hromadí v půdě v blízkosti kořenů. Jak to ale zajistit? Je třeba:

• ulehčit vsakování vody,
• omezit vypařování na minimum,
• posílit schopnost ornice a spodiny k jejímu poutání.

Oba první cíle dosáhneme péčí o propustnost půdy. Schopnost zadržovat větší zásoby vody je také vyšší ve strukturních humózních půdách, než ve zhutnělých a chudých na humus.

Nároky rostlin na vodu

Potřeba vody u jednotlivých druhů rostlin je velmi rozdílná. Z našich ovocných dřevin jsou z tohoto hlediska:

• nejnáročnější - maliník, rybíz, broskvoň, jabloň, hrušeň a slivoň,
• méně náročné - třešeň, višeň a ořešák vlašský,
• nenáročné - meruňka, réva vinná a mandloň.
  

  Rašelinový substrát nesmíme nechat vyschnout

Zeleninu podle nároků na vodu rozdělujeme do tří skupin:

• silně náročné druhy - celer, kadeřávek, kapusta, křen, květák, mrkev, okurka, reveň, tykev, zelí,
• středně náročné - cibule, černý kořen, hrách, kedluben, mangold, petržel, rajče, salát,
• málo náročné - fazol, chřest, řepa salátová, špenát, tuřín.

Při každé zálivce bychom měli dát na 2 m² asi jednu konev.

Většina druhů zeleniny se však během hlavního období růstu neobejde bez dodatečné zálivky. Měli bychom respektovat princip: zalévat méně často, ale důkladněji, než častěji a s malými dávkami.

Foto autor