Přihlásit
Jak v létě pečovat o trvalky, aby kvetly a prospívaly?
Co dělat pro to, aby trvalky kvetly a dobře prospívaly i během léta? Zásadní je vybrat do výsadeb druhy a odrůdy, které pokvetou v létě.
To sice zní zcela samozřejmě, ale realita bývá často jiná. Řada lidí si totiž květiny na zahradu pořizuje během jara a nakupuje to, co zrovna kvete.
Správný výběr trvalek je klíčový
Ke klasickým v létě kvetoucím trvalkám patří především původem severoamerické druhy, jako jsou zápleváky (Helenium), plamenka latnatá (Phlox paniculata), zavinutka (odrůdy od Monarda didyma a M. fistulosa), třapatky (Rudbeckia fulgida), třapatkovky (Echinacea purpurea), rozrazilovce (Veronicastrum virginicum) či janeby (Heliopsis). Tyto rostliny nakvétají obvykle od počátku července a kvetou až do srpna. Spojují je také víceméně podobné nároky na stanoviště, které má být v ideálním případě slunné či pouze částečně přistíněné (toulavý stín).
Stanoviště a vláha rozhodují
Určitě je účinnější zálivka např. 10–15 l vody na m² v intervalech 7–10 dní po sobě (podle toho, jak na daném místě půda zadržuje vodu), než každodenní „kropení“, které se do hlubších vrstev půdy neprosákne.
Jsou to rovněž rostliny, kterým vyhovuje stále mírně vlhká, nevysychavá půda, a to zejména v případě plamenek a zápleváků. Pokud tedy na zahradě takové místo nemáme, nebo si nemůžeme dovolit pravidelně zavlažovat, je lépe se těmto na vodu náročnějším druhům vyhnout. Právě zálivka je dalším důležitým prvkem letní péče. Zejména poslední roky jsou letní měsíce často spojeny s delšími obdobími teplot, které často přesahují 30 či dokonce 35 °C, po kterých často přichází intenzivní bouřky s přívalovými dešti, které příliš vláhy do půdy nepřinesou. Nezbývá tedy než důkladně záhony zavlažovat.
Prodloužení a opakované kvetení
U celé řady zahradních vytrvalých květin lze docílit opakování kvetení (remontování) a tedy i prodloužení celkové doby kvetení trvalkového záhonu.
Velmi ochotně opakují kvetení např. šalvěje hajní (Salvia nemorosa) a šanty (Nepeta racemosa, N. × faassenii). Ty nakvétají již koncem jara, ale když se po odkvětu sestřihnou, nakvetou podruhé právě během léta. Z letních trvalek dokážou znovu nakvétat plamenky a do určité míry i zápleváky. Tyhle druhy se ale po prvním odkvětu nesestříhávají až u země, ale odstraňují se pouze odkvétající květenství. Je to sice trochu pracnější, ale rostliny se nám odmění novým kvetením na přelomu léta a podzimu. U ostatních rostlin má odstraňování květů po odkvětu význam pouze v tom případě, že se chceme vyhnout samovolnému přesévání rostlin. Mají k němu sklon např. některé hvězdnice (Aster), některé zlatobýly (Solidago), ale taky třeba třapatkovka nachová (Echinacea purpurea). U třapatkovek je ale (přiměřený) samovýsev spíše ku prospěchu výsadeb. Napomáhá totiž k dlouhodobému udržení těchto rostlin v porostu a k vyplňování případných prázdných míst.
Péče o trvalky a boj s plevelem
Prokypření povrchu záhonů má také podstatný vliv na udržení vody v půdě. Při kypření či okopávce se naruší kapilární póry a velmi se tak omezí výpar vody z půdy. Výpar se dá rovněž výrazně omezit použitím mulče.
Asi nejméně oblíbenou činností na zahradě je pletí a kypření půdy. Nějaký plevel se dříve nebo později objeví ve většině typů výsadeb, takže pletí se úplně vyhnout nelze. Lze si ho ale značně usnadnit. Na to myslíme ideálně již při při zakládání záhonu, kdy se rozhodně vyplatí důkladně odstranit hlavně vytrvalé druhy plevele, jako je pýr a bršlice kozí noha.
Výrazně také pomůže vysazení správného množství rostlin na plochu nového záhonu, a to tak, aby co nejdříve došlo k jeho zapojení a minimalizaci místa pro plevel. Na metr čtvereční se obvykle počítá se 6–8 ks trvalek. Jednoletý plevel lze pak snadno odstranit plecím rámečkem („očkem“), kdy se plevel jen podtrhne a nechá uschnout.
Foto autor