Přihlásit
Jak na efektivní a přirozené uchovávání vody v zahradě
V přírodě jsou základem udržení vody v půdě tzv. neuklizené plochy. Může to být vrstva zetlelého listí, porosty mechů či drobných bylin.
Kdy nejčastěji půda vysychá
Velký vliv má:
- sekání a dočista vyhrabané plochy,
- zrnitost materiálu na povrchu ploch. Hrubozrnná struktura se vzduchovými dutinami neumožňuje tak snadné vypařování vody. Čím je naopak jemnější zrnitost povrchu, např. u bláta nebo jílu, tím více se uplatňuje kapilární vzlínavost vody. Povrch pak rychle vysychá a praská. Zrnitost navíc úzce souvisí s provzdušněním půdy.
Proti nežádoucímu vysychání v přírodní zahradě se hojně využívá nastýlání, neboli mulčování, které půdu zastiňuje, provzdušňuje, zabraňuje výparu vody a zároveň při rozkladu substrátu i hnojí. Do určité míry zpomaluje také růst plevelů.
Pokud v přírodním ekosystému hovoříme o uchování vody, máme na mysli především snížení výparu.
Jako mulčovací materiál se může použít sláma, drcená kůra nebo štěpka, kartonový papír. Dalo by se říct, že jde o materiály dovezené zvenčí.
Rašelina je dokonce neobnovitelná. Až ji vytěžíme, žádné další už se nedožijeme. Proto přírodní zahradník používá k nastýlání materiál z vlastních zdrojů určený k recyklaci. Což je tráva, seno, vypleté rostliny, kompost, listí nebo kameny.
Nastýlá se především:
- kolem vysázených stromů a keřů, případně zeleniny,
- na svažitých terénech, kde je vhodné kombinovat nastýlání s terasováním,
- na plochy založené přímým výsevem,
- zvláště tam, kde není možnost dostatečné a pravidelné zálivky.
S nadsázkou lze říci, že nastýlání je takové zavlažování bez zalévání.
Zadržení vody v přírodních porostech
V přírodních porostech, které zdárně přežívají období sucha, jsou vždy zastoupeny druhy rostlin s přízemními růžicemi listů, jako jsou jitrocele, jetel plazivý, kopretiny, prasetníky, zběhovce, pampelišky, máchelky, jestřábníky nebo sedmikrásky. Tyto druhy zastiňují prostor kolem rostliny a snižují tím vypařování vody.
V přírodní zahradě, s požadavkem minimální náročnosti na údržbu, vydrží plochy s těmito rostlinami déle zelené, nežli intenzivní trávníky. V období sucha zůstává plocha i po posečení zelená právě díky přízemním listům rostlin. Pokud pokosený trávník obsahuje pouze stébelnaté druhy, bez zálivky velice rychle vysychá.
V případě, že se naopak dlouhodobě neseče v deštivém období, tráva rychle přerůstá, poléhá a odspodu zahnívá. Nízké druhy rostlin, naproti tomu, ve vlhku bez údržby nepřerůstají do velké výšky, snášejí sešlapování i pojíždění autem
Neobvyklá myšlenka udržení vody
Tradiční zahradník neustále pleje i v období sucha. Ovšem i přízemní plevel tvoří bariéru proti vysychání. Jestliže ho odstraníme, musíme okopávat a zavlažovat. Lépe je nechat vytržený plevel ležet mezi rostlinami jako mulčovací vrstvu.
Skutečnost, že se v úmorných vedrech trávníky nesečou a zelenina nepleje, přispívá právě k nízké údržbovosti přírodních zahrad. Platí to i pro období dlouhodobých dešťů. Neposečená louka vypadá sice nevzhledně, ale nadzemní části rostlin do sebe nasají velké množství srážkové vody. Kdyby byla nízko posečená, došlo by k povrchovému odplavování půdy a živin. V přírodní zahradě tudíž sečeme a plejeme, až deště ustanou.
Kresby autor, foto M. Bruchter